Dívejte se (jim) pod prsty! … aneb, jak se Gazprom dočkal „nepřítelova trupu, plujícího kolem něj po řece“*)
Protože se v maistreamu (např. ekonom Kovand zde)objevují tvrzení, že zlé Rusko vydírá plynem hodnou Evropu, přetiskuji analýzu, kterou v českém překladu zveřejnil web outsidermedia.cz.
Významný ruský energetický expert hovoří o pozoruhodném přístupu Evropy k zajištění své „energetické nezávislosti“ – s humorem sobě vlastním…
A teď znovu o „Čubajsatině“**), která i nadále pokračuje v růstu, přičemž rychlém… Musím poznamenat, že „Čubajsatina“ není jev výlučně ruský, ale žije nejspíš ve všech zemích této planety. Nejenže žije, ale kvete jasnými barvami а „voní“ tak, až se pozorovateli točí hlava.
Dnes se podíváme na to, co se děje v Evropě v energetické oblasti, protože se v ní trochu vyznám, zatímco pro ostatní části evropské ekonomiky by to chtělo jiného pozorovatele.
Nejzářnějším příkladem „euročubajsatiny“ je to, co se děje na plynovém trhu, a jak na to reagují evropští odběratelé a regulátoři. Připomínám, že loni, v době lockdownů souvisejících s pandemií, ceny energetických zdrojů celkově ztrácely… Alláh s těmi státy, kde se cena vůbec rozhodla spadnout do záporné hodnoty – „vezmi si ode mne ropu a já Ti ještě připlatím“…
V Evropě, jež takového marasmu nedosáhla, bylo vše nanejvýš super. Ropa po 25 dolarech za barel, zemní plyn za 70-80 dolarů za tisíc kubíků, uhlí 70 dolarů za tunu v přístavu Rotterdam. Důvod byl jednoduchý: Výroba u nás nefunguje, doprava jen tak-tak, venku je teplo a veselo… Vykladači ozelenění energetiky se stále nemohou udržet, aby nevykládali, jak rychle rostla zelená energetika v celkové bilanci. Že prý je to názorný příklad toho, že tradiční energetika odchází do minulosti a sluneční a větrné elektrárny každou chvíli vládnou svět.
To je klasická košatá „čubajsatina“ pro uši elektorátu, protože celé to publikum stydlivě zapomíná říci, co bylo skutečnou příčinou takového vývoje událostí. Od roku 2009, kdy EU vyhlásila svou direktivu оbnovitelné energetice, dostaly sluneční a větrné elektrárny totální prioritu v národních legislativách členských zemí EU. Energie jimi produkovaná musela být využívána účastníky trhu v první řadě a všechny ostatní (hydroelektrárny, tepelné, jaderné elektrárny) až ve druhé řadě. Znamená to, že ke snížení spotřeby elektřiny došlo na úkor tradiční energetiky. To nerostla obnovitelná energetika, ale tepelná dostala podpásovku. No a co, pokud chtějí evropští zelení fanatici krmit uši svých voličů, ať si dělají, co chtějí. Další potlačování energonosičů v roce 2020 znamenalo přeplněné podzemní zásobníky plynu v Evropě.
Pokud někdo zapomněl, tak připomínám: V roce 2016 končila platnost smlouvy o dodávkách mezi Gazpromem a ukrajinským Naftogazem a nikdo nemohl zaručit, že se strany dohodnou na kontraktu novém. Zvláště pak s přihlédnutím k tomu, že není jasné, kdo vlastně dnes velí – Washington, Brusel, nebo oba společně a střídají se v sudých a lichých dnech? Plynárenské společnosti tento souboj pozorně sledovaly, ale výsledek se předpovědět nedal. Zůstat na zimu bez plynu nechtěl nikdo a podzemní zásobníky Evropy vykázaly v prosinci 2019 dosud nevídaný výsledek – byly zaplněny z 98 %! A tak se s Moskvou dohodli. Nemluvím o tom, že nová smlouva nebyla pro Gazprom extra výhodná, ale o tom, že Evropané hráli zbytečně při zdi. Nejenže zima 2019-2020 byla nečekaně teplá, takže nacpané zásobníky plnými zůstaly, ale lockdown byl i v mnohých zemích jihovýchodní Asie, takže potrubní plyn nebyl potřeba a navíc bylo nepotřebné velké množství zkapalněného plynu (LNG), který se jeho výrobci snažili nacpat kupujícím po všech koutech světa a za jakýchkoli podmínek – dokonce se ztrátou protože zkapalněný plyn se rychle „kazí“, vypařuje se a udržovat teplotu jeho skladování -60°C bylo energeticky náročné.
V Evropě nastoupil plynový komunizmus, což automaticky tlačilo dolů ceny uhlí. Není to nic složitého: – spočítáme, kolik kilo uhlí se spotřebuje na výrobu gigakalorie a gigawatthodiny, podíváme se na ceny a srovnáme s kubíky zemního plynu. Ekonomicky výhodnější je plyn – tedy uhlí není třeba, takže chceš-li prodat uhlí, sniž cenu…
Gazprom ročními výsledky spadl do hlubokého minusu a znovu se vynořili zvěstovatelé jeho nevyhnutelného krachu a smrti. Vzpomínáte na ty písničky, že SP-2 nikdy nedostaví, protože ho nikdo nebude potřebovat… Gazprom loni spuštění SP-2 nepotřeboval, protože by ještě více stlačil ceny na evropském trhu.
Uběhlo léto a přišla zima 2020-2021. Děda Mráz zjistil, že kvůli kovidu jsou všechny turistické destinace liduprázdné, a rozjel se naplno. Nakoukl do Japonska a Číny, sníh přisypal i do Vietnamu, poštípal babičku Evropu, dlouho hledat hrbatého kovboje v Texasu – to vše jsme viděli. V únoru se ceny na spotových trzích dostaly na rekordních (jak se tehdy zdálo) 342 dolarů za kubík, což byl ve srovnání s letním obdobím přírůstek nikoli procentní, ale násobný. Všichni, kteří ještě v roce 2019 zaplňovali podzemní zásobníky, byli šťastni. Při takových cenách se veškeré skladovací náklady šmahem zaplatily. A začaly nové rekordy – za topnou sezónu 2020-2021 bylo z podzemních zásobníků vyčerpáno 68 miliard kubíků.
Takže ve zdraví přezimovali a v klidu očekávali 15. duben, kdy tradičně začíná sezóna doplňování těchto zásobníků. Bylo to ale jinak. Jaro bylo anomálně chladné, takže doplnění představovalo 0,1 % za den. Ceny pomalu, ale jistě začaly růst – začátkem června dosáhly úrovně 360 dolarů za tisíc kubíků. Na společnost Gazporom-export se sypal déšť žádostí o doplňkové objemy. Ovšem, doplňkový znamená – nepředpokládaný v platných kontraktech. Pracovníci Gazprom-exportu při čaji pozorně četli evropský tisk, který neúnavně bubnoval o nezbytnosti zbavit se zhoubného vlivu ruského, a rozhodli se, že to píší lidé seriózní, a že tedy je jim třeba pomoci, protože vše, co je nakontrahováno, jde bez problémů, ale objemy nad rámec kontraktů se nás netýkají, navíc probíhají plánované opravy Tureckého proudu, magistrálního plynovodu Jamal – Evropa a první větev Severního proudu – takže starostí až nad hlavu.
Aby nebyl obviňován ze špatného vztahu k Ukrajině, tak se Gazprom od počátku roku pravidelně objevoval na aukcích, které operátor plynovodního systému Ukrajiny vyhlašuje na závazné doplňkové přepravní kapacity, a kupuje přesně kontrahovaných 15 milionů kubíků denně. Speciálně zdůrazňuji, že jde o závazné doplňkové přepravní kapacity – protože zavazují organizátora aukce, operátora – Plynovodní systém Ukrajiny k plnění těchto přepravních závazků. Často se píše, že Gazprom nenakupuje od Ukrajiny přepravní kapacity – ale zapomínají upřesnit, o jaké kapacity to jde. Kromě závazných, nebo pravidelných tranzitních kapacit jsou v Evropě vystavovány na aukcích i přerušované kapacity – které mohou být přerušeny z různých důvodů (technický servis, apod.). Тyto kapacity jdou, kvůli riziku, do aukcí se zajímavou slevou, protože dodavatel nemusí splnit závazky vůči kupujícímu. Všichni takové slevy poskytují – kromě operátora plynovodní sítě Ukrajiny… Takže se pokouší přerušovaných 67 mil. kubíků denně Gazpromu nacpat za stejnou cenu jako pravidelné – takže regulátor vidí stále týž obrázek: – Gazprom se těchto aukcí neúčastní. Výsledkem poklidu Gazpromu se projevil tak, že už cena překročila hranici 400 dolarů/tisíc m3. Rekordní byla cena 460 usd, která ale později klesla a ustálila se na 410 USD.
Toto byl pro Evropu výstražný zvoneček. Letní ceny totiž bývají cca o 40 % nižší než v topné sezóně. Nicméně bruselští úředníci a úředníci dalších regulátorů se tvářili, že nic nevidí a neslyší, a definitivně se pomátl evropský tisk, který tiskl články o tom, že je nutné se zbavit diktátu Gazpromu, a že ten nedodává plyn na základě doplňkových žádostí. Profesionálové evropského plynovodního systému se nerozčilovali, protože pravidelné dodávky Gazprom plnil a plní, a neplnění dodatečných dodávek sankci nepodléhá. Zvláště pro nechápavé evropské úředníky Gazprom znovu demonstroval, že si pravidla 3. energobalíčku EU osvojil dokonale, když si odmítl rezervovat doplňkovou tranzitní kapacitu magistrálního plynovodu Jamal-Evropa od října 2021 do října 2022. Chtěli jste, abychom si zarezervovali najednou 33 miliard kubíků? To ale přece není povinné. Před sebou máme aukce na čtvrtletí, na měsíc – není-liž pravda? Polsko přece v roce 2020 odmítlo podepsat nový kontrakt na tranzit s tím, že přesně plní pravidla 3. energobalíčku EU – takže my postupujeme stejně. A vy, milí Evropané, se rozčilujete zbytečně, protože jste sami do 3. energobalíčku napsali o alternativních dodavatelích. Takže ať vás oni vytáhnou z bryndy – nejsme proti a svatě věříme ve vaši manažerskou moudrost. A ceny už vystoupaly ke 480 dolarům…
Odkud se ten klid Gazpromu bere? Díky vedru, které se rozhodlo strávit léto v jihovýchodní Asii – plus čtyřicet, a buldozery drtící kryptoměnové farmy v Číně – a ceny kapalného zemního plynu v přepočtu na potrubní plyn dosáhly 520-550 dolarů. A tankery s LNG proudí do jihovýchodních terminálů – nic osobního – jen byznys.
Svátek přišel i k horníkům Kuzbasu – v Evropě rostou ceny, roste poptávka. Přepočítává se cena gigakalorie z uhlí a z plynu, nicméně nyní se přepočtem nezabývají evropští spotřebitelé, ale ruští producenti…
Poslední novina už úsměvy na evropském plynovém trhu nevyvolává: Na magistrálním plynovodu Jamal-Evropa došlo, v závodě na přípravu plynového kondenzátu, který připravoval plyn k přečerpání do Evropy, k požáru a dodávky plynu tímto plynovodem se propadly dvakrát. Při požáru shořely nejen budovy, ale i zařízení, takže všichni teď netrpělivě a s obavami očekávají zprávy Gazpromu o tom, nakolik je situace vážná a kdy a jak se podaří závod uvést znovu do provozu. Cena 6. srpna vyskočila na 555 USD za tisíc kubíků na evropských terminálech, manko v podzemních zásobnících nedokázali dorovnat, doplňování zaostává za plánem o 20 % – a zima se blíží – topná sezóna v Evropě začíná 15. října a růst cen o 30-40 % povede k neveselým důsledkům.
Jak to vypadá v praxi, lze sledovat na příkladu Německa, kde cena elektřiny stoupla od počátku roku o 60 procent!
Gazprom dává na vědomí, že žádosti o dodatečné dodávky bude plnit pouze za podmínky, že bude nejen dokončen, ale i dán do provozu SP-2.To Evropany příliš netěší, protože na nich Gazprom nejdříve vydělá díky růstu cen, a po spuštění SP-2 vydělá další peníze na objemech. Takže pro Evropu jsou dvě cesty: Buď nastavit ceny výše než jsou v jihovýchodní Asii, nebo udělat vše možné pro to, aby byl SP-2 uveden do provozu co nejdříve.
Co ale vidíme ve skutečnosti? Nejvyšší soudní orgán EU vyhověl podání Polska proti magistrálnímu plynovodu Opal, což je pozemní pokračování SP-1 a snížil tranzitní kapacitu plynovodu o 12 miliard kubíků ročně, a odvolat se Gazprom a jeho evropští partneři už nemají kam. K rozhodnutí došlo v polovině roku, takže minus bude 6 miliard kubíků – jak se to projevilo na cenách…
Téma SP-2 je už poněkud nudné, nicméně budu pokračovat: Definitivní investiční rozhodnutí o završení výstavby SP-2 přijal Gazprom a pětice největších evropských plynařských společností v dubnu 2017 – přesně v souladu se všemi zákonnými podmínkami EU. Nicméně za dva roky v roce 2019 se sešla EK a schválila změny v plynové direktivě. Nyní se požadavky 3. energobalíčku rozšiřují i na magistrální plynovody přicházející do EU zvenčí. Pro odpověď na proč netřeba daleko chodit. Tou dobou se ve výstavbě nacházel jen jeden magistrální plynovod – SP-2. Zaoceánský suzerén***) vytýčil před vazaly úkol – zaškodit Gazporomu, a vazalové rozkaz splnili. Kašlali přitom na to, že zákon byl změněn se zpětnou platností…
Švýcarská společnost Nordstream-2 AG – operátor SP-2 – zažalovala EK u Nejvyššího soudu v Dusseldorfu. Ten věc začne projednávat 25. srpna t.r. Neptejte se mě proč – nejsem právník. Přitom v Gazpromu, který je jediným vlastníkem Nordstream-2 AG, velmi dobře chápou perspektivu této žaloby. Nejdřív se v tom budou dlouho rýpat v tom Dusseldorfu a dokonce i v případě výhry se najdou ti, kteří se odvolají, a věc se potáhne ještě několik let. Proto, aniž by čekala na výsledek těchto soudních průtahů, Nordstream-2 AG podala síťové agentuře Německa žádost o své zaregistrování jako nezávislého operátora. To je opět slang eurobyrokratů, a proto to vysvětlím: Jedním z hlavních požadavků 3. energobalíčku EU a jeho plynové direktivy je, že vlastníkem plynovodu, kterým bude plyn veden do Evropy, musí být různé právnické osoby. Pokud byl vlastník jeden, je nutné provést rozdělení… EK ovšem jen tímto jediným požadavkem šlápla hned na několik kuřích ok, jejichž část patřila velmi váženým lidem. Proto toto rozhodnutí bylo urychleně změkčeno: Netřeba prodávat, ale stačí předat operativní řízení jiné právnické osobě, pro kterou byl vynalezen termín „nezávislý operátor“. Vypadá to jako naprostá šílenost, podle níž SP-2 bude patřit Gazpromu, SP-2 bude operativně řízen společností Nordstream-2 AG (kde 100% akcií drží Gazprom)…, ale odpovídá to pravidlům plynové direktivy EK. Federální síťové agentuře Německa stačí dát na žádost razítko – a hotovo: SP-2 může pracovat na 100 % své projektované kapacity!
Proti takovému rozhodnutí jistě začnou soudní podání proamerických šakalů Tabakí, a zatímco budou probíhat tyto soudní průtahy, bude SP-2 fungovat, Gazprom bude uspokojovat dodatečné objednávky, ceny plynu, pokud neklesnou, tak se aspoň na nějaké určité úrovni zastaví. A co dělá ona německá síťová agentura? Ta se ještě ani nedokáže rozhodnout, zda žádost Nirdstream-2 AG odpovídá stanovené formě, zda obsahuje všecky předepsané přílohy a projednávat ji zatím ani nezačala…
Cena plynu za letní měsíce stoupla z 360 na 540 dolarů za tisíc kubíků – ale síťová agentura tupě přebírá lejstra složky a nedokáže pochopit, co je tam napsáno. To je vzorová „čubajsatina“ mezi všemi podobnými, které se v poslední době objevily.
Jak to všecko skončí – kdo ví? Nás to vzrušovat nemusí. Gazprom kontraktní závazky plní, ceny rostou, pokuty nehrozí. Gazprom má, mimo jiné, platnou dohodu s „Jamal SPG“, takže pokud bude cenová paleta vyhovující, může prodávat do Evropy i arktický zkapalněný plyn. Ceny průmyslové produkce v Evropě vyletí – kam se tam podějí…? A Čína nám pomůže a budeme nakupovat víc tam než v Evropě. Zato ruský program náhrady importu dostane další stimul – maličkost, ale potěší.. Zda můžeme očekávat změny? To se ukáže podle toho, s kým bude v neformálních vztazích německá síťová agentura – zda s lidmi z evropských energetických a průmyslových společností, nebo s emisary ze Států – oněch evropských proamerických služebníčků.
A proč Gazprom nečiní žádné překážky výstavbě magistrálního plynovodu „Baltic Pipe“? Toto dánsko-polské potrubí se bude muset křížit se všemi čtyřmi linkami SP-1 a SP-2. Schvalovat tento technický moment bylo možno dlouho a mučivě. Odpověď je jednoduchá – v jakémsi jezuitském stylu: „Baltic-Pipe“ se baltským jen nazývá, ale reálně začíná v norském sektoru Severního moře, a přesněji řečeno, bude odbočkou plynovodu „Europe Pipe Line“, kterým dodává norská společnost Equinor plyn do Německa. Znamená to, že po spuštění „Baltic Pipe“, Německo bude dostávat od Norů o 8 miliard kubíků méně. Kompenzovat tuto ztrátu může jen jedním způsobem: Dostat stejný objem prostřednictvím SP-2. Jak se práce federální síťové agentury Německa líbí německým průmyslníkům, to je jejich problém… Vaše paní kancléřka v dohodě s USA k SP-2 psala o dodržení ducha i litery 3. energobalíčku ve věci tohoto magistrálního plynovodu… Tak přemýšlejte: „Litera“ stojí už 540 dolarů za tisíc kubíků. A co je to „duch“ a nakolik jeho dodržení může snížit cenu – přemýšlejte.
*)- Lao-C´: „Pokud Ti někdo ublížil, nemsti se mu. Počkej si na břehu řeky, a brzy uvidíš, jak kolem proplouvá nepřítelův trup“. Lucrezia se nad tím zamyslela a namítla: „Někdy je možné nepříteli s pádem do řeky pomoci. Ušetří se tím čas.“
**) Termín odvozen od praxe dlouholetého významného, nicméně velmi nepopulárního ruského činitele, jednoho z „otců“ ruské privatizace a hrobníků celých odvětví průmyslu a výzkumu.
***) Suzerén – velký feudální vládce, jehož moc spočívala na vazalském podřízení menších feudálů, kteří od něj obdrželi právo na část půdy v jeho vlastnictví.
