Afghánistán ukázal, že americké hodnoty znehodnotí i účinnost amerických zbraní
Všude, kam dosáhne moc washingtonských mocenských kruhů a jejich think-tanků, co zkouší přetvořit svět podle washingtonských not, se snaží rozsévat i svoji ideologii jakýchsi údajných „liberálních hodnot“, které by měly zachvátit duše světa jako nějaký memo-virus a stát se tak efektivní pákou moci americké oligarchie. Občas to trochu funguje, když se to dost financuje přes neziskovky, jak vidíme na různých těch „barevných revolucích“ a pokusech o ně, jako třeba nedávno při nepokojích v Hongkongu. Ale ty pokusy udělat z „liberálních hodnot“ nového boha, kterému lidé obětují své duše až tak, že se v jejich jménu vzdají vlastních tradičních a národních hodnot a stanou se novou Washingtonem kýženou formou hominidů, jimž u nás přezdíváme lepšo-lidé, a kteří se pod washingtonskou taktovou sdružují do toho, čemu u nás říkáme Pražská kavárna, fungují dost omezeně. Jsou sice trochu účinné při rozvratech, ale ne moc při budování něčeho funkčního, stabilního a pro tradiční lidskou společnost přirozeného.
A stejně jako se moc nedaří Pražské kavárně okouzlit duši českého národa, dopadli Američané obdobně při pokusech ovládnout Vietnam přes „Saigonskou kavárnu“, Irák přes „Bagdádskou kavárnu“ a úplně nejúchvatnější je krach ovládnutí Afghánistánu přes „Kábulskou kavárnu“, na který se v přímém přenosu díváme.
Washington si v Afghánistánu celou generaci kultivoval své „lepšo-lidi“ a budoval tam státní aparát pod vedením oné těch jedině pravých hodnot dbalé „Kavárny“. Včetně perfektně „po-americku“ vycvičené a vyzbrojené armády, která je stála 83 miliard USD. Ač se úpěnlivě snažili převychovat těch 330 000 domorodých špičkově vycvičených a vyzbrojených bojovníků také na „lepšo-lidi“, evidentně se jim to moc nepovedlo. Jejich žoldnéři, jakmile odešli Američané, nebyli jejich hodnotami tak přesvědčeni, aby za Kábulskou kavárnu bojovali, a z té výzbroje se teď raduje 75 tisíc bojovníků Talibánu, kteří dosud válčili jen s trochou vojenského šrotu. Ani afghánské armádě, ani policii, ani zpravodajské službě, ani vládním úředníkům přes všechno vymývání mozků a asimilaci na „lepšo-lidi“ nestálo za to, postavit se za „Kavárnu“ a její „hodnoty“.
Hlavní mluvčí ministra obrany USA krach mocenských složek vybudovaných Amerikou v Afghánistánu komentuje: „Za peníze si nekoupíte bojového ducha. Nemůžete si koupit vůdcovství.“ Generálporučík Doug Lute, co za Bushe a Obamy patřil k hlavním stratégům Afghánské války, říká: „Princip války stojí na tom, že morální faktor dominuje nad materiálním faktorem,“ a dodává k tomu: „Morálka, disciplína, vůdcovství a soudržnost jednotky jsou více rozhodující, než množství vojáků a zbraní. V Afghánistánu jsme jakožto cizorodí mohli poskytnout materiál, ale jen Afghánci mohou poskytnout ten nehmotný morální faktor.“ No, ideologové budující Kábulskou kavárnu si asi mysleli, že ten nehmotný faktor svými „hodnotami“ poskytnout oni.
Ač mají momentálně v Americe navrch ti, kdo se opájejí iluzemi, že do celého světa vyvezou svou „demokracii“ a celý svět očarují „hodnotami“ nějaké „Globální kavárny,“ tak je v ní dost lidí, kteří vidí svět realisticky. Proto také profesor Institutu strategických studií při Armádní válečné akademii Chris Mason napsal už roku 2015 knihu s názvem „Proč to afghánské národní bezpečnostní síly neudrží.“ Psal v ní: „Co se týče budoucnosti Afghánistánu, řekneme-li to upřímně, Spojené státy už to takto předtím zpackaly dvakrát ve Vietnamu a v Iráku a neexistuje obhájitelné zdůvodnění, proč by v Afghánistánu měl být výsledek jiný.“ My bychom si snad ale jeho závěr mohli rozšířit na tvrzení, že neexistuje důvod myslet si, že globálně bude výsledek jiný, že svět ovládne elita lepšo-lidí, kteří se vzdají své vlasti, kultury a tradic, převezmou ty „liberální hodnoty“ a podrobí se vedení od washingtonských ideologů, kteří jediní vědí, jak může vypadat svoboda a demokracie.
Mason k situaci v Afghánistánu ještě dodal: „Pozvolný rozklad je nevyhnutelný a zhroucení toho státu je jen otázkou času.“ Jenže když se Washingtonu nezdařilo své „hodnoty“ a na nich postavený „řád“ vnutit ani jednotlivým národům, jaký je asi nevyhnutelný osud pokusů vnutit svůj globální řád světu?
Za ty astronomické sumy USA v Afghánistánu budovaly domečky z karet, co se po první nárazu sesunuly jak domino. Analytik Afghánské vály v Centru pro strategická a mezinárodní studia Anthony Cordesman tvrdil: „Budování afghánských sil bylo až tak zcela závislé na americké štědrosti, že platy Afghánských vojáků platil přímo Pentagon. A často značné sumy těch peněz odtékaly po rukama zkorumpovaných oficírů a vládních bafuňářů do zámoří, když ti vytvářeli „černé duše“ neexistujících vojáků a pekli zfalšované účetnictví, přes které k nim tekly vyhozené dolary.“
Kongres USA, aby se začalo trochu sledovat, co se s penězi litými do Afghánistánu děje, roku 2008 zřídil Speciálního generálního inspektora pro rekonstrukci Afghánistánu a ten tvrdí, že od té doby do něj Amerika nalila asi 145 miliard USD, z čehož 83 miliard šlo na podporu vojenských a policejních sil. Ovšem za válčení vlastních amerických sil Washington od října 2001 vydal 837 miliard USD. Těch 83 miliard za afghánské síly je skoro dvojnásobek loňského rozpočtu na celou Námořní pěchotu a více než loni Washington vydal na potravinovou pomoc 40 milionům chudých Američanů. A to vše je teď v rukou Talibánu.
Ale do čeho byly všechny ty astronomické rozpočty investovány? Možná, kdybychom to chtěli říci nějak zjednodušeně, tak ty peníze šly na podporu účinnosti oněch „hodnot“, které se USA snaží vnutit světu a vyvážet je jako hlavní nástroj své moci a vlivu, aby s jejich pomocí budovaly světový řád pod vlastní dominancí. Jenže je to nekonečný seriál. Bez ohledu na astronomické prostředky a obrovskou ničivou sílu zbraní, která prosazování těch „hodnot“ podporuje, tyto nezabírají a duši lidu nikde neuchvátí a jakmile se přestanou protlačovat dostatečnou silou v proporcích, které hrozí, že dožene k bankrotu i Ameriku, tak se vše zhroutí a i hodnoty místních válečných lordů mají na obyvatelstvo větší účinnost, protože jsou pro něj o něco přirozenější.
Jenže Afghánistán je jen kousíčkem skládačky daleko větší hry. Vlastně je to takový příklad, jak USA prosazují své imperiální ambice a jakou to má účinnost. Je to ukázka, jaká účinnost se dá čekat od všech těch „ušlechtilých“ neziskovek a dalších ideologicky založených spolků a organizací, které se nás snaží předělat na nové, lepší lidi a vyznavače těch jedině správných a jedině demokratických údajně liberálních hodnot. A v jistém smyslu lze asi očekávat, že celý svět se pro ně přemění na takový „Afghánistán“ ač ten proces nemusí být tak rychlý a dramatický, ale pomocí těch svých „hodnot“ svět nedobydou.
Karel Pavlíček, zvláštní komentátor CMG v Praze
