Díky za nic
Oslavné titulky v tisku (třeba tady a tady) nám v dnešních dnech sdělují, že Česká republika dostane 180 miliard korun. To už je nějaká částka a tak se s ní k nám vypravili i čelní představitelé Evropy, asi aby se ty peníze cestou nepoztrácely a taky abychom jim mohli projevit vděčnost, vždyť – považte – takových peněz a zadarmo. A tyhle peníze, zdá se, jen tak spadly z nebe a díky nim bude líp, alespoň tak to v českém zpravodajství vypadá.
Peníze ale z nebe nepadají, a Evropská unie si i naším jménem ty peníze půjčila. Těch 180 miliard pro Českou republiku je dluh, a dluhy, jak známo, chce věřitel zpátky. Tento dluh se začne splácet v roce 2028 a splacen bude v roce 2058, když všechno půjde dobře. Jak a z čeho se to bude splácet, sice ještě oficiálně nikdo neví, na jedno si však můžeme vsadit – daně se zvýší. Nelze vyloučit ani zavedení společných evropských daní, o kterých sice není úplně jasné, za co se budou platit, jasné však je, že věc zdaněná rovná se věc zdražená.
Peníze půjčené Evropskou unií se budou v České republice utrácet podle evropských pravidel, ke který patří faktická likvidace některých průmyslových odvětví (odboráři už vědí), zdražování energií, deformované investice a samozřejmě – nepřímá podporu průmyslu v Číně.
Klasickým příkladem mylného rozhodnutí EU je obsese elektromobilitou. Už dnes patří mezi cíle EU „pobídky pro uživatele dopravy, aby přijímali udržitelnější rozhodnutí“. V praxi to znamená, že nařízení Evropské komise pokutuje automobilky za to, že neplní z prstu vycucané kvóty emisí CO2. Pokuta činí 95 eur za každý gram nad limit za každé prodané vozidlo, což u velkých automobilek činí v součtu miliardy EUR. Z toho důvodu automobilky uplácejí kupce elektromobilů tím, že marži z prodeje klasických aut převádějí na elektromobily. Aby netratily, zdražují mnohem levnější auto se spalovacím motorem. Kromě toho dotují prodej elektromobilů i samy státy, takže kupci elektromobilů ve všech zemích čerpají tučné státní dotace, úlevy na daních a všelijaké další výhody. Z toho plyne, že příslušník střední třídy, který na elektromobil nemá nebo ho nechce, dotuje svými daněmi a pořízením svého auta také elektroauto příslušníky vyšší třídy, kterého bychom jen těžko označili za vhodného příjemce státní podpory či subvencí. V zeleném světě však přerozdělování od chudších k bohatším smysl dává. Díky evropskému Zelenému údělu si podobných absurdit za těch 180 miliard korun pořídíme mnoho a přijdou nás draho.
Kdybychom si těch 180 miliard půjčili sami, měli bychom jen dluh. Protože si je půjčila Evropská unie a budeme je utrácet podle jejích pravidel, dostaneme k dluhu jako evropský zelený bonus zdražování, ohromné deformace tržní ekonomiky a z toho plynoucí neefektivitu.
Díky za nic.
