Angažovaní žurnalističtí supi v jednom příkladu
Vidlák: Dnes máme dva týdny po tornádu na Moravě. Všechno hezké, co jsem k věci říkal, se víceméně vyplnilo. Minulý víkend už dobrovolníci uklízeli mimo vlastní obce, protože tam už bylo skoro všechno uklizeno. Začalo se sbírat po polích, protože tornádo projelo v podstatě uzoučký proužek, kde ničilo, ale všude kolem je mnohem širší pás poházených plechů, větví a dalšího haraburdí v krásně zlátnoucí pšenici, do které by se už pomalu mělo vjet kombajnem.
Baráky jsou zabezpečené proti dešti, kde se dá žít, tam se žije, střechy se opravují tak rychle jak materiál a lidské síly dovolí, dobrovolníků, peněz i dalšího vybavení je dost. Starostové se naučili organizovat práci lidí, likvidátoři sečetli škody, stát se angažuje. Eufórie ze zázraků pomalu vyprchává a postupně nastávají všední dny plné více osamělé práce, vyřizování papírů… a odhánění mrchožroutů.
Už se na místě objevily pochybné firmy, které rychle pobraly zálohy, předstíraly práci a pak chtěly zdrhnout… většinou se jim to nepovedlo. Přeju jim dlouhý pobyt v lochu a doufám, že než je policie vyrvala z drápů rozzuřeného lidu, tak dostali pořádnou nakládačku.
Ozval se náš skvělý ekonom Lukáš Kovanda – to je ten, jak ho slyšíte v televizi dnes a denně a pokud se zařídíte přesně opačně než radí, zpravidla neprohloupíte. Ten už kritizoval, že lidi dostávají nějakou pomoc, protože by je to mohlo nemotivovat platit pojištění a tak. Samozřejmě se nikdy neozval, když se sanoval průser nějaké velké firmy, když se utápěly miliardy v Afghánském dobrodružství a když se kupovaly zbytečné helikoptéry a podobně. Takže panu Kovandovi přeju podobně dlouhý život jako panu Lutonskému a doufám, že se jednou potkají ve stejném domově důchodců.
A pak se ozvali novinářští supi a vyrobili si krásného sólokapra a tím jsou exekuce v postižených obcích. 300 – 400 lidí žijících v tornádové oblasti má na krku exekuci… a považte, dostávají dary, ty jim exekutoři vezmou, nebo dostanou dotace na barák a exekutoři jim to vezmou… hned jdou patřičné dotazy na politiky a ministry, kteří samozřejmě vůbec nevědí co na to říct, tak slibují, že se to nějak udělá, napíše se výjimka, anganožované novinářstvo zase jednou zachránilo světový pořádek před zlotřilými politiky a úředníky….
K tomu se udělala kauza z toho, že by stát od své pomoci odečítal dary co lidi dostali a že by od své dotace odečítal pojistné plnění. Že je to nepřijatelné, že dary nedostal stát, ale jednotliví občané. Exhibuje se a exhibuje, aniž by kdokoli z novinářských pisálků zmínil takovou banalitu, že lidi nemají domy roztřískané stejně, tím pádem nejsou zapotřebí ani stejné peníze a je rozdíl, jestli někdo byl pojištěný a dostane takřka celou škodu zaplacenou a jiný třeba pojištěný nebyl a zbývají mu oči pro pláč. Ale prostě Babiš a Schillerka nesmějí udělat nic dobře.
Pojďme si to po vidlácku rozebrat.
Začnu zeširoka. Podívejte se na exekuční mapu České republiky a zjistíte, že v západních čechách je ve většině obcí postižen nějakou exekucí každý čtvrtý člověk. Ne statisticky. Jmenovitě. Skutečně čtvrtina obyvatel kupříkladu Nového Sedla u Lokte má na krku exekuci. Pak to můžet pitvat detailněji a zjistíte, že leckdo má na krku exekucí dvacet i víc.
Na jižní moravě ve Vidlákově je situace o něco lepší. Ale ne o moc. Každý šestý obyvatel je v exekuci. Vidlákov je podobné město jako třeba ta Moravská Nová ves. Pokud mezi těmi deseti tisíci postiženými tornádem je i 500 lidí v exekuci, tak je to na dnešní čechistán vlastně krásné číslo. Dvě procenta. Jaký krásný rozdíl oproti Vidákovu se zhruba 15%…
Už jsem zde na Kydech v jiných souvislostech několikrát psal, že na jižní moravě mají i bezdomovci dům. Nekecal jsem. U nás také máme ztracené existence shlukující se ovšem nikoliv před sámoškou, ale před vinnými sklípky. Tam vždycky dostanou nějaký patok, co si nekoupí ani pražák, ale opít se z toho dá. Večer pak nepolehávají někde na lavičce, ale jdou normálně do „svého“ baráku.
Když pojedete kdekoliv po malebných vesničkách, prakticky v každé ulici narazíte na kousek bídy. Mezi vyštafírovanými fasádami, muškáty na oknech, mezi záclonkami a ornamenty, skoro všude je nějaká jedna vybydlená barabizna. Šedá okna, rozpadající se dveře, díry ve střeše… Takové lejno na hezkém trávníku. Tady nenajdete vybydlená gheta – soustředěnou chudobu, soustředěné drogy a soustředěnou kriminalitu. Tady je to tak občas. Zapomenutý nevysmýčený kout.
Domy, které už dávno nepatří majitelům. Které má už dávno někdo v zástavě, o které probíhají letité soudy. Dokonce je to často tak, že dům má několik majitelů. Starý pán umřel, odkázal dům čtyřem dětem, které se ale nedohodly o prodeji. Je to rodinné dědictví, nikdo nemá peníze aby vyplatil ostatní… ale i na částečný podíl je možné udělat zástavu. Část vlastníků pak začne bumbat, nebo se jim nepovede podnikání a na třech čtvrtinách baráku visí exekuce, ale poslední čtvrtina patří spořádanému občanu, který se tvrdošíjně odmítá vzdát dědictví po dědovi. Barák byl už několikrát v dražbě, ale nikdo ho nechtěl, protože vlastnická práva jsou komplikovaná. Dům se pozvolna rozpadá, uvnitř bydlí jeden z bývalých majitelů, ten tam má kolem sebe celou partu bezdomoveckých kamarádů a sousedi si vlastně zvykli, jen se bojí, aby ta banda dům nezapálila, protože kromě střechy se rozpadá i komín.
Kde je hodně vína, tam se chlastá lacino. I zcela spořádaní občané mívají někdy těžkosti, začnou vražedně pít a postupně pozvolna propíjejí své ještě nedávno krásné nemovitosti. Akorát jak je u nás pití laciné, tak se k cirhóze a alkoholové smrti dopracujete dřív než propijete celý dům. Není proto úplně překvapivé, když si na katastru nemovitostí přečtete, že polovina domu patří nějakému věřiteli a druhá polovina patří osmi pozůstalým přesně podle dědického zákona.
V každé obci tady najdete i prázdné domy, které prostě rodina neprodala, neváznou na nich žádné dluhy, dokonce se řádně platí daň z nemovitosti, ale nikdo tam nebydlí. Babička umřela a přece není možné prodat místo, kde má rodina kořeny. A tak to tam jen chátrá a musejí projít dvě generace, než nostalgie vyprchá a připadne to nějakému pravnukovi, který to použije jako stavební parcelu, protože starý dům je na odpis.
Přijde vám to, co jsem popsal nějak nenormální? Mně vůbec. Prostě tornádo si tak úplně nevybírá a kromě krásných obydlených domečků tu a tam rozebralo i nějakou zříceninu na které váznou dluhy. Tu a tam rozebralo dům, kde někdo žije, ale patří mu jen půlka domu. Tu a tam rozbilo dům manželů, kdy manžel svojí půlku prochlastal a manželka se snaží s dětmi nějak protlouct a dům jí nad hlavou neprodali jen díky tomu, že nešlo o společné jmění, ale každý vlastnil půlku. Určitě tornádo zničilo i pár domů, kde nikdo nebydlel, protože se rodiny nemohly dohodnout.
Dalo by se spotřebovat tuny papírů na tom, aby se vůbec zmapovala složitost některých vlastnických vztahů. A ještě víc by se popsalo, aby se rozklíčovalo, na čí straně je pravda, kde je exekuce oprávněná a kde není. Kdo to ale rozhodně nerozklíčuje, je průměrný český novinář od Seznamu nebo Novinek. Ti si prostě vezmou nějakou informaci a pak jí rozmazávají. Žádný ministr vůbec nebude nikdy tušit, jak tam kdo k exekuci přišel. A tak samozřejmě trochu blekotá. A exekutorské hyeny jsou také připravené. A samozřejmě Babiš může za to, že lidi poslali peníze a ty se nakonec dostaly k exekutorovi.
Některé domy pojištěné nebyly. Někteří lidé mají víc dětí. Jiní jsou relativně bohatí. Dalším to „jen“ vymlátilo okna. Je zcela logické, že se bude brát ohled na to, kdo je jak postižený, kdo o kolik přišel, kdo potřebuje pomoc víc a kdo míň.
Přitom hned od prvního dne chodili starostové, mapovali tu situaci, kde to šlo, tam se dělaly návrhy na odklad exekuce. A při rozdávání peněz se bude brát ohled i na toto. Bude se brát ohled na milion detailů. Protože až to skončí přijde nějaký Šlachta co bude požadovat vyšetření a přijdou soudy, co to budou chtít zdůvodnit. Ne, státní ani ty dobročinné peníze nebudou rozdávány na ksicht. Jinak se bude pomáhat pojištěnému, jinak nepojištěnému. Na konci toho všeho mají mít všichni opravené (ne zvelebené) domy. Nemá to být pro někoho kšeft, protože se nad ním lidi víc slitovali a pak mu ještě stát nasypal i když nepotřeboval.
A samozřejmě budou někteří nespokojení a některé domy se vůbec nepostaví, protože v nich sice třeba někdo bydlí, ale dávno patří nějakému pochybnému lichváři, nebo je v nich ubytovna mongolských dělníků, co sklízeli jahody. Až tohle všechno jednou skončí, až se ulice opraví, až budou lidi zase bydlet, tak to tam nebude stejné. Některá místa zůstanou prázdná, některé domy budou smutnou ruinou se kterou se podle našich zákonů nebude dát nic dělat.
Většina peněz se použije dobře. Tu a tam je někdo použije blbě. A také se z nich něco ztratí a něco si sežere ta nejhorší lidská zběř, která se přiživuje na lidském neštěstí.
A každému exekutorovi, který se teď raduje, že si díky darům zlepší ziskovost, protože předtím už nebylo co z lidí vysát, tak tomu přeju to samé co Lutonskému s Kovandou… dlouhý zbytečný život v opovržení a nekonečně dlouhé dožívání v tom nejhorším zařízení pro důchodce. totéž platí pro všechny, kteří si na tom spáleništi přihřívají polívčičku a hrají si na arbitry.
