Diplomatické Waterloo aparátčíka EU v Rusku
Václav Danda komentuje lekci, kterou utržil minulý týden v Moskvě „ministr zahraničí EU“ a vidí v degeneraci bruselských kádrů špatnou i nadějnou zprávu pro naši budoucnost.
Evropská unie dostala minulý týden v Moskvě až trapně za vyučenou. Snaha o vměšování do vnitřních záležitostí Ruska skončila pro Brusel diplomatickým výpraskem, ze kterého se Čtvrtá říše stále nemůže vzpamatovat.
To, že Evropská komise, hrající si na vládu celého kontinentu je sbírkou byrokratů a neumětelů je všeobecně známo. Odkladiště zasloužilých soudruhů, kteří se přes své patolízalství doškrábali až na vrchol evropské byrokratické pyramidy předstírající politickou činnost, nemůže vést k ničemu jinému než k trapasům, které nyní zažívá EU i s vakcinačním Waterloo. Při střetu s opravdovými politiky dopadnou bruselští Jakešové obvykle jako sedláci u Chlumce. Právě to opět prokázala minulý týden i návštěva „ministra zahraničí“ neexistujícího státu EU, španělského socialisty Josepa Borella v Moskvě.
Aparátčíkovo fiasko
Katalánský soudruh byl mnohými bruselskými politiky varován, že setkání s ministrem zahraničí Ruska Sergejem Lavrovem na jeho domácí půdě bude nad jeho síly. Všichni vědí, že Lavrov patří k silným hráčům, proti kterým neschopný aparátčík socialistické internacionály vyznačující se pouze loajalitou ke globální aristokracii nemá nejmenší šanci.
Skutečnost však předčila i ty nejčernější scénáře. Jeho nesmělá žádost o setkání s uvězněným agentem západních tajných služeb, notorickým defraudantem Alexejem Navalným, byla smetena ze stolu s poukazem na nezávislost ruských soudů. Koneckonců právě po soudní nezávislosti volají západní propagandisté ve dne v noci. A zjistili, že ruská justice je opravdu nezávislá a nenechá se ovlivňovat žádnými tlaky zvenčí. Proto pokračoval soudní proces s Navalným k překvapení Západu i ve dnech, kdy v Moskvě pobýval bruselský diplomat.
Borell se po urgencích z Bruselu pokusil sehrát divadélko pro západní novináře: odsoudit údajně nepřiměřené zákroky Ruské policie proti demonstrantům na akcích organizovaných Západem podporovanými neziskovkami na Navalného podporu. Jenže přišel další úder. Ruské ministerstvo zahraničí zveřejnilo videa, kde policie brutálně mlátí protestující v jeho rodném Katalánsku, kteří požadovali referendum o samostatnosti své země.
Záběry na nichž policie za pomoci beranidel vniká do volebních místností, rozbíjí skla a ničí volební urny, přičemž mlátí všechny voliče včetně přítomných seniorů hlava nehlava, vyrážejí dech. Videa, kde proti statisícovým katalánským davům používají španělští socialisté podporovaní EU obrněné transportéry, vodní děla, obušky a slzný plyn, šokovala celý svět. Tisíce zatčených a stovky zraněných z nichž mnozí byli zraněni velmi těžce, nechali ovšem v říjnu 2019 Evropskou komisi ledově chladnou. Zákroky moskevské policie proti podporovatelům defraudanta Navalného, vyzněly v porovnání s katalánským terorem jako odpolední čajíček.
Mohli bychom se smát
Propagandisté zuřili. Nejenže se Borell nevzmohl na slovo, ale celý svět mohl v přímém přenosu sledovat pokrytectví západních elit, které protestují proti policejním zákrokům v době nouzového stavu v Moskvě a zavírají oči před terorem, probíhajícím pod jejich okny v „příkladně demokratickém“ Španělsku. Další diplomatický políček obdržel pak bruselský aparátčík v průběhu společné tiskové konference s Lavrovem: Rusko oznámilo vyhoštění tří zpravodajců vydávajících se za diplomaty, kteří akce v součinnosti se západními tajnými službami koordinovali a přímo na místě „protestů“ byli zadrženi policií.
Diplomaté z Polska, Německa a Švédska si museli zabalit svých pět švestek a s ostudou opustit zemi. Není známo, zda si je vzal Borell sebou do letadla či zda pro ně Brusel poslal speciál. Pádná odpověď na Sorosem organizované provokace v Rusku nicméně rozpálila bruselské politbyro do běla.
Borell, netušící do jakého průšvihu ho jeho soudruzi posílají, si po návratu vyslechl slova kritiky. Bruselem ovládaná média na něm nejprve nenechala niť suchou. Brzy si však uvědomila, že kopou do vlastních řad, a tak majitelé mediálních korporací změnili tón, a hněv se otočil očekávaně proti Rusku.
Dozvěděli jsme se, že Borrell se prý stal obětí cíleného ponížení. Říšská média vinila socialistu z naivity, nepřipravenosti a nedostatku odvahy. Rusko současně obvinili z arogance a hulvátství. S tím, že mise vyslance EU selhala, a je třeba nastolit tvrdší kurz. Borell sám, který se z výprasku v Bruselu brzy oklepal, navrhl rozšíření sankcí proti Rusku.
Že to působí směšně, je zřejmě jedno. Nepřipravenost bruselského ansámblu na skutečně produktivní jednání s Ruskem ukazuje degeneraci evropského byrokratického aparátu, jenž se stále více podobá někdejšímu sovětskému, brežněvovskému. Nedostatek osobností je stejná nemoc.
Asi jediná dobrá zpráva na tom je, že rozklad bruselského impéria dále pokračuje. Diplomatické fiasko vlastně jen zvýraznilo hluboký úpadek Čtvrté říše.
Mohlo by nás to vést k ironickému úsměvu, pokud bychom se v tomto „kotli národů“ také nevařili.
Dokdy?
