Článek opožděný o rok a půl a přesto aktuální

Před rokem a půl mě oslovil, že by občas něco napsal pro Kydy. Tehdy jsem mu řekl, že článek vyjde, ale pak jsem podle svého zvyku zapomněl a on se nepřipomněl. Tož článek rok a půl ležel, dokud mi pan Fischer nenapsal znovu. Pak se mi v gmailu spojily konverzační vlákna… Tož jsem se panu Fischerovi omluvil…

Vzápětí se ukázalo, že článek za rok a půl nepozbyl nic ze své aktuálnosti, neboť reaguje na našeho kmenového diskutéra a autora Čmouda. Čmoud je autor velmi osobitý, všichni víme o čem píše a jak píše, všichni známe jeho názory a doufám, že bude mít radost, když se ukáže, že za rok a půl je stále stejný a i když článek pana Fischera reaguje na opravdu starou věc, reaguje na stále stejného Čmouda. 

Pane Fischere, je to vaše:

Dobrý den, ahoj všichni. Jmenuji se Václav Fischer a chtěl bych se krátce pokusit zaregovat na zajímavý blogový příspěvek, který zde dne  29/9/2019  publikoval pan Čmoud  pod názvem Elity a lumpenelity.  Při čtení toho příspěvku jsem mu v mnohém dával za pravdu a připomínám si vždy své reakce a myšlenky, které mne napadají při  náhodném shlédnutí některých z pořadů  stříbrné obrazovky naší státní, takzvaně veřejnoprávní,  televize,  ale i některých jiných, které si v infantilní  idiocii  vzájemně nemají co vyčítat.

Ano, je to pravda, ženské často bývají prodejné a vypočítavé a kšeftují se svými vnadami vyčnívajícími nad obsahem  jejich mozku. Chlapi si měří pinďoury a honí testosteron, a když ne, tak jsou řiťolezci a kariéristé, oportunisté a obraceči korouhviček podle momentální situace.  Ale, položme si otázku, bylo to snad v minulosti v dávné i nedávné historii nějak zásadně jinak?  Lze pohoršení nad lidskou zkažeností, pokrytectvím a příživnictvím dávat za vinu jenom současnosti, době internetu, mobilních telefonů, době her na korektnost a parazitických příspěvkových organizací?

Můj názor je takový, že zkaženost člověka, jako biologického organizmu, vyskytujícího se nějakým evolučním nedopatřením na planetě v podobě sedmimiliardového stáda přechytřelých opic,  je dána a předurčena celou člověčí genetickou výbavou formovanou statisíce let bojů o přežití v přírodě a bojů o přežití v lidských tlupách.  Krásné pojednání najdeme v zajímavé knize  anglického zoologa  Morrise, (*1928) s názvem The Naked Ape (Nahá opice) a nebo ještě zajímavější pohled přináší autor  Matt Ridley v knize Červená královna: Sexualita a vývoj lidské přirozenosti – evoluční pohled do našeho nitra.  Zde autor dochází mimo jiné k zajímavému tvrzení, že lidský mozek se vyvinul z velké části jako nástroj pro spřádání komplikovaných šarád v potřebě oblafnout své sexuální partnery a vůbec své bližní při získávání různých benefitů.

Německý filozof Friedrich Nietzsche se zamýšlel nad lidským osudem mimo jiné takto cit.: „Po „smrti Boha“, kterou připravila západní tradice platónismu a křesťanství, žijeme všichni v hluboké lži, protože předstíráme, jako kdyby stále platila křesťanská morálka, ačkoli v ni v hloubi duše nevěříme“ konec cit.  viz Wikipedie  heslo Friedrich Nietzsche.

A tak, když se ohlédneme za posledním stoletím nebo dvoustoletím, kdy se vývoj lidské civilizace rozletěl geometrickou spirálou k výšinám technologických zázraků, pokroku a poznání, můžeme  na jednu stranu říct, že to byla doba úžasného rozvoje, prodlužování lidského života a zvyšování životního standardu, a na druhou stranu můžeme říct že to byla doba nejkrvavějších válečných masakrů a orgií sviňáckosti, koloniálního dobyvatelství a vlády zhoubných ideologií.

Věda zabývající se předpovídáním budoucnosti se nazývá futurologie a část vědátorských spekulantů se domnívá, že svět díky působení člověka zanikne a druhá část tvrdí, že se z toho díky své vynalézavosti lidstvo vyseká. Je to stejné, jako přetahování se soudních znalců u soudu nebo tvrzení o poloplné nebo poloprázdné sklenici.  Celou historii lidtsva provázejí  výkřiky chiliastů věštících apokalypsu a brzký konec světa díky lidské zkaženosti a vyčůranosti.

Historicky každá, jakákoliv společnost, i ta, která se vydává za tu nejdemokratičtější, je ve skutečnosti zákulisně ovládána držiteli moci, kteří jsou skryti v pozadí a které  průměrný  příslušník, obyvatel té či oné společnosti nemá šanci prohlédnout a vnímat. Ve víru svých všedních existenčních starostí se tím vůbec nemůže zabývat. Nedělejme si žádné iluze o tom, že to, co se děje v kalném desetimilionovém rybníčku uprostřed Evropy, velkém jako tucet  jiných světových měst, je nějakou vykřičenou ostudnou výjimkou, hodnou pozornosti světa. Stejně tak se to v bleděmodrém děje ve stovkách stok a kanálů v jiných, větších a ještě větších státech.

V nelítostných mocenských soubojích zájmových klanů žádná pokleslost není dost pokleslá, pokrytectví, faleš a podrazáctví nemá hranic  a mediální žumpa nemá dno. Nad sviňáckostí vítězí ještě větší sviňáckost. Proto je historie lidstva nekonečná krvavá řeka řežeb, šarvátek a válek, ve kterých byly vyvražděny, rozsekány, roztrhány, spáleny, ukřižovány miliardy lidských bytostí, v zájmu uchvácení všech myslitelných zdrojů zisku jen pro vyvolené.

Etika a morálka je jenom tenoučkou slupkou nad statisíce let trvajícími animálními atavismy tlup nahých opic s přerostlými mozkovými závity. Jak výstižně řekl kdysi pan Kissinger – státy nemají přátele, mají jen své zájmy. Proto řežby a tlaky zájmových klanů trvají věčně a nepřetržitě. Na všech úrovních mezistátních vztahů, stejně jako v Horních i Dolních Kotěhůlkách. Rozdělenost našeho současného nejbližšího okolí, právě tak jako rozdělenost celého světa zde byla vždy, před třiceti lety, stejně jako před sto lety.

Všechna pomyslná práva o stejnosti a rovnosti jsou smetena v bojích o veškeré planetární zdroje a morálka umírá před příležitostí lehce, podvodně a jinak neoprávněně zbohatnout.  Celková úroveň globálního života lidské populace na planetě je zásadně určena vědeckým, technickým a technologickým pokrokem, jehož poznatky postupně pronikají do všech sfér lidské činnosti a existence a rozšiřují se postupně po celém světě.  Lze pak jen diskutovat, jakou měrou ovlivňují pronikání pokroku v jednotlivých státech zde vládnoucí režimy.

V historicky neutuchajících bojích o dominanci dospěl svět k vývoji zbraní, schopných několikanásobně zničit všechen život na planetě. Do jaké míry tento stav vyzbrojení udrží na uzdě  válečné fanatiky a jak se dokáže předejít náhodnému selhání elektronických hlídacích psů, je otázka. Od konce poslední globální války trvale hoří několik ohnisek válek lokálních, o kterých se spekuluje, zda a kdy mohou v další, tentokrát už definitivně konečnou, celoplanetární válku přerůst.

Trvalá a nezrušitelná stratifikace lidské populace osídlující planetu je jedním z hlavních zdrojů individuální i skupinové nespokojenosti, stresů a napětí. To jsou faktory podmiňující společenský pohyb a kvas, zdroje veškerých revolucí a jiných sociálních bouří a revolt. Základem je vždy spor o rozdělování majetků (bohatství) a sdílení blahobytu  resp. životní úrovně. Viz např. Thomas Piketty (1971) – Capital in the Twenty-First Century.

Nicméně, bez ohledu na vládnoucí garnitury, životní úroveň roste jako odraz technické a technologické vyspělosti. Umíme transplantovat  srdce i jiné orgány, léčit rakovinu a geneticky modifikovat biologické organismy.  Oblohu brázdí statisíce stříbrných létacích strojů, které vozí ty, kteří na to mají, za atraktivním dobrodružstvím do méně civilizovaných končin, kde ještě děti umírají hladem, šíří se cholera a lidstvo se popelí ve slumech z plechových sudů.

Důsledkem erupcí elektronických komunikací se svět zmenšil na úroveň rozhádaného pavlačového činžáku. Veškeré elektronické platformy umožňují náhlou obří redundanci výlevů všeho druhu, které si zahlcený konzument většinou nemůže nijak ověřit. Přitom způsoby ovládání světa a zde se vyskytující poluplace jsou tisíce let stále stejné, postavené na machiavelistické manipulaci davů.  To co dnes vidíme jako rozdělený svět nárůstem vulgarit, agrese, bezohlednosti a pokrytectví je elekronickými fomami komunikace v relativní anonymitě pouze zesílený a zcela obnažený pohled na chování lidských smeček, které zde skrytě funguje od počátku světa.

Dnes nahlížíme do světa prostřednictvím zářících obrazovek. Vidíme detaily i vzdálenosti, které ještě v nedávné minulosti mnozí lidé nemohli vidět a vnímat za celý svůj život. V chaosu idiotských aplikací, zvaných knihy tváří, nebo stránek štěků, promlouvají kazatelé, eskamotéři a manipulátoři všech barev, šaškové a kašpárkové svých loutkovidičů, kteří, jako larvy na exkrementu světa vedou své skryté orgie chamtivosti, bezohlednosti a pokrytectví.

V nezastavitelném koloběhu života páni a mocipáni přicházejí a odcházejí a miliardy lidských tvorů žijí své životy ve světě rozděleném na miliardy osudů. Říká se, že doba je hektická, ale ve skutečnosti byla hektická každá doba.  V tomto mumraji světa se od pradávného dávna  určité vrstvy parazitů skládají z exhibujících prospěchářských prostitutek, stejně jako z karieristických vyčůraných šašků, řiťolezců a podvodníků, příležitostných arogantních zbohatlíků. Skrze ovládané mediální cirkusy sami sebe označují jako elity a vzájemně si lezou do pozadí, aby si vyhonili svou minutu slávy.  Proto nedoléčená alkoholička héérečka může na obrazovce vypustit  ze svého otvoru  názor, že jsme jak hovada a ubožáci, když si nevážíme neziskovek a hlavní parazit jedné z těchto institucí sekunduje názorem, jak je to „hrozně hnusný“.

Já osobně však zastávám názor, že lidí, kteří dokážou rozlišit rozdíl mezi prázdnými bubny, falešně hysterickými pózami a skutečnou znalostí, tedy mezi lumpenelitami a skutečnými elitami, je stále většina.

Zdroj