Co nemá nikdo v rukou
Dnes budu pokračovat ve včerejší úvaze a pokusím se podívat ještě na jeden důležitý taktický aspekt, který zřejmě rozhodne, jak volby nakonec dopadnou. Včera jsem se pokoušel popisovat předvolební bitvu z hlediska propagandistických těžkých kalibrů. Snažil jsem se popisovat Andrejkovu snahu posbírat voliče kdekoliv to ještě jde, popisoval jsem překážky, se kterými se musí vyrovnat SPD, která podle mě teď zažívá nejsilnější tlak. Přes všechno co jsme už viděli a všechno co se do voleb ještě stane, hraje se o pár procent hlasů.
Ani deset Orbánů žehnajících Babišovi by nestačilo, aby SPD kleslo pod 5% hranici. Ani sto Čapích hnízd by Andrejovi nesrazilo hlasy pod 25%. A ani velkolepé strašení z naší neradostné budoucnosti pod taktovkou SPOLU a PIRSTANu jim preference nějak výrazně neshodí. Všechny současné tanečky se hrají těch pár procent lidí, kteří mají svůj vyhraněný pohled na svět, ale ještě se nerozhodli, kdo ho nejlépe naplní. Jsme prostě v té fázi kampaně, kdy 80% nákladů udělá 20% výsledku. Doba kdy 20% nákladů udělalo 80% výsledků, ta skončila někdy v průběhu prázdnin.
Dnes chci rozebrat jeden velmi důležitý strategický aspekt, který se podařil demobloku. A to jsou koalice. Jsou to samozřejmě koalice ryze účelové, protože jediným jednotícím prvkem těchto koalic je nenávist k Babišovi. A jediný smysl těchto koalic spočívá v tom, získat víc mandátů z propadlých hlasů.
Na straně demobloku se totiž povedla důležitá věc – vznikly dvě koalice, které jsou zhruba podobně velké jako hnutí ANO. Zhruba. I přes nový způsob přepočítávání mandátů, stejně to zvýhodňuje velké strany. A na straně demobloku už žádné jiné strany nejsou. Prakticky nikdo jim nebere hlasy, nikdo se tam u nich nepokouší dostat do sněmovny, nikdo nedostane 4%,které pak propadnou.
Tohle byl podle mě jediný důvod, proč se mladý Klaus poroučel z politiky. Protože on jediný měl v Trikolóře potenciál čerpat ODS. Bez Klause mladšího čerpá Trikolóra jednoznačně v rajónu alternativy.
Na straně druhé je situace o dost komplikovanější. Je tam ANO a pak spousta malých hráčů. Ani ten Okamura se nedá brát jako velký. Kolem pěti procent se pohybuje ČSSD a KSČM. Přísaha se tam také může vyskytovat a moc jí k pěti procentům nechybí. Pak je tu TSS a Volný blok. Kromě nich pak kandiduje i Peková, ale tu už bych si dovolil úplně opominout.
Vezměte si to – tři strany se zhruba pěti procenty. K tomu dvě strany, které dohromady také těch pět procent mohou dát. A to jsem konzervativní. Všechno je to jednou nohou ve sněmovně a jednou nohou na smetišti dějin. V krajním případě může propadnout skoro 20% hlasů. To je čtyřicet mandátů.
A povedzte mi Kefalín… pokud se bude přerozdělovat čtyřicet mandátů, nebude to náhodou tak, že si obě demokoalice vezmou o nějaký ten mandátek víc než Babiš s Okamurou? Při čtyřiceti mandátech už by to zvýhodnění demobloku mohlo být třeba o tři až pět poslanců. Dost na to, aby převážily misky vah ve sněmovně. Vůle lidu řekne, že demoblok má méně než 50% hlasů, ale přepočet to otočí, protože rozhádaná alternativa si nechala propadnout dvacet procent hlasů, ze kterých ale Babišovi s Okamurou zbude méně.
Volby budou zřejmě velice těsné. Jeden či dva poslanci mohou být tím jazýčkem na vahách, který to celé rozhodne. Žádný politik tohle nemá v rukou. Půjde o velmi jemné rozdíly ve smýšlení a vnímání.
Myslím, že Babiš se prostě musí pokusit pokud možno ještě oslabit malé strany. Když už se nedostanou do sněmovny, musejí být zmarginalizovány úplně na dřeň. A nebo jim musí pomoci, aby se do sněmovny zaručeně dostaly a když tak podpořily jeho vládu. Pokud to neudělá, dává své další politické působení do rukou náhody.
Když si projdu signály, které jednotliví lídři vysílají, tak bych to viděl z Babišova hlediska následovně:
SPD – ta se do sněmovny dostane, netřeba jim pomáhat. Je možné se pokusit jim sebrat pár procent hlasů. Zbytek co jim zůstane, ten nepropadne. Svým způsobem je jedno, zda Okamura posílí nebo oslabí. Aby se dal do holportu s demoblokem, to se asi těžko stane.
KSČM – má to nahnuté, ale pokud se dostanou, jsou s ANO spojenci. Je třeba jim pomoci. Třeba tím, že jim nechá některá témata a nebude jim připomínat minulost.
ČSSD – má to hodně nahnuté, jejich spojenectví je velmi schizofrenní, je jistější je zadupat do země.
Trikolóra – nemá šanci dostat se do sněmovny, nechce spolupracovat s ANO – nutno zadupat do země.
Volný blok – nebude spolupracovat s nikým, nutno zadupat do země.
Pokud tedy v posledním předvolebním týdnu uvidím, jak Babiš mydlí schody Hamáčkovi, vůbec se tomu nebudu divit. Například by se mohlo objevit nové třeskuté svědectví o tom co chtěl Hamajda dělat v Moskvě. Faktem ale je, že se Babiš nemusí snažit, Hamajda se sám zadupává docela dobře sám díky své zdůrazňované odvaze vyhošťovat ruské diplomaty. Fakt by mě zajímalo, proč si myslí, že mu tato zdůrazňovaná odvaha pomůže.
Stejně tak se nebudu divit, kdyby Babiš opravdu vyhlásil nějaké to sejmutí covidových okovů, protože Volný je černý kůň těchto voleb. Ať se do Volný blok do sněmovny dostane, nebo nedostane, pro Babiše z toho nic dobrého nekouká. Takže i přes nárůst epidemických případů bych si myslel, že je minimálně nutné budit zdání, že covid je už poražen, případně je třeba tomu zdání pomoci zrušením opatření. Toto platí i pro Trikolóru. Ta také nic jiného než covid na programu nemá. Jestli na to Babiš bude mít odvahu, na to jsem fakt hodně zvědavý.
Vsadím se, že ANO se nijak nevymezí proti komunistickým heslům o zbytečném členství v NATO a zbytečných armádních nákupech. Ale pokud totéž řekne Okamura, tak tam se Babiš vymezí. KSČM víc hlasů, SPD míň.
Tak či onak, tohle všechno nemá nikdo úplně v rukou. Těžko odhadovat aktuální nálady ve společnosti a tím i volební výsledky těch malých. Je ale dost pravděpodobné, že tito malí nakonec svým úspěchem či neúspěchem rozhodnou o budoucí parlamentní většině. Ale jedno je jisté – pokud malé strany udělají svoje 4,5% a do sněmovny se nedostanou, tak se může stát, že demoblok sice prohraje na počet hlasů, ale zvítězí na mandáty.
