Covidarium mundi

Kdyby mi někdo před rokem řekl, že Čechům zakážou chodit do hospody a nebude z toho revoluce, považoval bych ho za blázna. Kdyby mi někdo před rokem řekl, že děti nebudou rok chodit do školy a nikdo se proti tomu nevzbouří, měl bych ho za šílence.

Uplynul už více než rok ode dne, v němž u nás byli evidováni první pozitivně testovaní, a téměř rok od chvíle, kdy jsem předpovídal, že nás nečeká nic lehkého ani krátkého.

Nemylme se, karanténa neskončí za týden ani za měsíc. Jsme teprve na začátku těžké krize. To, čemu čelíme, je pandemie plicního moru. Virus, jak je jeho zvykem, mutuje, a nikdo neví, jestli další mutace nebudou ještě zákeřnější než ty již existující. Lze očekávat období, v němž se budou kalit a lámat charaktery, ostatně mnohé ani lámat nepotřebovaly.

Přesto, kdyby mi někdo před rokem řekl, že Čechům zakážou chodit do hospody a nebude z toho revoluce, považoval bych ho za blázna. Kdyby mi někdo před rokem řekl, že děti nebudou rok chodit do školy a nikdo se proti tomu nevzbouří, měl bych ho za šílence. A stalo se.

Potenciálně každý z nás je v situaci, kdy projev nesouhlasu s vládní politikou „vypínání“ společnosti a permanentního boje s virem provázeného trvale prodlužovaným dočasným nouzovým stavem a protichůdnými kontraproduktivními „opatřeními“ může snadno vést k tomu, že třeba zrovna vám bude aktivem uvědomělých občanů naražena psí hlava. Kdo zažil socialismus, asi ví, o čem mluvím, kdo ho nezažil, bude si to muset vyzkoušet. (D-FENS)

Události, které během minulého roku následovaly, může každý z nás hodnotit naprosto jinak. Citovaný D-Fens je může pociťovat jako návrat k socialismu, někdo jiný jako krok k nějaké nové budoucí totalitní dystopii. Po roce od vypuknutí epidemie bych rád napsal několik laických poznámek, aniž bych někomu bral jeho právo mít na současnou situaci úplně jiný názor.

Panika zabíjí víc než virus

Prvním předpokladem ke zvládnutí jakékoliv krize je nepropadnutí panice. Naše masmédia, oficiální zdravotničtí experti i námi zvolení politici dělají vše pro to, aby panika, hysterie a strach byly co největší. Žádná lež a dezinformace k tomu není dost dobrá, lže se o kapacitách, počtech pozitivně testovaných, mrtvých. Lže se o lécích a vakcinaci. Úmyslně se matou a zaměňují pojmy, např. pozitivně testovaní se vydávají za nakažené či dokonce nemocné. Kritická vyjádření jsou cenzurována, neprobíhá otevřená diskuse. Vypadá to, jako by všichni byli součástí obludného stroje, jehož cílem je přimět vyděšenou populaci, aby přijala omezení svých základních lidských práv a naběhla s vyhrnutým rukávem do očkovacích center. Do nemocnic přicházejí vyděšení a stresovaní lidé, což je špatně. Nejen podle mého názoru strach a panika zabíjejí více než virus a slepá poslušnost a konformita jedněch více než hloupost a nekázeň jiných.

Obvodní lékaři ordinují po telefonu

Probíhá do očí bijící zanedbání primární zdravotní péče zajištěné Ústavou ČR. Už nejméně devět měsíců se ví, které věkové skupiny a zdravotní indikace jsou onemocněním nejvíce ohroženy, i jaké léky jim preventivně podat po zjištění prvních příznaků. Ale prakticky se věc řeší tak, že lidé jsou telefonicky diagnostikováni praktickým lékařem, otestováni a ponecháni v karanténě, aniž by je v průběhu jejich domácího léčení opakovaně vyšetřil lékař. Sebediagnóza zápalu plic, trombózy či embolie není úplně snadná věc, a tak se do nemocnic spousta lidí z ohrožených skupin dostává pozdě a ve špatném stavu. Výsledkem jsou vyplýtvané tuny kyslíku a drahých léků, psychicky a fyzicky vyčerpaný zdravotnický personál, vyplundrované fondy zdravotních pojišťoven a zbytečná úmrtí.

Vakcinace nebo pokusy na masách?

Problém je vakcinace proti virózám sama o sobě, kvůli tvorbě mutací. Jejich výrobci navíc využili „nouzové a mimořádné“ situace k tomu, že jsou se souhlasem k tomu určených státních orgánů porušovány zásady pro klinické testování. Třetí fáze testování se mimo zavedené postupy nedělá jen na dobrovolnících, ale masově a v podstatě pod nátlakem prováděným očkováním (hrozba omezení přístupu do zaměstnání, cestování, veřejně přístupných míst pro neočkované osoby). Pokud byl tento mimořádný postup zvolen, očekával bych, že bude pod výraznou veřejnou kontrolou a že budou zveřejňovány co nejpřesnější údaje o postupu vakcinace a vedlejších účincích. Pokud jsme pokusná morčata farmaceutických společností, pak snad máme na rozdíl od nich lidské a občanské právo vědět, kdo s námi manipuluje, viz tento vtip.

Vakcinace, jež je nám představována jako jediná možná záchrana, měla být v epidemiologickém postupu až někde na třetím nebo čtvrtém místě. Na prvním místě měla být izolace a preventivní léčba nemocných z nejvíce ohrožených skupin, na druhém plošná preventivní opatření u většinové populace (vitaminy, zinek, pohyb na čerstvém vzduchu) a na třetím hledání a testování dostupných antivirotik spojené s kontrolními testy účinné vakcíny. Lidem se zakázalo téměř všechno – senioři mají sedět doma izolovaní od svých rodin, drobný obchod a služby jsou zavřené, děti nesmí chodit do školy a za zájmovou činností, osobní kontakty jsou omezené, je zásadně omezena možnost sportovat, jako zázrakem utichly jindy hlasité lékařské rady, že pro lidské zdraví je nejlepší být co nejvíc venku a hýbat se.

Nesmyslné restrikce

V současné situaci, kdy se už přinejmenším dle zkušeností z mého okolí většina populace s virem s různou odezvou (od úspěšného bezpříznakového překonání až po smrt) setkala, nemají plošná restriktivní opatření žádný smysl – tedy pokud jím skrytě není rozvrácení ekonomiky. Stamiliardy nových vládních dluhů najednou nikoho neděsí, dokonce ani rozpočtově odpovědnou opozici a experty Mezinárodního měnového fondu.

Zasloužíme si takový rozvrat ekonomiky? Takový rozvrat veřejných financí? Takový rozvrat školství? A jako důsledek toho všeho takové poškození našeho zdravotnictví? (IVK)

Vědecké studie se snaží empiricky zjistit, zda lockdown skutečně funguje. O tom ostatně hovoří i tato studie z Nature.com. V situaci, kdy nejsou uzavřeny výrobní závody a hypermarkety s vysokou koncentrací osob, je uzavření lidí v oficiálně neexistujících okresech a obcích nesmysl. Pokud bych v tomto směru nějaký lockdown podpořil, týkal by se minimálně měsíčního vypnutí masmédií šířících paniku, hysterii a poplašné zprávy.Role vlády je na první pohled viditelná. Jejím veřejně deklarovaným zájmem je ochrana zdraví a životů občanů. Vláda tvrdí, že na základě doporučení virologů, epidemiologů a dalších expertů připravila promyšlený soubor opatření (nouzový stav a mimořádná opatření, PES, Strategie očkování proti Covid-19), jejichž cílem je „boj se smrtící pandemií“, a kompenzace občanů, kteří byli těmito vládními opatřeními postiženi. Skutečnost však spíše připomíná onu známou scénku Felixe Holzmanna, při níž komik nehledá aluminiový klíček tam, kde jej ztratil, protože je tam tma, ale tam, kde jej neztratil, protože tam je světlo. Vláda se chová podobně, zavřela to, co zavřít „jde“ (vleky, prodejny obuvi, sportoviště, školy), nechává otevřené to, co zavřít „nejde“ (hromadnou dopravu, montovny, nákupní centra), bez ohledu na to, jakým způsobem a v jakém prostředí se virus skutečně šíří.

Chcíplý PES

Vládní byrokraté nejdříve s velkou slávou vymysleli systém PES, aby poté, co jsme se z dostali z 5. do 4. stupně, vymysleli další nesmyslné kritérium a nechali vše v 5. stupni. Vláda neustále přitvrzuje v opatřeních, která už nejméně půl roku evidentně nefungují. Nouzový stav jí navíc umožňuje nákupy bez výběrových řízení, takže se utrácejí miliardy bez jakékoliv kontroly. Výsledkem jsou na jedné straně nespolehlivé testy a vakcíny, na druhé straně „nezodpovědní lidé“, co chtějí volně dýchat, chodit do práce a cestovat a virus, co dvakrát týdně mutuje. Byrokrati mají svůj „recept na pandemii“ – tedy bumážku. A když ani to nepomůže? Čekám, že vydají úřední dekret, jímž se zastaví otáčení zeměkoule, aby se zabijácký virus s úmrtností několika promile ročně nemohl šířit.

Kdy začala krize zdravotnictví?

Léta píšeme na e-republice o rozkrádaní zdravotnictví, které je první a hlavní obětí neoliberální a hodně virulentní chamtivosti jednoho procenta. O tomto tématu daném mimo jiné i rušením okresních nemocnic, nezaznělo oficiálně ani slovo. Vláda varuje před hazardem, pokud budou uvolněna protipandemická opatření a ukončen nouzový stav, aniž by varovala před tím, že jí přijatá opatření děsivým způsobem ničí ekonomiku. Už se od ní však nedovíme, jakým hazardem bylo zrušení 40 nemocnic a 30 000 akutních lůžek v minulých třiceti letech a „vyhnání“ tisíců lékařů a sester do zahraničí v důsledku dlouhodobého podhodnocení jejich práce.

Nikdo neřekne, že ze zdravotnictví se stal kšeft a využití lůžkové kapacity všech oddělení se stalo jedním z hlavních kritérií pro posuzování nemocnic ze strany zdravotních pojišťoven. Pokud se obložnost jednotlivých nemocničních oddělení za normální situace pohybuje mezi 75 a 80 procenty, přičemž některá už před krizí pociťovala zoufalý nedostatek personálu, pak i malý výkyv způsobí, že nemocnice musí začít omezovat běžnou péči a kraje vyhlašují pracovní povinnost zdravotním sestrám, medikům a studentům. Stane se současná situace okamžikem, kdy si manažeři veřejných financí uvědomí, že zdravotnictví musí za normálních okolností jet „na půl plynu“ a být připraveno na další podobné krize?

Vysoce inteligentní virus

Nejvíce lidí se prý nakazilo ve zdravotnických zařízeních, zařízeních sociálních služeb a už téměř rok zavřených školách. (ZDE) Zato v montovnách to mají ošéfované, těm se koronavirus obloukem vyhýbá. Kdo nevěří, ať tam běží a zeptá se manažerů, jak se jim ten zázrak podařil… Stejně nevysvětlitelným zázrakem se mi jeví to, jak virus, který předtím bleskově překonal oceány a nakazil lidi na těch nejneočekávanějších místech, náhle disciplinovaně ctí hranice České republiky.

Testovací vaření žáby

Plošné testování zdravých lidí nespolehlivými antigenními testy je nesmysl. Je to podobné „krájení salámu“ či „vaření žáby“, jako s karanténními opatřeními a vakcinací. Nejprve testování lidí s příznaky, pak nabídka dobrovolného testování pro všechny, poté povinné testování ve firmách jednou týdně, dvakrát týdně… Budeme se nakonec testovat kontinuálně? Přitom podle samotných výrobců má testování antigenními testy smysl pouze ve velmi omezeném časovém okně od „prvních příznaků“. To nás slovenský příklad nepoučil? Opět to vypadá, že jde jen o kšeft a o to, aby na těch správných účtech přistály ty správné „provize“.

Všichni zemřeme!

Strach zřejmě vyřazuje z provozu kognitivní funkce. Místo střízlivého kvalitativního a kvantitativního hodnocení poměru přínosů a nákladů každého opatření i jinak vcelku příčetní a inteligentní občané volají po totalitních opatřeních. Paralyzováni strachem zapomínají na to, že jednou zemřeme všichni, ale že je velký rozdíl, jestli předtím budeme žít jako svobodní lidé nebo jako otroci.

Místo závěru

Veškerá faktická moc v České republice patří nadnárodním koncernům nebo jiným korporacím a vše ostatní je stále trapnější hra.

Miroslav Weinštuk, soudce Krajského soudu v Brně, v odůvodnění rozsudku v kauze „tunelování VAK Zlín“

K tématu:

Rozum proti covidové panice
Otevřený dopis občana vládním představitelům ČR
Racionální deklarace proti covid-represi
Prostá pravda o covidu-19