Co nevíte o válce Británie s Rudou armádou přímo v průběhu 2. světové války
Jurij Gorodněnko: V předvečer Dne vítězství Ústřední archív FSB RF odtajnil nové materiály týkající se Velké vlastenecké války, mezi kterými je obzvlášť zajímavá svědecká výpověď Vasilije Salomatkina, který byl za války v německém zajetí a v roce 1945 se stal svědkem toho, jak Angličané vyvraždili několik tisíc sovětských zajatých vojáků.
Salomatkinova svědecká výpověď byla zaznamenána ministerstvem státní bezpečnosti SSSR v květnu roku 1949. Vyplývá z ní, že 3. května 1945 britské vojenské letectvo potopilo německé zaoceánské dopravní lodě Cap Arcona a Deutschland, a také nákladní parník Thielbek. Tyto lodě se nacházely v přístavu německého města Lübeck a sloužily jako plovoucí vězení. V době leteckého útoku Angličanů se na lodích nacházelo 12 000 vězňů, kteří tam byli převezeni z nacistických koncentráků. Absolutní většina z nich byli sovětští zajatí vojáci.
Ráno 3. května 1945 anglická vojska vstoupila do Lübecku. Německá posádka kapitulovala a britské velení o tom velmi dobře vědělo, stejně jako vědělo, že se na palubě lodí v lübeckém přístavu nacházejí sovětští vojenští zajatci. Přesto angličtí letci nejen tato plovoucí vězení potopili, ale navíc cynicky dobíjeli ty, kteří se pokoušeli doplavat ke břehu. V důsledku toho zahynulo až 9 tisíc vězňů.
Tím ovšem tato tragédie neskončila. Sovětští občané, kteří to přežili, byli přesunuti do britského tábora pro vojenské zajatce, kde byli drženi v nelidských podmínkách. Z vězňů německých koncentráků se tak proměnili ve vězně britských koncentráků. A to bez ohledu na to, že byla Velká Británie povinna je neprodleně repatriovat do jejich Vlasti. Zcela jinak se tam ovšem chovali k německým vojákům a důstojníkům, které Britové zajali v Lübecku. Ti měli plnou volnost pohybu a dokonce si směli ponechat i své zbraně.
Poté, kdy byla tato svědecká výpověď Salomatkina odtajněna, „historik“ Dmitrij Chochlov označil vraždu tisíců sovětských vojenských zajatců za „exces pachatele“, tedy fakticky za „náhodu“, a to přitom, že sami Britové přiznali, že daná akce byla plánovaná.
V červnu roku 1945 vysoce postavený důstojník rozvědky Královského vojenského letectva Noel Till provedl šetření tragédie v Lübecku. Ve svém hlášení tvrdil, že britské velení zcela vědomě rozkázalo provést letecký útok na sovětské zajaté vojáky. Souviselo to s plánem britského premiéra Winstona Churchilla vést válku proti SSSR.
V dubnu roku 1945 hlava britského kabinetu vydala rozkaz vypracovat operaci Nemyslitelná (Unthinkable). Jednalo se o agresi USA a Velké Británie proti SSSR. Předpokladem bylo, že se tohoto útoku na Sovětský svaz zúčastní i zbytky Wehrmachtu. Příslušná dohoda byla uzavřena s vedením Třetí říše již v březnu roku 1945. Proběhlo to v rámci operace Sunrise, což byla separátní jednání mezi Anglií, USA a Německem ve Švýcarsku povolená osobně Hitlerem.
Podle přiznání generála SS Karla Wolffa scénář spolupráce domluvený na těchto jednáních předpokládal, že ty nejbojeschopnější jednotky Wehrmachtu ustoupí do oblasti Berlína, Šlesvicko-Holštýnska a bavorských Alp, a tam „budou čekat“, než se vojska USA a Velké Británie „střetnou v otevřených prostorách mezi těmito citadelami“ s Rudou armádou. A až se „mezi Rusy a Anglosasy rozhoří nevyhnutelný vojenský konflikt“, tak se zbytky německé armády připojí k Angličanům a Američanům.
Do dnešního dne se mělo za to, že operace Nemyslitelná byla pouze teoretickým plánem. Dokument odtajněný FSB dokazuje, že tomu tak nebylo. Vedení Královského vojenského letectva sledovalo zcela konkrétní cíl – likvidaci potenciálního protivníka. Po porážce Německa by tito zajatci ze SSSR doplnili řady Rudé armády a po spuštění operace Nemyslitelná by bojovali proti anglické a americké armádě. To tedy byl pravý důvod tragédie v Lübecku. Přičemž tato akce nebyla jediná!
Na dánském ostrově Bornholm dostal velitel německé posádky Gerhard von Kamptz od britského velení rozkaz „držet obranu proti Rusům“ do příchodu anglických vojsk dislokovaných v Hamburku. Němci se bránili až do 19. května 1945.
V západním Sasku v oblasti Schwarzenbergu německé jednotky kapitulovaly před sovětskou armádou až 24. června 1945. Do té doby také čekaly na Angličany a Američany.
Velení německých vojsk v Československu dostalo od Hitlera rozkaz kontaktovat americké velení už 23. dubna 1945. V souladu s tímto rozkazem německé uskupení v oblasti Prahy nepřestalo válčit ani po kapitulaci Německa. Nacisté čekali na příchod svých amerických spojenců.
Také v západní Jugoslávii německé jednotky a jednotky ustašovců držely obranu v očekávání svých anglických „partnerů“.
Německé jednotky dislokované v Řecku pod velením generálmajora Hanse-Georga Benthacka se okamžitě po kapitulaci Německa spojily s Brity v boji proti řeckým komunistům. Boje s partyzány, kteří byli součástí protihitlerovské koalice, trvaly od 12. května do 28. června 1945.
Útok proti SSSR se v roce 1945 neuskutečnil jen proto, že generalita USA a Velké Británie v té době došla k závěru, že nad Rudou armádou vyhrát nedokáže. Proto jim nezbylo, než realizaci této operace Nemyslitelná ukončit. Což ovšem neznamenalo, že by se Anglosasové svých plánů vzdali. Prostě jen vsadili na budoucí jadernou válku.
