Děti a současné hrozby

Jindřich Kulhavý: Příroda má obrovskou moc a úkolem  daným všem živočišným druhům je plodit mláďata, přivádět je na svět a dovést je do okamžiku, kdy budou samotné schopné další reprodukce.

Pro svou rozmanitost si matka příroda zvolila pro každý druh nebo jejich skupinu jiný způsob množení, zrození a dospívání. Navíc existuje určitý potravní řetězec, ve kterém bohužel mají své nezastupitelné místo i mláďata různých druhů v nějakém vývojovém stupni. Možná se pak zdá, že je příroda krutá, nicméně ona to má asi vcelku dobře vymyšlené. Tam, kde je úmrtnost mláďat vyšší, dává možnost nechat jich přijít na svět mnohem více než tam, kde je o ně dobře postaráno. Její moudrost je prostě nekonečná.

Lidé se od ostatních druhů liší vyšší inteligencí (občas), schopností pracovat (také ne vždy), přemýšlet, plánovat, bavit se. Svým způsobem jsme se vymknuli ze společnosti ostatních druhů a až na výjimky nad nimi vítězíme. V čem zaostáváme, je fyzická síla, kterou nahrazujeme rozumem, bohužel postupně ztrácíme instinkty. Bez nich se pomalu a jistě blížíme svému konci.  Bohužel sebou můžeme vzít i velkou část živočišné říše a vrátit ji na určitý začátek. Jak známo, některé formy života přežijí i jaderné výbuchy, jsou odolné vůči chemickým látkám a umí přežívat miliony let ve zmrzlém stavu. To člověk ne, přesto hazarduje se svou existencí a vymýšlí způsoby, jak sám sebe zničit. To, co se skrývá v laboratořích a zbrojních skladech, by nás ze Země vymazalo během pár týdnů.

Vraťme se k mláďatům. Ta lidská mají to štěstí, že nepatří do žádného potravinového řetězce.  Mají velkou pravděpodobnost dožití se dospělosti, byť se říká, že udržet je při životě do konce puberty je někdy nadlidský výkon. Pravdou je, že schopnost hledat si co nejnebezpečnější cestu a experimentovat patří k dětem stejně, jako ta nasávat vědomosti a učit se. U obou těchto činností jim asistují rodiče, později pedagogové. Můžete se snažit sebevíce, přesto zklamete. Někdy nelze dítě uchránit před naprostým nesmyslem, který vymyslí a provede, jindy se dostanou do sféry vlivu jiných lidí či do vleku souvislostí a okolností, kterým podlehnou. I přesto jsou rodiče od toho, aby pomohli svým potomkům přežít rohy po narození až do opuštění hnízda v bezpečí a vytváří podmínky pro přípravu na život. Nejen u lidí.

Přestože si tedy uvědomujeme svou úlohu, již od malička vystavujeme děti rizikům. Svět lidí je stejně konkurenční jako zvířecí, hrozí nám nemoci, i my se musíme snažit, abychom přežili. Navíc máme dané do vínku typicky lidské vlastnosti, jakými jsou závist, podlost, touha po majetku. Tyto atributy lidské rozdílnosti od té zvířecí nás dovedly až ke dnešku, kdy ohrožují i naše děti. Z původní péče o jejich dobrý start do života se to občas zvrhlo. Ty však čeká mnoho dalších výdobytků moderní doby, které je mohou poznamenat.  Pojďme se tedy podívat na to, co vše do je čeká od narození a může je to ohrožovat.

1. Povinné očkování se stalo mantrou moderní doby. Jestliže důvodem k jeho zavedení byl boj s nemocemi, které dlouhodobě sužovaly lidstvo a podařilo se je vyhubit, pak nyní je péče přehnaná a vpravování chemicko-biologických mixů do tělíček novorozenců často způsobuje doživotní následky, případně zpomaluje vývoj dítěte. Množství vakcín se zvyšuje a hexavakcína získává špatnou pověst vcelku oprávněně. Teď nově tvůrci covidhysterie míří i na batolata i mládež a vůbec se nezabývají tím, že následky po aplikaci mRNA vakcín jsou fatální i pro dospělé. Děti se stávají cílem experimentu genetického inženýrství. To za přispění svých propagandou ovlivněných rodičů, kteří přišli právě o ty instinkty.
2. Školní indoktrinace je fenoménem doby. Děti jsou předpřipravovány k tomu, aby sloužili režimu, do kterého se narodili. Tuto strategii jsme odsuzovali u náboženství, fašistické ideologie, komunistických praktik v době socialismu. Křesťané vedli děti k tomu, aby ve jménu lásky k bohu byly poslušnými, muslimové k obraně své víry násilím na komkoliv, nacisté vychovávali mládež k nenávisti vůči všem ostatním rasám a národům, socialismus nám ukázal, jak lze lidskou mysl nastavit jednostranně tak, aby byla ochotna podporovat úzkou skupinu vyvolených a udávat a nesnášet domnělé třídní nepřátele. Bohužel, indoktrinace nezmizela a je součástí výuky dětí i nadále, tentokrát je namířena proti uměle vytvořeným nepřátelům z Východu, dále vede k nesmyslné toleranci vůči muslimským nájezdníkům, úchylnostem v podobě homosexuality a propagaci ekošílenství způsobujícího rozklad fungující společnosti. Zároveň má vyvolávat přehnanou solidaritu i tam, kde je to sebedestrukční.
3. Pedofilie se stává ústředním tématem ochrany dětí. Zaznamenáváme totiž snahy o její legalizaci, což vnímáme především ze strany LGBT aktivit. Zatahování dětí do problematiky sexuality je stále častější a týká se už i mateřských škol, a to napříč celou Evropou. Pedofilie je v podstatě u muslimů posvěcena životem samotného proroka Mohammeda, takže s invazí islámu na náš kontinent je šířena i ,,osvěta“, součástí které je postupné snižování hranice, kdy je umožněn sex s mladistvými a zároveň se zvyšuje riziko dětských sňatků. Ruku v ruce s tím jde četnost pohlavních styků dospělých s dětmi, který je u muslimů považován za schválený.
4. Násilí na dětech se netýká jen nevhodné domácí výchovy, kde však občasná facka není ničemu na škodu.  Daleko větší hrozbou jsou únosy dětí, jejichž cílem není jen změnit prostředí výchovy (Norsko a státní zločinecká organizace Barnevernet), ale jejich zneužívání pedofilními gangy, a také pozdější využití jako dárce orgánů či použití k výrobě adrenochromu, tedy látky, kterou uvolňuje dětské tělo v okamžicích strachu a stresu, a která je využívána elitami ke svému omlazení. Děti přitom umírají, navíc jsou mučeny. Jde o nejvyšší stupeň zvěrstva a hyenismu, navíc se předpokládá, že počet takto zabitých dětí jde do tisíců ročně. V kontextu s tímto je ,,darování“ krve dětmi starcům, které má také ovlivnit jejich dlouhověkost, pouhým ,,nedopatřením“.
5. Drogy jsou strašákem a jakákoliv jejich legalizace průšvihem s velkými následky. Přitom jsou skutečným rizikem pro všechny oblasti dětského vývoje.

Dětem samozřejmě hrozí další nebezpečí. Například zranění či smrt následkem nehody, střetu s dopravním prostředkem, nečekaně nastalá komplikace při porodu, genetická vada, změna ve zdravotním stavu způsobená něčím, co nedokážeme ovlivnit. Bohužel výše v pěti odstavcích uvedené záležitosti jsou selháním dospělých a systému. Vystavujeme děti zbytečným rizikům, někdo je zneužívá po různých stránkách. Lhostejnost některých rodičů k okolnostem tohoto přístupu k dětem je až strašidelná. Opravdu pro ně děti nejsou tím nejvzácnějším?

Zdroj