Co v lidech nezabijete?
Jindřich Kulhavý: Itálie je fotbalovým mistrem Evropy, Argentina Jižní Ameriky a sport opět ukázal, že lidé mají potřebu společensky žít. Oba finálové duely kontinentálních šampionátů přivedly do ulic a k obrazovkám statisíce a milióny fanoušků, pro které je stále kopaná větším náboženstvím než ten zpropadený a mutující šmejd. Rozvášněné davy v ulicích a kolem stadionů ukázaly, že arogantní politici mohou cokoliv, ale ne zabít lidskou vášeň a touhu po tom ji projevit.
Reportéři z profláknutých médií vyrazili do ulic pochytat záběry slavících fanoušků. Pro Italy jsou značka Ferrari a fotbal něčím, co si nenechají vzít. Možná na čas v obavách dokázali obětovat své záliby domnělému boji se skrytým zabijákem, ale dlouhá doba věnovaná šikaně vycházejí z falešných argumentů je vrátila aspoň částečně do reálu a hysterii ze strachu podporovaného zájmovou skupinou politiků a mediálních stvůr přehlušila na nějakou dobu radost z vítězství. Přirozenost tak převálcovala uměle vyvolané pocity bezmoci a ukázala nám všem, že v nás někde v koutku srdce zůstává radost ze života. Tu v nás systematicky zašlapávají a dělají vše proto, abychom na ni zapomněli.
Lidé byli obětováni zájmům úzké skupiny, je s nimi manipulováno daleko za hranicemi únosnosti. Byli zamčeni ve svých domovech, je jim odebrána důstojnost, samostatnost a jejich práva jsou pošlapávána. Bylo by to částečně akceptovatelné, kdyby naši planetu napadnula smrtelná nemoc, která by nebyla produktem hamižnosti a pocitu vlastního božství. Jenže nic takového tu není. Máme tu upravený chřipkový virus, který způsobuje sice onemocnění, nicméně právě jeho léčení je neustále bráněno. Vznikly jakési napodobeniny vakcín, které však nefungují a jsou ve svém důsledku nebezpečnější než virus sám. Jen si to nesmíme dovolit říkat, protože je to nehodící se.
Politici udělali pro udržení poslušnosti vše. Zrušily možnosti setkávání se. Zakázali všechny možné festivaly, zavřeli divadla, muzea, kinosály, stadiony, koncertní síně. Nesmělo se postupně sportovat, vzdělávat se, nakupovat, někde ani vycházet. Lidem zůstaly televize a rádia. Z nich na nás vypadávají doslova, a omluvte ten výraz, prachsprosté sračky. Jejich předavači se etablují z lhářů, kteří nám už v minulosti vtloukali do hlavy jiné nesmysly, například týkající se politiky, migrace, rasismu. Mnoho lidí však znova a znova věří všemu, co tyto hlásné trouby vypustí do éteru. Některým k vyvolání důvěry stačí příjemný vzhled a zářivý úsměv, jindy schopnost i sebepřekroucenější argumenty předávat s až filozofickým nadhledem a solidním projevem. Naivní posluchači, diváci a čtenáři jsou navíc seznamováni s těmito pracovníky médií například v rámci charitativních akcí, které více než pomoc nabízejí přikrášlování morálních profilů dotyčných. Je však kvalitním ten člověk, který bez uzardění národu lže a dostává za to třeba i vysoký bakšiš?
Současná doba plná nových zákazů je předzvěstí období přicházejícího. Dosud nám sebrali je první ,,maličkosti“. Vyzkoušeli, jak chatrná je potřeba svobody, otestovali rodičovskou lásku, to když zahájili frontální útok na školy a na zdraví dětí, dále oťukávají stabilitu instituce zvané rodina, k tomu používají podporu LGBT a prosazování jejich nároků. Přijde další omezování pohybu díky elektomobilitě, odebráním hotovosti sáhnou na základní potřeby a migrací vypustili džina, který může zasáhnout do většiny sfér bezpečnosti života. Nakonec ukradnou soukromý majetek a udělají z lidí zotročené roboty žijící pod stálou kontrolou. Samozřejmě ruku v ruce s tímto bude navýšena moc represivních složek. To vše v blízké budoucnosti.
Lze tomu zabránit. Jedno fotbalové finále ukázalo, že lidé v sobě ještě mají zbytky radosti, nadšení a dalších emocí. Pokud by se tedy chtěli spojit, ještě by to dokázali. Také se ukázalo, že Italy a Angličany spojuje více fotbal než sebeaktivnější politici. To je značně alarmující, protože to už tu bylo. Ve starém Římu byli plebsu předhazovány gladiátorské hry a rozdáván chléb. Což stačilo k vytváření dojmu, že je vše v pořádku a elity si poté dělali vše ostatní dle svého. Dostali li jsme se do této fáze, je otázkou času, kdy systém dojde ke svému konci a padne. Buďme upřímní. Můžeme li tomu pomoct, přispět k pádu nynějších elit, udělejme to co nejrychleji. Dříve, než ony sežerou nás. A mimochodem. Blahopřejeme Italům k jejich titulu.
