Blízkovýchodní paradoxy
Vidlák: Krátce se dnes vrátíme k Izraeli a jeho současným pokusům ničeho nedosáhnout v pásmu Gazy proti Hamásu. Jistě jste všichni viděli velmi působivé video, kterak to gazanského věžáku udeřily dvě izraelské rakety čímž se sesypal jak domeček z karet. Zpravodajci nám neopomněli sdělit, že obyvatelstvo věžáku bylo varované a mělo hodinu na evakuaci.
A to bych bral jako první paradox. Obyvatelstvo bylo varováno. Ergo byli varováni i hoši od Hamásu. Ergo v budově fakt nikdo nebyl, nikomu se nic nestalo. Tím pádem šla k zemi samotná budova. Vnímáte v tom někdo nějaký vojenský smysl? Tedy nějaký jiný smysl, než zhruba totéž, co dělali Britové svými nálety za Druhé světové? Spadla budova. Ta budova byla prý velitelským stanovištěm. Velitelé tam samozřejmě už dávno nebyli a možná ještě dřív než šla budova do luftu, měli už nové stanoviště někde jinde. Od doby rozvinuté elektroniky za pár dolarů se dá velitelské stanoviště udělat takřka okamžitě kdekoliv.
Budova zároveň nebyla žádným opevněným bodem obrany, který překážel zběsilou palbou tankům v postupu. Neměla žádnou strategickou i taktickou hodnotu. Byla shozena z důvodu propagandistických a pro oslabení palestinské morálky. Jiný smysl to nemělo. Je otázkou, jestli ovšem něco takového někomu prospěje. Palestinská morálka je furt stejná, ta izraelská také, žádná pozemní invaze se nechystá, všichni velitelé Hamásu jsou ve stejném nebezpečí jako kdykoliv jindy, velitelské struktuty i schopnosti odpalovat rakety nijak nepoklesly. Dává vám to smysl?
Druhý paradox se odehrává už mnohem blíž našich hranic. Včera jsme mohli zaznamenat řadu článků, kterak němečtí občané (tureckého původu) pálí izraelské vlajky a dovolávají se odsouzení Izraele. Samozřejmě už mnohem méně se píše o tom, že došlo i na nějaké rvačky, vyražené zuby a vůbec.
V Německu pálí izraelské vlajky ti, které tady nechceme. Migranti a potomci migrantů. Kultura tolerance se dle očekávání moc nepovedla, převýchova Dojčlandem nezabrala. Můžeme si říci, že je super, že se to děje právě tam a ne tady. Že je tu ještě nemáme, protože by nám sem právě tohle přinesli.
Ale… jak jde o Izrael, máme tu poměrně dost hlasů, které s těmi německými muslimy souhlasí. Izrael musí okamžitě přestat, protože to co dělá je hnusné, neslučuje se to se západními hodnotami, je třeba podporovat palestinský odboj, proti apartheidnímu státu. A najednou ti stejní, kteří nechtějí muslimskou migraci, jsou v naprostém souladu s těmi, co tu chtějí mít Šaríju.
Ne, nechci to zjednodušovat. Já vím, že to není tak přímočaré. Ale myslím, že to stojí za zamyšlení. Je to dost podobné jako moje teze, že boj proti covidovým opatřením je boj proti Babišovi a boj proti Babišovi je boj za Bartoše a Piráty. Ano, také to není tak přímočaré. Ale výsledky nakonec takto přímočaré budou. Boj proti Izraeli je tak trochu boj za neřízenou muslimskou migraci. I v tomto případě to není tak jednoduché, jak popisuju, ale výsledky podobně jednoduché budou.
Tím nejhezčím paradoxem ale byly dva maily, které jsem včera dostal. Řetězové maily. Oba přetiskovaly velmi staré články ze Zvědavce. Každý přišel odjinud, ale měly společného autora – Vladimíra Stworu.
V jednom pan Stwora velmi zaujatě bojoval proti apartheidnímu státu Izrael. Státu, který segreguje část svých obyvael, který vytváří občany druhé kategorie a dokonce i úplně bezprávné jedince. Velmi přesvědčivě zdůvodňoval, proč je takové jednání v rozporu ze všemi možnými mezinárodními úmluvami a požadoval, aby toho Izrael ihned nechal. Prostě zlý Izrael a hodní Palestinci.
Ve druhém článku pan Stwora velmi přesvědčivě argumentoval, proč je rozumé to, co dělali v Jihoafrické republice. Že pokud jsou černoši a běloši od sebe oddělení, mohou se kupříkladu učit každá rasa svým tempem. Pokud mají běloši a černoši oddělené čtvrti, oddělené dopravní prostředky a vůbec pokud si žijí své životy odděleně, není mezi nimi tolik konfliktů, lépe se žije a ulice jsou bezpečnější. Na závěr článku velmi smutně pronesl, že byla od USA chyba tlačit na jihoafrický režim, aby apartheid ukončil.
Seděl jsem u toho a smál jsem se asi hodinu. Včera v diskusi čtenář MANDALADAN prohlásil, že kritikou Izraele se někdy maskuje antisemitismus. Já mu spíš odporoval, že to nebude tak vážné… A šup ho – hned jsem si pana Stworu musel zcela objektivně zařadit mezi antisemity, co to jen dovedně maskují.
Zkrátka a dobře, je velký rozdíl bojovat za Palestince a nebo bojovat proti Izraeli. A začínám mít dojem, že jednou z palestinských tragédií je zhruba totéž, co vidíme na Ukrajině. Že nikdo nebojuje za Palestinu. Nikdo nechce pro Palestince nic dobrého. A i kdyby vyhráli, budou to jen další arabáši, které v Evropě nechceme, nechceme aby nás obohacovali, vlastně je nechceme vůbec. Ale prostě se hodí. Hodí se jako karta proti Izraeli a proti sionistické entitě se bude bojovat do posledního Palestince.
Stejně tak nepochopili na Ukrajině, že nikdo nebojuje za Ukrajinu, ale proti Rusku. Ukrajina je pro většinu západu totéž co Rusko. Ukrajinci jsou pro západ stejní „rusáci“ z východu, nikdo je nemá rád, nikdo o ně nestojí, ale hodí se jako karta proti Putinovi. Proto je Ukrajina zbídačelá. Proto je i Palestina zbídačelá. Protože na ně sere pes a jejich jediná hodnota je v tom, že za jiné bojují boj, který nemají zapotřebí.
A stejně jako to průměrný Ukrajinec nechápe a nevěří tomu, stejně tak to nechápe průměrný Palestinec. Že jsou jen kameny ve hře na které se sází, které se dají dobře použít a pak také stejně dobře zahodit.
Většina z nás tady na Kydech mi dá bez problému za pravdu, že ani úspěšný boj proti Rusku Ukrajině nijak nezlepší život. Platí to i pro Palestince? Že ani mnohem efektnější odboj jejich životy nijak nezlepší, nedá jim lepší životní perspektivu ani šanci na lepší život. Že slouží jen jako herbertovská Saulussa Secundus – velký náborový plac a zároveň cvičiště pro budoucí kanonenfutter. Hodí se jen na boj. Nikoliv pak na nějaké poválečné uspořádání. Oni mají jen bojovat, nemají z toho nic mít.
