Českou republiku – její vnitřní a mezinárodní politiku – řídí snaživí hoši a ženy čekající na pochvalu
Miloslav Ponkrác: Když člověk uslyší našeho nového ministra zahraničí Jakuba Koudelku, uvědomí si fakt, který mu dlouho ucházel.
Dochází k výměně lidí. Zatímco dříve museli alespoň v čele ministerstev a institucí být trochu schopní lidé, dnes už to neplatí. Do vlády, politiky, institucí jsou dosazováni snaživí hodní hoši a ženy. Jejich snaha je zavděčit se autoritám, získat od nich pochvalu.
Představuji se, že se snažili se být jako děti hodní, nezlobili, a nevymýšleli žádná alotria. Domů chodili čistí a nikdy se neušpinili. Určitě nehráli fotbal nebo nelítali po lese. Nebyli vlastně skutečnými kluky a holkami, kteří občas dostali na zadek. Dělali maminkách a učitelkám radost. Nikdy se neporvali. Nikdy nešli proti davu.
Tito lidé dnes řídí naši Českou republiku. Vůbec se neptají, co přinesou Čechům, České republice, české ekonomice, českému životu. Snaží se – jak dělali celý život – získat pochvalu. Jako děti od maminky, jako politici od zahraničí. Nepřijde jim to vůbec divné! Myslí si, že je to nejlepší co mohou udělat.
Budou se koukat nechápavě, když uvidí spálenou zem, zničený stát. To je přeci v pořádku! Vždyť nás přeci pochválili v Bruselu! Dostali jsme pochvalu od CNN v New Yorku! Tak co si stěžujete? Všechno je nejlepší! Není důležité, jak se nám žije, nebo jak prosperujeme – ale jestli nás v zahraničí pochválili!
Ministr zahraničí Jakub Koudelka je už od pohledu, a při sledování jeho jednání, a jeho hlasu – snaživý uťápnutý hošík. On není vlastně ani muž. Jeho vyhrožování Rusku je vlastně – natolik směšné, že Rusové musejí být úplně perplex. Rusové se musejí ptát, jestli ti Češi jsou opravdu tak ubozí, když tento hodný hošík výrazem obličeje prosící o to aby mu spolužáci neubližovali – jim vyhrožuje odvetou.
***
Dříve jsem si toho trendu nevšímal. Náš stát řídí hodní hoši čekající na pochvalu. A možná i zapsanou do žákovské knížky. Jsou ještě děti, nedokáží se postavit a bojovat ani sami za sebe. Jenom teď „řídí“ Českou republiku.
Nevšímal jsem si toho proto, že to ještě nebylo tak extrémní. Až jsem viděl ubohý projev a zjev zcela zjevně šikanovaného klučiny ve formě ministra zahraničí Jakuba Kulhánka. Zřejmě si kompenzuje své utrpení z dětství, a najednou je hrdina. Vyhrožuje Rusku! Ó jaká satisfakce za všechno to přehlížení holkami ve škole, co nechtěli randit s hodnými snaživými hochy! Jen – prospívá to Čechům a České republice?
