Čemu pomáhá cenzura?
Jiří Paroubek: Země, která o sobě říká, že je demokratická a přitom zavedla bez legálních nástrojů, tedy bez patřičného zákona, cenzuru, demokratická prostě není.
S úsměvem jsem si přečetl, že krásná ruská hlasatelka, která vystoupila ve velmi sledované ruské televizi proti válce, byla potrestána ruským úřady pokutou v přepočtu z rublů ve výši 6000 korun. Teď si představme situaci, že by k něčemu podobnému došlo v některé z našich televizí. Co by následovalo? Podle generálního prokurátora Střiže by mohl následovat trest až do výše tří let odnětí svobody. Je to nepoměr.
Autoritativní Putinův režim je vlastně v postihu názorových disidentů mírnější než „my“ tady u nás. „My“ píši s rozpaky, protože já se s takovým státem solidarizovat nechci. Zavést cenzuru, zastrašovat občany, a ještě přitom bezostyšně mluvit o svobodě a demokracii, je nechutné. To je přímo oxymoron.
Nedá mi to. Zastavím se ještě u jednoho fake news. Tentokrát nikoliv ruské propagandy. Před pár dny se srdce i nejzavilejších rusofilů zastavila, když se z českých médií dozvěděli, že v činoherním divadle v Marjupolu, o který ostře bojuje ruská armáda s ukrajinskými jednotkami, tvořenými nacionalisty z Azova a podobných oddílů, zahynulo údajně až tisíc osob. A to včetně žen a dětí při bombovém útoku, který provedlo ruské letectvo.
Před pár hodinami se objevila (čtvrtek 17. 3. cca 9:00) na iDnes stručná zpráva, že se jednalo o „omyl“. Žádných tisíc zabitých v divadle není. Ale jak říká klasik, zabralo to. Zelenskyj zrovna směřoval se svou řečí do německého Bundestagu… I propaganda by ale měla mít své meze. A v tomto případě ukrajinská nebo jaká média včetně těch českých, která si tuto děsivou informaci neprověřovala, předvedla opravdu prototyp hnusné fake news.
