Časopis Radix
Doputoval ke mně časopisecký počin, který rozhodně stojí za obsáhlejší komentář, protože je na českém mediálním trhu ojedinělý a v oficiálních médiích na něj recenze nikdy nebude. Časopis se jmenuje Radix s podtitulem Časopis pro majitele mozku.
Obsah prvního čísla časopisu Radix je poměrně obsáhlý a je složen z vícero (přesně 28) poměrně rozsáhlých a kompletně odzdrojovaných článků na téma tzv. pandemie koronaviru, to vše proloženo citáty a infografikami na 144 stranách. Časopis, či spíše malá kniha, je velmi profesionálně a kvalitně zpracovaný. Články jsou psány podobným stylem, jako jsou mnohdy články zde na D-F, tedy stručně, jasně a někdy s trochou humoru, takže se to dobře čte.
Ústřední myšlenkou je, že – a teď se držte – koronavirus a onemocnění COVID-19 nemusejí vůbec existovat. To, co prožíváme, je důsledek rozsáhlého statistického podvodu, kdy běžné nemoci jako chřipka nebo nachlazení zasazené do nového mediálního, společenského a nakonec i medicínského rámce vlastně stvořily novou diagnózu, jejíž druhá, třetí a všechny další vlny jsou způsobeny extrémní léčbou, zákazem zdraví prospěšných aktivit a přidušováním či domácím vězením populace.
Což se ovšem mnoha lidem může zdát značně bizarní. Zatím to tak nechme.
Proč se to děje? I to autoři poměrně rozsáhle vysvětlují. Důvodem je záměr provést „velký reset“, dodat společnosti nové impulsy, restartovat finanční systém založený na tištění peněz ve velkém a instalovat globální vládu s nástroji ovládání obyvatelstva podobnými těm, které používá komunistický režim v Číně, ve které zastánci zdravotně policejního státu zjevně vidí něco jako dobrou praxi a nový standard.
Velmi podrobně je například rozebráno „veřejné tajemství“ v podobě úzké spolupráce WHO a ctihodnou nadací Melindy a Billa Gatesových, stejně jako účast posledně jmenovaného na akci Event 201, při které se, světe div se, bylo simulováno propuknutí pandemie koronaviru. Event 201 samotnému je věnován samostatný článek a je velmi zajímavé, s čím si globální elity pohrávají a koho všeho do těchto her neváhají zapojit.
Stejně tak je do podrobna rozebírán PCR test, tedy test, který najde cokoli v komkoli, když se správně nastaví, stejně jako jedno z výrazných bílých míst koronacírkve, totiž skutečnost, že onen všude možně skloňovaný virus nebyl dosud izolován a očištěn. Z kategorie těch více známých poznatků, autoři si také všímají, že koronavirus není kompatibilní s tzv. Kochovými postuláty, které je nutné naplnit, aby se o viru dalo mluvit v souvislosti s infekčním onemocněním.
Autoři si také správně povšimli, že nejen že jednotliví světoví vůdci používají jednotnou a někdy dokonce shodnou rétoriku, ale také toho, že vládní experti „na koronavirus“ shodně mění své názory a odborná stanoviska. Je až tragickomické sledovat tyto vědecké prostituty při práci. I na tuzemského virolháře Prymulu došlo. Podíváme se také do zemí, kde se rozhodli si na koronavirus nehrát, koronavirovou agendu neinstalovat, ekonomickou sebevraždu nepáchat a obyvatelstvo doma nevěznit. Shodou okolností jsme si navykli nazývat Bělorusko diktaturou, což v těchto souvislostech není prosto ironie.
Roušková církev by pak byla úplně vedle z obsáhlého pojednání o nošení roušek, u kterých nelze prokázat vůbec žádný efekt a které existují pouze proto, aby nesly roli rekvizity a vtahovaly lidi do hry. Také je rozsáhle citována studie, která prokázala, že nošení roušek lékaři při operačních zákrocích nijak neovlivňuje procento výskytu pooperačních komplikací, dokonce se naopak zdá, že při operacích bez roušek bylo procento komplikací nepatrně nižší.
Některé články jsou skvělé a velmi propracované, na některých by to chtělo ještě trochu zamakat. Na článek o uléčení k smrti by se měl mrknout nějaký lékař, zbytečně se pak autoři dostávají pod palbu sluníčkářského denunciačního webu Manipulátoři.cz.
Když jsem to začínal číst, říkal jsem si, co když to bude zase další konspirační slátanina. Z toho jsem byl definitivně vyveden hned v prvním článku. Veškeré konspirační weby, ať už je provozuje vláda nebo někdo jiný, se totiž vyznačují tím, že neukazují na své zdroje nebo se odkazují zase na další konspirátory, třeba na nejrůznější prolhané „virology“, „epidemiology“, „evoluční biology“ a podobně. Zde jsou všechny články až pedanticky odzdrojovány z veřejných a někdy dokonce vládních zdrojů.
Popravdě řečeno, neubránil jsem se pochybnostem ani tak. Na jedné je Radix pozoruhodnou a nebývale důsledně zpracovanou kolekcí textů, ať už se týká vnitřní logiky článků, jejich jazyka, práce se zdroji nebo infografik. Vnáší nové souvislosti do věcí, které dobře známe a někdy to až překvapivě do sebe zapadá. Na druhé straně jsem si říkal, že já s těma chlápkama prostě nesouhlasím. Mám jiný pohled na svět současných mocných. Vedení západních demokracií je v podstatě neakceschopné a žádnou faktickou moc nemá. Jedná se o marketingové panáky, kteří jsou posedlí sociálními médii a místo sebe nechávají vládnout více nebo méně neschopné úředníky vybranými podle nesourodého klíče. S těmito lidmi nelze spolehlivě provozovat nic, tedy ani globalistické spiknutí. Na druhou stranu, některé skutečnosti, na které autoři Radixu poukazují, rozhodně nelze jen tak hodit na hlavu nebo popřít, zejména pokud se týká WHO, jejího řízení, vlivu Číny na světovou politiku a „management pandemie“ nebo v současné době až frenetický tlak na očkování populace zázračnými vakcínami strýčka Billa.
Otázkou je pro mně také dejme tomu „problém proporcionality“. Nejsem s to sám posoudit, nakolik je možné psychickým tlakem podlomit zdraví člověka natolik, aby běžné nachlazení nebo chřipka progredovaly do stavu, kdy je nutná hospitalizace nebo nacpání šlauchu do plic. Jsem si jistý, že psychický stav zdraví ovlivňuje, ale do jaké míry se to může dít…? Je možno takhle vyrobit řádově desítky tisíc klinicky nemocných?
Radix má vycházet čtvrtletně. Jeho autoři asi právě prožívají tématické hody, protože jejich teorii, nebo alespoň jejich podstatným částem, právě nyní dává realita za pravdu pomocí značně frapantních příkladů. Jedním takovým je legendární festival v Nizozemí, během kterého se mělo nakazit přes 1000 osob. Pointa ovšem je, že na něj směli jen testovaní, očkovaní nebo ti, kdo nemoc již prodělali. Současně jsme se nedozvěděli, co se s těmi lidmi stalo pak. Zemřeli na ten strašný smrtící virus? Měli rýmičku? Nebo neměli vůbec žádné příznaky? Co by na to řekl starej Koch? Halt test, co „najde cokoli u kohokoli“. Stejně tak například pokles počtu nakažených v UK poté, co vláda rozvolnila opatření. Neuplyne den, aby se nějaká koronavirová modla neodporoučela na smetiště, což čtení Radixu, jehož obsah vzikal někdy mezi lednem a květnem t.r., dodává zvláštní kouzlo.
Podle svých slov zamýšlel p. Kamas vydat k tématice „pandémie“ knihu, ale pak svůj záměr revidoval do podoby rozsáhlejšího periodického projektu, jak sám zmínil v tomto videu. Papírové vydání já osobně kvituji s povděkem. Vzhledem k tomu, že obsah internetu se mění zpětně, bude někdy za deset let velmi zatěžko najít nějaké relevantní artefakty o tom, jak lidstvo zešílelo z respirační infekce s úmrtností běžné chřipky. Doporučuji si schovat ty rouššššky ušité doma z trenclí a něco dobového tisku, abychom mohli někdy později ukázat dětem nebo komukoli potřebnému tento odkaz z dob budování zdravotně policejního státu.
První číslo Radixu je možné objednat si zde za Kč 250,-. A opatrně s tím. Extrakt z tohoto kořínku může zanechat následky a nic už nebude jako předtím.
