Američané zmizeli v noci jako zbabělci
Jiří Vyvadil: Lhal bych, že jsem ten nadpis nenapsal s jistým zadostiučiněním. Ještě by měli zmizet zbytky Američanů z Iráku a Sýrie a Francouzů a i nás z Mali a bude dobře.
To vítězství západní liberální demokracie po roce 1990 a nastolení dominance USA a jeho spojenců ve vojenských záležitostech nám byl čert dlužen. Ani o jedné válce a vojenskému konfliktu či převratu vedenému USA a případně dalšími zeměmi NATO nelze říci, že byly správné a hlavně spravedlivé a všechny do jedné také tak dopadly – fiaskem.
Irák, humanitární bombardování Srbska, krvavý euromajdan občanskou válkou na východě, vojenský zásah v Sýrii či Libyi, podpora gruzínsko-ruské války a samozřejmě i nejdelší americké válce v Afghánistánu.
Afghánistán je pokládán za pohřebiště imperií. Nejprve zde byla tragicky během 19. a počátku 20. století krvavě opakovaně porážena Velká Británie, potom, ovšem s úskočným využitím fanatických muslimských mudžahedínů oslavovaných americkými prezidenty Carterem i Reaganem jako bojovníky za svobodu Sověti a nyní samozřejmě i Američané, další země NATO a i my jako jejich spojenci.
Zatímco Miloš Zeman pobrekává, že se odejít nemělo, pak správné řešení bylo jiné: Nikdy se tam Západ neměl vydávat, protože z hlediska místních nebyl pro většinu ničím jiným než okupantem.
V dnešní otevřené společnosti si stačí otevřít stránku Wikipedie s Afghánistánem a jeho válkami a bylo jasné, že to jinak dopadnout nemůže. Nechápu, proč to nikdo neučinil. Pýcha Západu předcházela pádu.
A je správné, že to tak dopadlo. Zatímco Rusko své vojenské akce blízkém pohraničí a na Blízkém východě zvládá na jedničku, i když se Obama smál, že Putin uvízne v syrských močálech, Západ prohrává, buď vojensky, tak zejména při následné civilní rekonstrukci. A příčina je jasná. Jde o pokračování kolonizační či imperialistické taktiky.
Rusko se umělo z Afghánistánu poučit, byť zopakujme si, bez mudžahedínů, které s takovou pompou vítal Reagan v oválné pracovně by zřejmě nemohlo prohrát. Američané a NATO prohrálo a noční opuštění největší vojenské základny v Bagrámu jen ukazuje, kdo vyhrál a kdo prohrál. Do rána místní základnu vyplenili. Rusku patří respekt, že se pomstychtivě nechovalo jako kdysi americké vedení a naopak plnili svou roli zprostředkovatelské mise.
Když si člověk uvědomí, že u nás byli souzeni lidé za to, že označili naše vojáky za okupanty a ve skutečnosti z věcného hlediska vojenský zásah NATO zpočátku bez jakékoliv legitimity ničím jiným než okupací nebyl (dodatečný souhlas loutkových afghánských vlád připomíná „souhlas“ tzv. státního prezidenta Háchy se zřízením Protektorátu Böhmen und Mähren pod nátlakem v Hitlerově kanceláři, že Goering nechá rozbombardovat Prahu), uvědomuje si, že slova o právním státě jsou toliko účelovou floskulí.
Ten zbabělý noční úprk, připomíná úprk z Vietnamu.
Až zase nějaký náš euroatlantik typu Alexandra Vondry či Petra Pavla bude plácat o tom, že na Rusko, Bělorusko atd je třeba jít silou, klepněme ho pánvičkou do hlavy, aby rychle vystřízlivěl.
Debakl NATO v Afghánistánu svět opět posunul blíže k mírovému soužití států s rozdílným společenským zřízením, čili států patřících jak na politický Západ, tak na politický Východ.
A to je skvělá zpráva.
Že Taliban záhy převezme celé území Afganistánu je zřejmé.
Co snad platí, že po spolupráci i s Ruskem i USA by měl dodržet svůj závazek, že na rozdíl od islámského státu omezí své aktivity jen dovnitř území.
Jistě je to prohra pro západní model lidských práv. Ale i to je z hlediska vyváženého světa užitečné.
