Brusel chce určovat, co mohou lidé říkat
Kateřina Lhotská: Už více než rok poutá pozornost občanů EU pandemie koronaviru. Některá jiná důležitá témata tedy zůstávají stranou jejich zájmu. A tak jim uniklo třeba to, že se jim bruselští úředníci chystají diktovat, co budou smět říkat.
Evropská komise totiž hodlá zařadit tzv. „nenávistné projevy“ mezi trestné činy, které budou klasifikovány podle jednotných evropských not, a jejich výklad bude tedy pro všechny členské země EU závazný. Zařadí se tak mezi takové zločiny jako je třeba terorismus, obchodování s lidmi, praní špinavých peněz nebo obchod s drogami. Nemá ovšem jít o jen tak nějakou nenávist, ale pouze o tu založenou na „rase, náboženství, genderu nebo sexuální orientaci“ s tím, že se uvažuje i o důvodech jako „zdravotní postižení nebo věk“. S kompletním záměrem Komise i s dokumentem popisujícím detaily je možno se seznámit zde.
Ono je to s těmi „verbálními“ trestnými činy složité. Na jedné straně tu jsou skutky, u kterých je jejich společenská nebezpečnost naprosto zjevná. To je především nabádání jiných osob ke spáchání nějakého trestného činu. Pak je tu celkem široká škála skutků, které můžeme označit za „podněcováním k nenávisti“. Sem patří třeba „posílání lidí do plynu“ a podobné nechutnosti. Tedy myšlené nikoliv jako doslovný návod, ale nebezpečné svojí agresivní rétorikou a tím, že mohou násilí v nějaké formě skutečně vyvolat. I když si osobně myslím, že ten, kdo něco takového vypustí z úst, nepatří ani tak do krimu, jako do cvokárny. Nebo spíš nejdřív za katr a pak na psychiatrii.
Tyto činy se u nás v současnosti postihují podle §356 Trestního zákoníku. Ten je formulován poněkud vágně takto:
„Kdo veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu, rase, etnické skupině, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo k omezování práv a svobod jejich příslušníků, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.“
Až rok navíc pak dostane ten, kdo něco takového spáchá jako člen nějaké organizované skupiny nebo prostřednictvím médií (včetně internetu). Na soudu je pochopitelně úloha zvážit nakolik byla nebo nebyla skutková podstata trestného činu naplněna a zda byla motivem nějakého projevu opravdu rasová či jiná postižitelná nenávist, nebo šlo o důvod jiný. Což nemusí být vždy úplně jednoduché.
Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že legislativní iniciativa Evropské komise nic moc nového nepřináší, protože právní řády členských zemí už nyní obdobné konání trestně postihují. Jak už tak ovšem bývá, ďábel je skryt v detailu. Tím je v tomto případě tato pasáž:
„…zahrnutí nenávistných projevů a trestných činů z nenávisti do seznamu trestných činů EU umožní Komisi v druhém kroku stanovit minimální pravidla pro definici trestných činů a sankcí v oblasti nenávistných projevů a trestných činů z nenávisti, čímž je zajištěna silná společná trestněprávní reakce na tyto jevy. Toho lze dosáhnout pouze zajištěním společných norem harmonizace platných v celé EU – nelze toho uspokojivě docílit tím, že členské státy budou jednat samostatně nebo nekoordinovaně.“
Jinak řečeno, o tom, co je trestné a jaká sankce za to má padnout, si už nebudou rozhodovat členské státy samostatně, ale bude to určovat Komise. Tedy v podstatě bruselští úředníci. Což je dost podstatný rozdíl, než když o definici trestného činu v zákoně rozhodují zvolení zástupci občanů v parlamentu příslušné země. A vzhledem k politickému a společenskému kurzu, který v současnosti v Bruselu převládá, to vzbuzuje oprávněné obavy z toho, že vedle skutečných projevů nenávisti budou postihovány i výroky, které jsme si zvykli označovat jako „politicky nekorektní“. Tedy takové, které obsahují věcnou kritiku aktivit, vystupování a vyjádření jak příslušníků menšin jako takových, tak třeba aktivistů usilujících o posilování jejich práv nevyváženě k právům ostatních skupin společnosti, případně legislativy, která má tato práva zajistit. Což podle mne nelze nazvat jinak než omezováním svobody slova.
Zde bych si dovolila malou odbočku. Za „politickou nekorektnost“ bývá někdy vydáváno i obyčejné hulvátství. Třeba když někdo někoho označí za „špinavou ču**u“ nebo novináře za „póvl“. Osobně považuji ty, kteří veřejně častují jiné takto hanlivým způsobem, za ubožáky. A smutné je, že jim někteří za tyto výroky dokonce tleskají a snaží se je omlouvat tím, že si oběť takovou invektivu „zaslouží“. Myslím, že jestli si tady někdo něco zaslouží, tak to jsou ti hulváti. Vykrákat za uši…
„Politická nekorektnost“ je však něco jiného. Jde o otevřená, kritická a slušnou formou podávaná vyjádření týkající se obvykle témat, která hýbou veřejností. Například když někdo jako protiváhu k heslu „Na černých životech záleží“ prohlásí „Na bílých životech záleží“. A teď nechme stranou stupidnost obou těchto výroků. Pokud totiž už má někdo potřebu definovat na jakých životech záleží, tak je podle mne smysluplné říci jedině „Na všech životech záleží“. Společenské klima je však bohužel takové, že zatímco první z výroků je veleben a fotbalisté kvůli němu padají na kolena, za ty další jsou lidé postihováni. Zatím tedy jen vyhazovy z práce a ostrakizací (zde, zde nebo zde). Pokud však nasadí bruselská vrchnost kurz odpovídající společenské atmosféře „politické korektnosti“ v podobě, v jaké je vnímána především na „západě“, tak by si mohli autoři podobně „nekorektních“ výroků jít v budoucnu i „sednout“.
Přijetí příslušné směrnice se plánuje na podzim tohoto roku. Bude o ní jednat Evropský parlament, kde však nejspíš vzhledem k aktuálnímu rozložení politických sil projde hladce. A tak jedinou nadějí, že by se podařilo celý proces ještě zastavit, je to, že návrh shodí ze stolu Evropská rada. Tam jej totiž musí schválit vrcholní zástupci všech členských států. Vzhledem k termínu projednávání nás tam už bude možná zastupovat premiér vlády vytvořené na základě výsledků říjnových parlamentních voleb. Alespoň záhy zjistíme, zda jsme dali hlas těm, kteří o svobodě nejen hovoří, ale také ji brání.
Občas bývá EU přirovnávána k bývalému sovětskému bloku. Myslím, že je to trochu přehnané. Přes všechny problémy totiž stále ještě platí, že jsme na tom násobně lépe, když máme vrchnost v Bruselu, než když jsme ji měli v Moskvě. Nicméně se obávám, že poté, co byla přijata Lisabonská smlouva, je EU na cestě k tomu, aby to platit přestalo. Zařazení „projevů nenávisti“ mezi trestné činy vykládané Evropskou komisí je dalším krokem tímto směrem…
Ostatně soudím, že EU ve své polisabonské podobě musí být zničena.
