A znovu do Protektorátu?
Lubomír Vylíčil: Toto pondělí se německý ministr zahraničí Heiko Maas opravdu odvázal. Sundal si pomyslné rukavičky a otevřeně vyzval Evropskou unii ke zrušení práva veta pro členské státy.
“Už nemůžeme být rukojmími těch, kteří paralyzují evropskou zahraniční politiku svými vety. Ti, kteří tak činí, si hrají s evropskou soudržností v dlouhodobějším či kratším horizontu,” prohlásil na tiskové konferenci v Berlíně.
O co, nebo spíše o koho mu jde, konkretizoval státní tajemník německého ministerstva zahraničí, Miguel Berger. Jestli jste si už po prvních slovech pana ministra Maase, soukromě tipovali, že o „potížisty” z V 4, tak máte samozřejmě pravdu. Podle Maasova tajemníka Bergera je to prý zvláště Maďarsko, které své právo „veto” opravdu hnusně zneužívá. Minulý týden prý Budapešť odmítla podpořit prohlášení požadující příměří mezi Izraelem a Palestinci, předtím blokovala prohlášení EU o Číně a Hongkongu… A jak už tak byl v ráži, vzpomněl i aférku s Maďarsko-Polským blokováním „plánu obnovy”, kvůli právnímu státu. Pro EU velice bolavou.
Proto ministr Maas bouchl do stolu a požaduje „hlasování kvalifikovanou většinou” i v otázkách mezinárodní politiky: „.. říkám zcela otevřeně: veto musí skončit – i kdyby to znamenalo, že i my můžeme být přehlasováni.” Což je samozřejmě pitomost a pan ministr to dobře ví. Představa přehlasování Německa je za současných poměrů v EU zcela iluzorní.
Pochopitelně, že tu jde o přehlasování „malých a neposlušných”. Aby už žádný kverulant nenarušoval cestu EU ke šťastným, německým zítřkům. Jak se říkávalo před zhruba osmdesáti lety. Ein Volk, ein Reich…. Rozhlédneme-li se po současné Evropě, jako bychom se k poměrům oněch neblahých let jakýmsi obloukem vraceli. K časům, kdy třeba taková Protektorátní vláda, měla pouze dvě možnosti. S nařízením Berlína mohla buď souhlasit, nebo nadšeně souhlasit. Všechny další varianty řešilo Gestapo. Už v zárodku.
Bohužel, tenhle Maasův „coming out”, jak že si to řízení Evropy ve skutečnosti představuje, je jen jednou kapkou sílícího deště. Houstnoucího lijáku opatření, proti suverenitě a státnosti menších, a hlavně východních zemí Únie. Jen za poslední týden tu máme žalobu Evropské komise na Česko a Polsko za to, že neumožňují cizincům vstupovat do politických stran ve svých zemích. Dále unijní „připojení se” k žalobě Česka na Polsko kvůli tomu nešťastnému dolu Turow. Spor už totiž dospěl k dohodě, a tak bylo potřeba se rychle vmezeřit a dále rozšťourávat nesvár uvnitř V 4, aby neutichl. K tomu vypuklo řízení vůči Maďarsku, za neudělení frekvence jakémusi pokrokovému rádiu a dokonce i zcela zčaputované Slovensko čelí evropské žalobě, byť kvůli v zásadě bezvýznamným náhradním cestovním voucherům… A to vše za jeden týden.
Není na čase si položit otázku, zda opravdu chceme zpátky do Protektorátu? Aby zas nějaký Hácha „svěřil osud českého národa do rukou Vůdce”? Ne? Ale velká část našich i zahraničních politiků už na tom pracuje a potenciální Háchové se na ten post jen třepou. Poslední šance přehodit výhybku bude v říjnu.
