Bez ladu a skladu

Vidlák: Dnes sem dávám svoje poznámky z mého břeclavského projevu. Samozřejmě jsem to říkal na místě trochu jinak, ale prozatím nemám k dispozici pořízený záznam. Tož abych vás neochudil, zde jsou bez ladu a skladu moje myšlenky o které jsem se pokoušel: 

Vidlácká politika

Puška pověšená na zdi příbytku je symbolem svobody… To řekl George Orwell. Ano, ozbrojené obyvatelstvo je svobodné, protože se může postavit nejen proti nepříteli, ale i proti utlačující vrchnosti. Je to jasné? Je.

Ale přesto této větě něco chybí. Záměrně jsem vynechal to neméně důležité. Že ta puška musí mít co bránit. Že ta farmářova puška visela na zdi jeho vlastního domu a bránila jeho vlastní rodinu, bránila jeho koně, jeho půdu, jeho majetek.

A to je ten rozdíl mezi ozbrojenou milicí a ozbrojenou mafií. Mafiáni brání majetek svého kmotra. Milice brání majetek svých členů.

K čemu je člověku puška na zdi, když je zadlužený po uši? Má bránit proti nepříteli své dluhy? Své doživotní právo splácet? K čemu je ozbrojená milice, když ta milice má bránit francouzské vodovody, německý automobilový průmysl, indické železárny, americké konzultační firmy a globání banky? Kolik stovek tisíc mladých mužů by mohli bránit svou zemi, ale ve skutečnosti v této své zemi nic nemají?

Jaká bude motivace takových obránců? U nás v republice je spousta zbraní. Fakt hodně. Ale má někdo z jejich držitelů nějakou představu o tom, že by je doopravdy použili jinak, než že v noci slyší šramot a bojí se zloděje? Kolik z těch držitelů zbraní by bylo schopno se shromáždit a vytrvat v odporu alespoň pár týdnů, protože doma mají všechno co po tuto dobu potřebují?

Od doby co píšu Kydy tak vím, že nikoho nenadchnu křesťanskou utopií. Ale co takhle program, aby každý měl k té pušce i kus majetku, který by stál za obranu? Dům pro rodinu, manželku, děti… A plochu pro možnost se zásobit. A volné podmínky to v malém dělat?

Volné podmínky pro tisíc metrů čtverečních nebo pro malou dílničku o padesáti čtverečních metrech. Volné podmínky pro výrobu marmelád z vlastní zahrádky nebo pro výrobu hřídelek ze soustruhu v garáži. Volné podmínky pro opravu aut na vlastním dvoře, volné podmínky pro nábytek z truhlárny jako dlaň. Volné podmínky pro práci v malém. Volné podmínky pro zlaté ručičky, pro pracovitost.

Nepotřebujeme podporovat a dotovat výstavbu aquaparků ani rozhleden. Nepotřebujeme podporovat stadiony. Co takhle podporovat ty, kteří chtějí dělat? Tak jak to bylo na začátku devadesátek – kdy si můj táta doma udělal maličkou dílničku a začal v ní převíjet elektromotory. V malém. Stát to nic nestálo. Jen mu to dovolili, protože ještě nevěděli, že se takové blbosti podporovat nebudou, protože by se mohlo ukázat, že jeden čecháček se zlatými ručičkami by mohl konkurovat podnikatelským žralokům.

Pojďme se vrátit k tomu, co fungovalo. Aby nebylo žádných omezení na verpánek, na krejčovský stůl, na domácí zabijačku i domácí marmeládu.

Ať lidé dál chodí do práce, ať klidně dělají pro zlotřilé korporace ať klidně existují obrovské provozy, ať existují Kauflandy, ať existují továrny, ať existuje Google i BMW. Ale ať si učedník u ševce Matese může po třech letech učení doma začít dělat boty a prodávat je. Bez omezení. Ať si šikovná kuchařka na mateřské může udělat svých 500 sklenic marmelády a ať je může prodat aniž by po ní chtěli milion stavebních úprav, provozovnu a účetnictví. Ať si důchodce může vykrmit, porazit a rozprodat prase.

Ať existuje ústavní právo na dům a tisíc metrů půdy. Nebo dům a dílničku, nebo dům a obchůdeček. Dům a trafiku. A ať neexistuje žádná překážka, aby na dvoře, v dílně, v garáži, v obýváku či kuchyni, aby se tam mohlo v malém dělat. Dovolme jednoduché podnikání z domu, které nebude omezeno ničím než zákazem otravovat sousedy hlukem, špínou či jedy. Nechme všechny, ať mají možnost něco rozjet. A až budou dobří, až jim to půjde a ponese jim to peníze, až jim dům nebude stačit a budou potřebovat velkou dílnu, potom po nich chtějme daně. Dovolme, aby se v  hodnotě třeba 300 tisíc za rok mohlo doma bez omezení podnikat. 

Možná zjistíme, že vyhrožování velkých firem, že přesunou své provozy jinam, bude velmi liché, protože se tu tisíce malých podnikatelů budou třást na to, aby si ty vyprázdněné dílny vzali a dělali to svoje. Možná zjistíme, že není třeba nad korporací brečet, že není třeba jí dotovat, že je možné jí nechat padnout, protože přerostlí mastodonti budou promtně nahrazeni.

Možná zjistíme, že úřad práce je možné zrušit ne silou, ale prostě proto, že tam už skoro nikdo nechodí. Že je zbytečné držet úředníky, když tu pro nikoho nejsou. Možná je nejlepší nechat lidi, aby hlasovali nohama a svojí šikovností. 

Možná zjistíme, že se vyplatí podpořit ty, kteří svojí pracovitostí na prázdné parcele postaví dům a nebude to jen panelák naležato, ale rovnou budou při stavbě domu myslet nejen na pohodlí, ale i na práci. Udělají si v něm rovnou dílnu. Ať klidně mají hypotéky, ať klidně splácejí své bydlení. Ale ať si když tak mohou snadno vydělat doma.

Už teď existují ševci, kteří vám udělají boty v podstatě za stejnou cenu jako Adidas v Číně. Tak prostě dovolme, aby to naučili další kluky a jednoho dne zjistíme, že firma Adidas je zbytečná a nebo ať firma Adidas ukáže, o kolik může být levnější.

Všimněte si prosím, že nevolám po odstranění zlotřilých korporací. Že k mé vizi není zapotřebí, aby všichni vrátili co si nakradli a není zapotřebí nikoho posílat do gulagu. Že není zapotřebí, aby lidi změnili svoje životy. Obejdu se bez bojkotu zavedených ekonomických vazeb. Není zapotřebí nejdříve všechno zničit, aby pak možná vzniklo něco nového. 

Postačí relativně malá změna v politice, která umožní lidem, aby v malém a domácím mohli bez omezení dělat a aby měli právo takové domácí prostředí získat. 

Nepotřebuju pro to ani větší ani menší dotace. Nepotřebuju pro to žádné velké změny zákonů, nepotřebuju rušit mezinárodní smlouvy. Volám po tom, aby každý dům mohl být firmou. Aby každý dům či byt mohl být malou ekonomickou jednotkou, kde se běžný člověk může beze strachu z pokut a chyb naučit podnikat. Kde se může naučit svoje řemeslo a zjistit svoje možnosti. Kde se může ukázat, že je to lepší sociální zabezpečení než dávky z úřadů.

U nás jsou zhruba dva miliony rodin. Můj program je pro dva miliony domů. Dva miliony potenciálních dílen, farem, kanceláří. Dva miliony malých podniků v domácích rukou, které stojí za to bránit dvěma miliony pušek. 

Nikoho nechci nutit. Nepotřebuju to uspěchat, nechci dělat velký skok, nechci rozbíjet starý svět. Cíle mohu dosahovat postupně krok za krokem a v kterémkoliv místě toho můžeme nechat.  Chci, aby každý měl možnost si udělat svůj vlastní nový úděl, který nebude překážet údělu vedle za plotem. A kdo nechce, ať dělá jinak. Ať si jede do Brusele, ať se stokrát cítí být evropanem. Ale ať ten, koho svrbí prsty, komu to pálí, kdo by dělal, ale bojí se milionu směrnic a zákonů, kdo se bojí být každý den jednou nohou v kriminále, protože určitě porušil nějaké nařízení, aby se bát nemusel a mohl bez jakéhokoliv omezení dělat od sebe z domu. Nejprve opravy židlí, pak jejich výroba a pak konkurence IKEI. Nejprve botičky pro historický šerm, pak botičky na plesy, pak boty co vydrží celý život a nakonec Baťa. Nejprve modely letadel pro kamarády, pak vlastní drony a nakonec přeprava zásilek pomocí vrtulníčků. Na začátku opravy hodinek, na konci výroba těch nejlepších na světě. Atd, atd. A na začátku žádné papírování, žádná povolení, žádné podvojné účetnictví. Jen třeba evidence tržeb do sešitku a paušální placení zdravotního a sociálního. 

Nevím, jestli někdy politicky uspěji. A pokud ano, opravdu nevím, komu všemu se dneska musí ve vrcholné politice poklonkovat, komu se musí podkuřovat a co je povinné říkat. Ale ať budu muset lézt do kterékoliv zadnice, ať budu muset líbat prsteny kterémukoliv potentátovi, tohle je na věčné časy můj politický program. Aby každý pracovitý člověk mohl mít svůj dům jako hrad a aby v něm mohl mít základ své hrdosti a soběstačnosti. A aby mohl mít na zdi tu pušku se kterou bude mít co bránit.

Nikomu to nevnucuju, ale rovnou říkám, že jestli budu někdy stát na nějaké kandidátce, tak bez ohledu na hesla za mnou, snažit se budu vždycky o tohle.  Tohle ve mně budete mít možnost volit. 

PS. Popisuju ideu. I když mám určitou představu, jak to rozpracovat a mám promyšlené nějaké detaily, dneska se nerozepisuju jak by to mělo vypadat v zákonech, vyhláškách a směrnicích.  Dnes popisuju vidláckou představu, jak se přes český sen o vlastním bydlení dopracovat k vlasteneckému snu o hrdých lidech, kteří mají co ztratit a mají proto důvod vlast bránit. Jak se přes českou schopnost improvizace dopracovat k novému českému průmyslu v malých dílnách ale s velkou přidanou hodnotou. Jak se dopracovat k sebevědomému, soběstačnému a ozbrojenému národu. 

PPS. Přesně tento sen teď postupně rozvíjejí  v Polsku. 

Zdroj a diskuze zde.