Cesta do hlubin blogerovy duše – JK
Jindřich Kulhavý: Eurounijní diktatura zasahuje do mnoha sfér našeho života. Moc nikým nevolených úředníků stále stoupá a ignorace potřeb a zájmů prostých Evropanů se stala normou fungování Evropské komise. Evropský parlament připomíná pionýrský tábor, jehož účastníci jsou rozdělení do jednotlivých oddílů a soupeří mezi sebou v různých disciplínách. Vlády jednotlivých států se nesmyslně těmto strukturám přeplácených lehkoživků podřizují, tedy s výjimkou Polska a Maďarska. Bohužel ani tyto státy nejsou schopné opustit Evropskou unii, protože ekonomické pouto je příliš silné.
Evropská komise v průběhu posledních let ideologicky zezelenala, což se projevuje jak v přístupu k migraci, tak i k životnímu prostředí. A protože komisaři jsou zvyklí na minimální odpor, mohou si dovolit nemít hranice v čemkoliv, co si umanou. Likvidace Evropy vzniká právě v jejich kancelářích a zároveň je poplatná zájmům nadnárodních společností, jejich majitelům a samozřejmě příslušníkům těch nejvyšších elit. Na první pohled úžasná symbióza, ve skutečnosti bohatě honorované vazalství Leyenové, Jourové a spol.
Stali jsme se figurkami ve hře mocných a jejich přisluhovačů. Bez jakékoliv možnosti ovlivňovat chod našich životů. Problémem je totiž i to, že námi volení politici zastupují také především již zmińované zájmy elit a spektrum rozložení sil extrémně převažuje doleva. Návrat neomarxismu do Evropy je zjevný. U nás bohužel víceméně můžeme jen těžko hledat rozdíly mezi stranami jakéhosi středu. Top09, ODS, KDU-ČSL, jsou jen kousek od ANO, STAN se spojili do voleb s ultralevicovými Piráty. Komunisté jedou dále svou, ti se nemění, nicméně jsou k EU nejméně vstřícní. Na opačné straně SPD není tak přesvědčivá a zásadová, jak by měla být, Trikolora tápe a vše se točí kolem názorů VKml. Přišly první rozbroje a ve skutečnosti byla otázka času, kdy uvnitř ní dojde k problémům projevujících se i navenek. Je to škoda, spíše by se dala očekávat spolupráce obou subjektů, po které volají pravicoví voliči. Opak je však skutečností. Je nejvyšší čas postavit skutečnou pravici. Spojenou a silnou. Není li to Klaus a Okamura, kdo by měli tuto potřebu pochopit, bude muset přijít někdo jiný. Ale existuje vůbec?
