Děti mávejte!
Už slyším volání: „Už jedou, už jedou…“
I letos přijedou obrněné kolony s vlajkami pruhů a hvězd, k tomu jejich výletu patří naše dálnice. Vzpomínám si na jejich první cestu přes Českou republiku, to byla před lety velká událost. V městech hrála hudba, někde stály děti s praporky i mávátky, nad dálnicí transparenty o věčném nerozborném přátelství, vedle sebe s vlajkami US stáli obdivovatelé vojenské techniky, staří skauti i naivní holátka. Děti lezly po obrněncích, vojáci jim do kapes cpaly žvýkačky i čokoládu. ČT pohotově snímala to štěstí a radost … konečně přijeli! Politici i kumštýři se předháněli, kdo bude více tleskat, kdo více bude vidět pod tou vlajkou pruhů a hvězd. K sepětí s americkými hochy sloužily pohotové fotografie s dodatkem, že i v této vypjaté době naši občané projevili „semknutost, odhodlanost a věrnost“ panovnickému trůnu.
Od té doby se mnohé u nás změnilo. Před rokem se odporoučel ze žulového podstavce, hrdina od Berlína, v duchu známé postavičky z Černých baronů a jeho slavné: „My strana rozhodujeme, kdo je hrdina a kdo ne.“ K tomu ještě přichází zprávy o ruských špionech, kteří dírou v plotě pronikli do přísně střeženého vojenského areálu… Výbuchy v „muničáku“ otřásly celou Evropou. Bude válka? Zcela vystrašení sledujeme strnulé tváře hlasatelů i politiků, slovo špion zní v každé druhé větě. Vztahy s Ruskou federací jsou na bodu mrazu. Po první vlně jásotu a hrdinných výrazů přichází zklamání, někdo to špatně na ministerstvu počítal a tak v Moskvě se přestane chodit na svíčkovou nebo na plzeňské. Za několik dnů v Českém domě nebude ani kuchař, ani pokojská…
Před 76 lety jsme všechny vítali. Nerozlišovali jsme barvu hvězd…. doba se změnila k naší škodě. Po sovětských kolonách si musíme zvyknout na ty americké, je ale s podivem, že jen na ty americké. Po minulém velkém mávání, hudbě a žvýkačkách, letos pojedou uprostřed noci, od soboty 22. května. Naše branné síly zajišťují logisticky celou tuto akci, snad to nezpackají… Ještě matně si vzpomínám na tu chybičku, která se vloudila do přesunu v roce 2019, měla to být brilantní logistická akce…. Skloněné a potem se lesknoucí hlavy generálů ukazovátkem posouvaly armádní kolony napříč Českou republikou. Americký konvoj směřující na manévry měl projet Českem jako nůž máslem. A přesto se stalo, že místo rychlého přesunu na D1 se zrodily kilometrové fronty a uprostřed nich obklíčená technika US Army… Bylo to jak ze Švejka. Východního nepřítele nahradila D1. Otázkou bylo – český Kocourkov nebo geniální tah Moskvy?
S přítomností cizích vojsk máme své smutné zkušenosti. Po odchodu sovětské armády a zrušení Varšavské smlouvy jsou v Evropě stále hojně základny USA. Harašení zbraní má Rusko vylekat? Ale Rusko, přece není krtek, aby zalezlo a jen po USA pokukovalo. Rusové již v minulosti hnali od Moskvy Napoleona i Hitlera, dojeli do Berlína i Paříže. Právě v Paříži se zrodilo to známé „bistro“. Ti američtí chlapci to dostali rozkazem, držím jim palce, aby zvládli tu bojovou jízdu po našich dálnicích, jen je prosím, aby to málo, co ještě máme, nám neponičili.
