EKOLOGICKÁ TAŠKA
U pokladny v supermarketu si starší dáma bere igelitovou tašku na uložení nákupu.
Pokladní kolem 25 let jí vyčítá, že si nekoupila “ekologickou” nákupní tašku:
“Vaše generace nezná ekologické hnutí. My, mladí lidé, budeme muset platit za vaši generaci, která plýtvá prostředky s zdroji!”
Dáma se omluví: “Je mi líto, ale za našich mladých let jsme ochranu životního prostředí neměli.
Pokladní se tím víc rozhořčí: “Lidé jako vy zničili všechny přírodní zdroje. Na náš účet půjdou náklady na jejich obnovu. Vaše generace neudělala vůbec nic na ochranu životního prostředí!”
To ovšem přehnala a stará dáma se dožrala.
“Děvenko, za mých časů jsme vraceli láhve od mléka do obchodu, obchod je poslal zpátky do továrny, tam je sterilizovali a znovu naplnili – jedna láhev se tak použila mnohokrát a opakovaně. V té době se láhve opravdu recyklovaly, ale neznali jsme ekologické hnutí.
Za mých časů jsme chodili do schodů pěšky. Nebyly žádné pohyblivé schody ve všech obchodech, kancelářích a supermarketech. Chodili jsme pěšky do obchodu za rohem a nejezdili jsme autem o dvě ulice dál. Ale je pravda, že jsme neznali ekologické hnutí.
Jednorázové papírové plínky jsme neznali, každá matka prala a vyvářela látkové .
Prádlo jsme sušili na šňůře za domem a nepoužívali jsme elektrickou sušičku, která spotřebuje 3000 wattů za hodinu. Systematicky jsme recyklovali – oblečení z bratra nebo sestry dalšímu mladšímu sourozenci, dokud drželo pohromadě. Máš pravdu, neznali jsme ekologické hnutí.
Měli jsme doma jednu televizi a jedno rádio, ne jako teď, kdy je televizor ,rádio a počítač skoro v každé místnosti. A televize měla obrazovku velikosti krabice na pizzu.
V kuchyni každý připravoval potraviny ručně – neměli jsme všechny možné speciální elektrické přístroje na přípravu bez námahy, které spotřebují hafo elektřiny.
Když bylo potřeba zabalit křehké předměty a poslat je poštou, použili jsme jako výplň staré noviny nebo vatu a balili jsme je do krabic, které už dříve sloužily – nepoužívali jsme žádné bubliny z polystyrénu nebo plastu.
Trávník jsme kosili ručně – neměli jsme žádné elektrické nebo benzínové sekačky.
Pracovali jsme fyzicky a nebylo proto potřeba běhat v posilovně na pásech, které běží na elektřinu. Ale máš pravdu, my jsme tenkrát nevěděli nic o ekologickém hnutí.
Když jsme měli žízeň, napili jsme se z kohoutku – nepoužívali jsme plastové kelímky, plechovky ani láhve, které se zahazují po jednom použití.
Měli jsme plnicí pera a plnili jsme je opakovaně z kalamáře místo nákupu vždy nového pera. Při holení jsme vždy měnili jen žiletky namísto vyhazování jednorázového holítka po každém holení. Ale máš pravdu, neznali jsme ekologické hnutí.
V té době jezdili lidé hlavně autobusem a vlakem a děti do školy na kole, každá rodina neměla auto a matka neměla službu jako taxi 24 hodin. V té době děti měly stejné aktovky na několik let, pastelky, gumy, ořezávátka a další příslušenství se používalo tak dlouho, jak to bylo možné, ne nové tužky a gumy s novým sloganem každý rok. Ale máš pravdu, neznali jsme ekologické hnutí.
Měli jsme doma jednu elektrickou zásuvku na místnost – ne vícenásobnou, která je nutná pro široký sortiment elektrického příslušenství, bez kterého vy dnes nedokážete žít.
TAK UŽ MNE LASKAVĚ PŘESTAŇ SRÁT S TÍM TVÝM EKOLOGICKÝM HNUTÍM TY ZELENÁ KRÁVO!
