Dělat z lidí blbce
Dělání z lidí blbce je prastará metoda dosažení nějakého cíle, kdy je třeba někoho napálit, podvést. Nejčastěji se jedná o to, že někdo má a ten druhý nemá úplné a správné informace potřebné pro rozhodování. Lidově jde o tzv. oblbování. Oblbování spočívá v tom, že neposkytnete všechny důležité informace. Některé zamlčíte – to ještě nebudete lhát, některé zveličíte – to také nelžete úplně, ale pravdivá ta informace už úplně není, a některé informace si prostě vymyslíte – to již víte, že lžete, ale řešíte dosažení cíle a v tom případě účel světí prostředky.
S oblbováním se určitě každý setkal při koupi něčeho, v reklamě, ve volebních programech, ale i v odůvodnění válek a revolucí i v současnosti. Ale zatím nejvyššího a nejrozsáhlejšího stupně oblbování lidstvo dosáhlo asi v této době posledního roku.
Dnešní doba vyniká v tom, že některé informace prostě nesmíte dostat, (o to se intenzivně stará stále mohutnější cenzura a politicky vždy korektní autocenzura), a když je přesto s obtížemi dostáváte, je reakcí na ně jejich zesměšňování, diskreditace a zastrašování jejich poskytovatelů, a to nejen ekonomické.
Některé informace dostanete patřičně zveličené (to je zejména práce s názory vybraných odborníků, práce se statistickými daty, politické kecy vypouštěné z ustaraných tváří, historky z masmédií, zprávy děsu). Ty často plynule přecházejí od zveličení k evidentním lžím a nesmyslům, tedy dezinformacím. Cílem je soustředěně působit na nejsilnější lidský pud – a tím je strach! Takže lidi: PŘEMÝŠLET, NEBÁT SE !
Jenže ono jenom to oblbování už nestačí! Nastupuje vynucování plnění těch vrchností stanovených nesmyslů. To naráží na problém, protože když někdo dělá blbce z lidí obdařených rozumem, kteří vidí bezbřehou nesmyslnost opatření, jde to o poznání hůř. Úspěšnost oblbování je totiž postavena na tom, že člověk neví, že je oblbován. Jakmile vidí, že je oblbován, touží po pravdě a přirozeně se nechce blbostem podřizovat – to je reakce prozřelého obyvatelstva. Ještě strašnější ale je, že nesmyslnost mnohdy vidí i ti, kteří ji mají vynucovat. Systém oblbuje i policisty a ti, musejí poslouchat, vynucovat a trestat, ale mnohdy vidí tu absenci smysluplnosti, svévoli, aroganci a tupost moci , a musí se cítit strašně.
Pravda totiž prosakuje. Informací, které vůbec nekorespondují s mocenskou linií je čím dál víc, a proto vzrůstají i pochybnosti lidí, kteří začínají používat samostatné myšlení, a pečlivě připravenému oblbování se začínají bránit. Informace si sami hledají, a co je pro systém nejhorší, porovnávají je se skutečností, s vlastní praxí.
Dělat z někoho blbce, oblbovat ho, je nemravné, nepoctivé a proto často i trestatelné. Mnoho zla na světě se konalo formálně podle platných zákonů, ale třeba fašizmus lidstvo označilo za zločinný, nacistické norimberské protižidovské zákony byly nakonec prohlášeny za zločinné, jejich realizátoří byli souzeni jako váleční zločinci. Trestní zákon zná i dnes §§ jako genocidium, vlastizrada, zneužití pravomoci, podvod. V lidských vztazích ve společnosti tím vzniká úplná ztráta důvěry i nepřátelství.
Karel IV nechal malé nepoctivce potápět v kleci do Vltavy. Velcí podvodníci byli v minulosti žalářováni i trestáni na hrdle, nebo předhozeni davu. Záleželo také na tom, kdo nad podvodníkem držel ochrannou ruku a v čím zájmu vlastně podvodně konal. Velmi často se přihodilo, že ho dosavadní ochránce už přestal potřebovat a klidně ho přes palubu hodil. S tím ti služebníčci moc nepočítají, ale mouřenínů co vykonali co měli a potom „šli“ je plná historie.
A někdy, v přelomových dobách, to vrchní krycí moc „bažiny“ nemusí ustát pro svou bezednou nemorálnost a nekonečnou špatnost, padne a přestane poskytovat ochranu všem červeným svetrům, blatníkům, plukovníkům a estébákům, kteří pokud dělají z lidí moc dlouho blbce a lidi to už vnímají, jejich beztrestnost pak nemusí nutně trvat 1000 let. Jako to netrvalo 1000 let té „věčné“ Velkoněmecké 3.Říši…..
