Co je dovoleno pánovi, není dovoleno kmánovi. To chceme?

František Mareš vstoupí do dějin. Občanský protest správním rozhodnutím tu ještě nebyl. A odhalil víc, než měl asi v plánu.

František Mareš, který pracuje jako úředník obce Včelná na Českobudějovicku se rozhodl zrušit trvalý pobyt ministrovi Adamu Vojtěchovi. Podle svých slov tak jednal sám a počítá s trestem. Obec, kde žijí více než dva tisíce obyvatel, už sdělila, že se ministrovi omluví a úřední rozhodnutí zruší.

Tak. To bychom měli.

Začněme ale opravdu od Adama, tentokrát nikoli Vojtěcha.

To rozhodnutí z pera Františka Mareše je opravdu právně neustojitelné, tedy, chcete-li, nezákonné. To je jasný fakt, a bylo mi to jasné hned. A už mi někteří píší, jak tedy mohu jako právnička vyjadřovat danému úředníkovi, který ho sepsal, pochopení a sympatie. Je to prosté – protože nejsem jen právnička, ale také člověk, který v této zemi žije. Anebo právě proto, že jsem právnička, a jsem v těch správních a soudních řízeních dnes a denně? Posuďte sami…

Svého času jsem totiž vyjádřila sympatie i obecní vyhlášce, která zakazovala státním úředníkům vstup na území obce, když obci věnovali nepřiměřenou pozornost. Samozřejmě tento vstup zakázali rovněž protizákonně. Jako gesto. Jako vyjádáření svého zoufalství. Vyhláška byla samozřejmě zrušena. Ono rozhodnutí Františka Mareše bude jistě také. A nejen to, dojde, jak čteme, i na omluvu obce panu ministrovi. Správně – paní starostka se omluví za neprofesionální práci svého úředníka, protože v pracovněprávním vztahu nemají sympatie co dělat, a ve správním řízení už teprve ne.

Ale… Celé to má jedno velké ale, které dané „Františkovo“ rozhodnutí staví do jiného světla.

Každý týden se v této zemi vydává řada nezákonných rozhodnutí všemožných úřadů. Jsou adresována běžným lidem ve správních řízeních stavebních, daňových a dalších. Jejich nezákonnost ale není tak mediálně přitažlivá, jako zrušení trvalého pobytu ministra, zato ale působí často mnohem více zla a škody, včetně na duši. A ti lidé musí podávat odvolání nebo chodit až k soudu, aby se jim zákonnosti, která by měla být ze strany státu samozřejmá, dostalo. Trvá to někdy léta. A omlouvá se jim někdo, když se ukáže, že měli pravdu, a skutečně byli terčem nezákonnosti správního úřadu? Nikdy. Naopak – jejich osudy jsou úřadům jedno.

Poslední měsíce se vydávají desítky nezákonných rozhodnutí – opatření ministerstva zdravotnictví, a to mimo jiné i z pera pana ministra Vojtěcha. A další má v plánu, jak vyplývá z jeho nadšených provolání, když už dnes jako sudička ví, jak bude omezovat naše práva včetně práv našich dětí v září. Těchto opatření zrušil Nejvyšší správní soud už 24. A to není jistě konečné číslo, soudě podle právního povědomí naší vlády. Tato nezákonná opatření způsobila obrovské škody materiální i lidské. Odborníci, včetně mé maličkosti, na nezákonnosti upozorňovali. Vláda však (jako patrně učiní sama obec Včelná) tato nezákonná rozhodnutí sama nezrušila, a nechala to udělat až soud. A nejen to – hned vydala další nezákonná rozhodnutí obdobného obsahu. K čertu se zákonem… si patrně řekla. Jde jen o lidi.

Očekávala bych tedy (třeba po vzoru právě paní starostky obce Včelná), že se nám za všechna ta nezákonná opatření, která musela být zrušena, a za své ministry včetně Adama Vojtěcha, kteří je jako nezákonná sepsali, omluví pan premiér. Je toi on, kdo si vybírá ministry. Nebo jsme něco méně než ministr, kterému se sáhlo na jeho práva? Jistě ne.

Tedy mé sympatie se týkají oné nádherné metody (lepší, než nezákonné rozhodnutí vůči ministrovi, který také nezákonně rozhoduje, skutečně není), jakou pan František Mareš jako zoufalý občan této země zvolil, protože ta metoda ukázala v plné nahotě to, že tu máme kastu vyvolených, kteří mohou beztrestně vydávat nezákonná rozhodnutí, a přesto nadále zůstávají ve svých křeslech, a jiné, u kterých se hned volá po jejich židli, protože se dotkli jednoho z mocných této země. A proč se vůči nám může? Protože ty nezákonnosti se týkají obyčejných lidí, zatímco Vojtěch je ministr?

Patrně. Jakmile bylo totiž vydáno nezákonné rozhodnutí vůči ministrovi, už se volá po trestu, označuje se to za nehorázné, neomluvitelné, za zneužití pravomoci a kdo ví, co ještě můžeme všechno kde číst. Protože, považte, pan ministr nebude mít pár dnů evidován trvalý pobyt. Taková hrůza. Jiní „jen“ nemohli provozovat svou práci, chodit do školy a tak dále. Proč ten dvojí metr?

František Mareš chtěl patrně dát průchod jen svým názorům a vyjádřit svou bezdaděj z toho, čemu přihlíží. Zoufalí lidé totiž často dělají zoufalé věci. Ano, neměl si to možná jako úředník státní správy na obci dovolit. Ano, porušil tím zákon, protože to rozhodnutí není se zákonem v souladu. Ano, je správné, že paní starostka zasáhne a napraví to, protože jí to velí její funkce a patrně i životní moudrost.

Pak ale očekávám totéž o patro výš. Že se nám pan premiér omluví za řádění svých ministrů, a vždy zavčas zruší ty jejich nápady, pokud bude na protiprávnost upozorněn od odborníků.

Protože pokud to tak nebude, podařilo se Františku Marešovi víc, než asi původně zamýšlel. Totiž v plné nahotě ukázat, že po nás obyčejných se může šlapat, mohou se proti nám vydávat protizákonná rozhodnutí, a to aktuálně v počtu desítek nezákonných opatření, ale zkuste se dotknout práv někoho z mocných této země. Zkuste jim adresovat nezákonné rozhodnutí. Co se strhne... Honem honem aby se vše napravilo, a omluva k tomu.

Ano, nelze připouštět v této zemi nezákonná rozhodnutí. Ať je pod nimi podepsán kdokoli, a ať jsou adresována komukoliv. Tak to ale dnes není. Co je dovoleno pánovi, není dovoleno kmánovi. Není ale důvodu, aby měl pan ministr Vojtěch protekční zacházení, když vůči němu správní orgán rozhodne nezákonně, jen proto, že je ministr, a je na něj víc vidět. A zaslouží-li si on omluvu za „řádění“ Františka Mareše od paní starostky, zasloužíme si my x násobnou omluvu od premiéra Babiše za „řádění“ ministra Vojtěcha a jeho předchůdců. O to víc, že pan Mareš způsobil škodu nula, zatímco ministr Vojtěch a spol. stamiliony. V tom jediném je skutečný rozdíl (když už bychom zmínili ono překročení pravomoci, protože i zde se bere škoda v úvahu při případné sankci).

Snad po těchto řádcích pochopíte, proč má počin pana Františka Mareše mé sympatie. Odhalil v plné nahotě, že tu máme rovné a rovnější. Z pozice obce bych proto vůči němu byla velkorysá. Udělal pro nás víc, než to na první pohled vypadá. Ukázal nám názorně, jak to dnes v našich zeměpisných šířkách chodí.

To má pro nás, co je naším oborem veřejné právo, obrovskou hodnotu. Nejsou přece lidé a subjekty (včetně obcí) více a méně důležití. Tedy opravuji – neměli být. Jak je to skutečně, to nám ukázalo ono nezákonné, ale pro pochopení reality významné rozhodnutí pana Františka Mareše. A proto bychom měli být i my, v daných souvislostech, k jeho autorovi názorově velkorysí.