Držme jim palce
Lubomír Vylíčil: Zasedání premiérů členských států EU na včerejší Evropské radě probíhalo velice bouřlivě. Natolik, že i diplomatické zdroje hovoří o „hluboké a emotivní debatě”.
Belgický premiér Alexander De Croo to po ukončení jednání řekl méně kulantně – „Nebyla to diplomatická diskuse, byla to hádka.” Prý se rozešli až nad ránem, okolo 2:00 v ledové atmosféře.
Jádrem sporu byl nový maďarský zákon proti pedofilii. Který už týden hýbe pokrokovou Evropou. Důvodem převážně západního rozčilení je, že do něj uherští zákonodárci vložili pasáž o zákazu presentace homosexuality a transexuality dětem do 18 let. A jak jsme si už, bohužel, mohli všimnout, tak tuto „LGBT+ komunitu” považují progresivističtí vůdcové Západu za nedotknutelný, posvátný základ evropské kultury. Proto se na maďarského premiéra Orbána, slétli jako vosy, jen se v Bruselu ukázal.
Na hrdého Maďara tam řvali a štěkali skoro všichni. Výslovně se jej zastali pouze Poláci a Slovinci. Z celé sedmadvacítky. Náš representant, A. Babiš, seděl jako obvykle v koutě a čekal, až se to přežene. Ale buďme realisté a spokojme se s tím, že se V 4 proti Maďarům nijak nevymezila. Aspoň to…
Nejvíce řádil nizozemský premiér Mark Rutte. Byl asi řádně nastartován už z domova, protože cestou na Radu řekl novinářům, že: „Maďarsko už v EU nemá místo”. Po příjezdu ještě přitvrdil: „Maďarsko musí zákon zrušit, nebo opustit EU”. Na samotném jednání se pak Orbána několikrát emotivně ptal, proč nepoužije článek 50 a nevypadne z EU jako Británie. A všem ostatním účastníkům neustále připomínal: „Musí si uvědomit, že jsou buď členem Evropské unie, a tedy členem společenství sdílených hodnot, kterými jsme. Anebo musí odejít”.
A ostatní, tak zvaní „vůdcové Evropy”? Jako třeba Lucemburský premier Xavier Bettel, oficiální, přiznaný gay, který se nedávno oženil se svým dlouholetým přítelem… Nebo Belgičan Alexander De Croo, který se na jednání promenoval s duhovým odznakem na klopě… Umíte si to panoptikum jistě představit. Okolo umanutého Rutteho, který s dosud bezprecendentí otevřeností hřímá: „Dlouhodobým cílem je dostat Maďarsko na kolena.”
Tak jim držme palce. Ať běsní, ať se dál drze vměšují do zákonodárství členských zemí, ať žalují k Evropským soudům a hlavně, ať se zasadí o co nejrychlejší utnutí peněz těm státům, které porušují tu jejich takzvanou „vládu práva”. Protože pak se to začne sypat.
