Co budete dělat teď?
Vidlák: Německé volby si necháme na zítřek. Bude zapotřebí si toho hodně přečíst a v tomto ohledu je nejkvalifikovanějším analytikem Vlk, takže si dám trochu na čas, abych se v tom zorientoval. Teď řeknu jen jednu jedinou věc – Německé volby svým doapdem ovlivní ty naše za čtrnáct dní.
Dneska si dáme jednu povšechnou úvahu:
Pamatujete na předloňské covidové jaro? Když se začaly zavírat školy, přišla první vládní opatření, která měla zmírnit kontakty mezi lidmi? Pamatujete si, jak na to tenkrát Češi reagovali? Vykoupili droždí. Doma přibylo mouky, cukru, těstovin i konzervy šly dobře na odbyt. Přikoupily se balíky vložek, toaletních papírů, kapseníčků. Přikoupilo se dost ibalginu, paralenu, koupilo se savo, ocet a olej. Češi to udělali navzdory všem proklamacím, že nebude žádný problém.
On skutečně žádný problém nakonec nebyl, vlastně jediní, kdo opravdu v praxi mohli vyzkoušet krizové zásobování, byli obyvatelé Litovle a okolí. ti jediní pár dní skutečně zažívali situaci prázdných obchodů a nejistoty, co se smí a co nesmí. Kdo měl doma zásoby, ten na tom byl prostě lépe.
Já osobně jsem měl také nakoupeno… ale u nás to nebylo nic divného. Dědeček dům stavěl už rovnou s existující spížkou a díky zabijačkám mám nějaké mrazáky. Tak se to prostě všechno nabouchalo plné. Ne, nepředpokládal jsem nějaké dlouhé obléhání, prostě šlo jen o tu nejistotu toho, co ten covid vlastně může udělat a jak moc přísně se na to bude reagovat.
Tehdy se říkalo, že Američané kupují zbraně, Němci kupují zlato a Češi kupují jídlo. Řekl bych, že to nebylo špatné cvičení. V této republice si po třiceti letech domácnosti poprvé vyzkoušely nanečisto situaci, kdy může zkolabovat zásobování a je vhodné být připraven. Leckteré zkušenosti jsme zde na Kydech sdíleli.
Tak co budeme dělat letos?
Svým způsobem se na nás valí podobná nejistota. Ale vypadá o dost hůř. Zdá se, že nám hrozí nikoliv krátkodobé přerušení zásobování z nedostatečné organizovanosti, ale tentokrát to vypadá jako mnohem dlouhodobější systémová záležitost. Ale zároveň se to na nás nevalí jako jeden rychlý šok, který mobilizuje, ale spíše jde o drobné informace – tu chybí něco, tu chybí něco jiného, nejprve čipy, pak různé další komponenty, pak kovy, pak nedostatek CO2, teď už se nepokrytě mluví i o tom toaleťáku – podražil veškerý papír. V Británii už nejsou schopní rozvážet benzín na čerpací stanice… Ale zároveň to jde hezky pozvolna, že má člověk pořád pocit, že se nic neděje. Nevypadal takhle nějak konec socíku? Všichni měli práci, ale nic nefungovalo?
Řekl jsem ženě, že má zvýšit nákupy papírnického zboží a hygienických pomůcek… ale tentokrát to vypadá jako nedostatečné opatření, protože tentokrát to asi bude trvat déle. Předtím to mohla v dobrém i ve zlém ovlivnit naše vláda, ale tentokrát je to záležitost nadnárodní, ba globální. Jak pracovat v takové situaci? Nemá smysl nadávat na Babiše, protože my se pouze vezeme s celoevropským trendem – továrny jsou v Číně.
Já jsem za uplynulých deset let nepodlehl módě svého okolí. Pořád mám na domě dva komíny, pořád mám v každém patře v komíně zavíčkovaný otvor pro kouřovod z kamen. Ve sklepě mám uhlí minimálně na tři roky, kotel nepotřebuje elektriku a topení ohřívá i vodu v bojlerech. Mám kuchyň, kde se dá topit dřevem, mám vlastní studnu s ručním čerpadlem. Alespoň v některých ohledech jsem připraven. Ale chybí mi elektrocentrála. Nevyzná se v tom někdo ze čtenářů? Máte nějaké tipy, jakou koupit? Docela by se mi nějaká dobrá rada hodila. Inflace mi stejně znehodnocuje úspory, takže bych klidně nějakou domácí elektrárničku koupil a k ní barel nafty…
Nejhorší na všem je, že i lidé v mém okolí, které považuju za moudré a chytré, kteří mají dobrá pracovní místa se statisícovými platy, i ti starostlivě zabezpečují domy a nepokrytě sýčkují podobně jako já. V pohodě už jsou jen ignoranti a voliči Pirátů. Ti se bojí toho, že tu bude dál vládnout Babiš, ale vůbec si nepřipouštějí, že by tu mohla mnohem víc vládnout tma a zima. Mám ve svém okolí spoustu lidí, kteří by Babiše nikdy nevolili, kteří byli vždycky příznivci Kalouska a spol… ale ti teď také řežou dřevo na zimu a kupují narychlo nějaká norská litinová kamna.
Letos mi vyšlo všechno moje zemědělství. Mám sklep plný brambor, protože tchán mi vnutil úrodu z dalších záhumenků. Mám asi tak pětkrát tolik než potřebuju. Moc hezky se urodilo víno, zatímco po půlnoci čtete tento článek, nejspíš ještě popíjím burčák a vychytávám tu nejvhodnější chvíli, kdy zastavím kvašení vinnou pálenkou a založím letošní portské. Ve chlívku je pořád ještě to prase, co mělo padnout při sympoziu. Za měsíc ho prostě už musím porazit. Kromě něj jsou tam ještě čtyři krmníci. Příští týden má mít chovná prasnice Xénie nový vrh selat. Nadělali jsme neurekom kečupů, protlaků, zavařili jsme tunu červené řepy a lecos jsme povyměňovali za houby, borůvky a med.
Ale… je možné se připravit na jízdu z kopce bez řidiče? Jsme v situaci, kdy se auto řítí ze svahu, zastavit ho nelze, jen nevíme, jestli dole bude strom nebo „jen“ oraniště. Člověk se může připoutat, může se zapřít, může použít nějaký polštář…. ale až se to dole opravdu vybourá, půjde o to, jak ten karambol bude vypadat. Nikdo nedokáže předpovědět, jak moc to koho poškodí, kam se napře ten nejhorší náraz a kdo naopak vyvázne celkem hladce. Je možné se připravit, ale když pánbůh dopustí, nebude to nic platné.
Můžeme se ještě nějak připravit na nefunkčnost? Protože jak jednou ráno nebude v Kauflandu pečivo, tak bude Babiš/Bartoš/Okamura/Fiala náš nejmenší problém. Jak jednou vypadne proud a nenahodí ho do několika hodin, tak bude úplně jedno, kdo sedí ve Strakovce. A jak začnou první děti brečet hlady, tak bude úplně jedno, kdo je policejní prezident. Jsme sami sobě vydáni napospas. U nás není žádná vyzbrojená síla, která by v případě průšvihu převzala moc a vynutila si pořádek třeba i násilím.
Tenkrát na začátku covidu jsme tak nějak věděli co dělat a spontánně jsme to dělali. Můžeme něco udělat teď?
Zdroj a diskuze zde.
