Esa z Auto ESA

Vidlák: Všichni, kdo si nemůžeme dovolit nové auto a kupujeme si ojetá, my všichni známe ty „urban legend“ o autobazarech. Jak to tam chodí, jak dokážou načančat i dokonalý vrak, že se laik nechá napálit, jak umějí auto předražit, jak jsou agresívní při prodeji, jak vám napálí různé poplatky o kterých se dopředu nikdo nezmíní a tak podobně. Já jsem teď měl možnost vidět podobnou praktiku zblízka. Mám kamaráda, který si minulý týden dovezl auto z brněnského Auto ESA. Protože jsme velmi blízcí přátelé, měl jsem celou jeho anabázi z první ruky. Není nad názorný příklad z praxe, proto si dneska dáme jednu městskou legendu tak říkajíc z přímého přenosu.

Nejprve pár údajů. Můj kamarád je podobného věku jako já a čeká teď čtvrté dítě. Potřeboval proto vyměnit svojí starou Toyotku, kterou si kdysi dávno koupil novou, za něco většího a sedmimístného. Když jsme tento jeho záměr probírali v hospodě, tak jsme se shodli na tom, že není na co čekat. Nová auta se neprodávají, stará auta ubývají, když už nová auta jsou, tak jsou horší než ta starší, zkrátka a dobře, pokud jsou peníze, bude rozumné auto koupit teď. Inflace žere úspory, takže je lepší něco utratit.

Samozřejmě jsme znali všechny ty legendy o autobazarech. Ale nakonec to dopadlo tak, že si našel vhodné autíčko ausgerechnet právě v Auto ESA v Brně. Citroen C4 Grand Picasso. Rok výroby 2011, najeto 109 tisíc km, v plné výbavě, servisní knížka samozřejmě není, cena 160 tisíc. A tak se na něj zajel podívat.

Líbilo se mu. Lak byl v dobrém stavu, podvozek nebyl nijak extra rezavý, čepy nebouchaly, tlumiče tlumily, motor si hezky předl. Ale zkušeného automechanika sebou neměl. Na místě pak uvěřil. Uvěřil těm plakátům, na kterých je napsáno, že auto má garanci najetých kilometrů a má garanci, že není bourané. Že ho prohlédl někdo, kdo tomu rozumí. Prodavači byli úslužní, nabídli mu také solidní cenu za jeho autíčko na protiúčet a když pak na něj vyrukovali s poplatky za garanci, poslal je do háje, že o tom se dopředu nemluvilo a že jede domů.

Měl to udělat… ale z kukaně vyběhl příslušný manažer, chytil ho ve dveřích, poplatky mu odpustil a ještě mu přidal plnou nádrž a dálniční známku na měsíc. Tak to neudělal a pokračoval v nákupu. To bylo poslední varování a pak už to vzalo samospád.

Podepsal papíry, doplatil rozdíl za auto a odjel.

Druhý den ráno zjistil, že vedle sedačky leží jakési drobky, které tam včera nebyly. Ne nebyly to drobky, ale kousky montážní pěny, kterou jak se ukázalo opravili jeho značně prosedělou sedačku.

Vidět to nebylo, udělali to šikovně. Dalo se to nahmatat jen prsty a nebo vyfotit mobilem:

Pod dojmem této sviňárny kamarád neváhal a okamžitě to odvezl do servisu Citroenu a nechal tomu sjet kompletní diagnostiku. A nestačil se divit…

Mechanici celkem ihned prohlásili, že opotřebení podvozku rozhodně neodpovídá udávaným kilometrům. Auto byl dovoz z Itálie, takže se nedala dohledat servisní historie, ale diagnostika ukázala jednu celkem průkaznou věc – motory na těchto autech byly první generace, která používala močovinu na snížení emisí. Dneska máte vedle nádrže na palivo ještě nádrž na močovinu a normálně ji tankujete, ale tenkrát byla u výfuku nádržka, kde se náplň po 150ti tisících kilometrech prostě musela vyměnit. Ukázalo se že už měněná byla a množství močoviny odpovídalo tak 200 tisícům najetých kilometrů. To už se mechanikům jevilo jako reálné.

Podobně zkontrolovali i stav brzd, prověřili motor i převodovku, protože v té chvíli vzteku kamarád nešetřil penězi na skutečné zhodnocení stavu. Pak auto vzal, přijel s tím zpátky do bazaru, sepsal tam reklamaci a požadoval anulování celého obchodu. Prostě zjistil, že legendy o bazarech jsou pravdivé.

Dnes jsme o týden dál… samozřejmě se s ním nikdo nebavil, jen ho odkazovali od čerta k ďáblu a nakonec mu přišel dopis ve kterém mu oznamují, že má smůlu, protože podepsal smlouvu, podepsal protokol a i když tam o napěněné sedačce není ani slovo, autobazar je zcela mimo jakoukoliv odpovědnost.

Tohle je přátelé realita firmy, která si klidně dá na vývěsní štít, že garantuje najeté kilometry a že garantuje prověřené vozidlo. Velký kulový. Ve skutečnosti negarantuje vůbec ale vůbec nic. Kdyby kamarád jel a koupil si to auto přímo od toho Itala, co mu to patřilo, tak by vlastně dopadl líp, protože by od začátku věděl na čem je.

Aby mě náhodou někdo nepopotahoval po soudech za zničení dobrého jména… já netvrdím, že tu Auto ESA udělali. Já jen tvrdím, že nic negarantují. Že ve skutečnosti žádnou službu neposkytují. Jen vezmou auto jak je, trochu ho naleští a prodají i když každý ví, že údaje lžou. Oni budou asi tvrdit, že to udělal předchozí majitel. Možná je to i pravda. Ale pak mohu s klidným svědomím říci, že se žádná garance stavu vozu nekoná, že to ve skutečnosti nikdo neprohlíží, jen se to naleští a navoní a po podpisu smlouvy přichází na řadu firemní systém vytáček, nejednání, formálního psaní dopisů a podobně. S kamarádem se o reklamaci nikdo nebavil, vůbec neměl šanci s někým jednat. Jen si mohl sepsat podání a dostat zamítavou odpověď.

Když mohou zapřít něco tak zřetelného jako je montážní pěna vstříknutá pod čalounění sedačky, tak jsou schopní zapřít cokoliv. Ve skutečnosti člověk nikdy nebude mít žádnou garanci. Oni žijí vlastně jen z toho, že mohou tu garanci předstírat. Že to mají na plakátech, mají toho plnou hubu a lidi jim uvěří. A do reality se vrátí až když už je pozdě.

Můj kamarád je od přírody sudičský typ. Jak mu rupne v bedně, tak bude schopen běhat po úřadech, podávat trestní oznámení, platit soudní znalce a místo aby si auto nechal spravit, tak raději utratí všechny peníze aby se domohl spravedlnosti. Protože mám šanci celou tuhle věc sledovat od začátku, tu a tam, když se věc někam pohne, napíšu o tom. Teď před volbami se to vysloveně hodí. Teď je čas mluvit o idejích i ideologiích. Teď je možné vyjádřit, že za třicet let svobody je možné bez problémů a beztrestně provozovat podnikání u kterého se dějí věci, které jsem tu naznačil. A že to vlastně ani nic nemorálního není a všechny soudy by uznaly, že Auto ESA konaly zcela v souladu se zákony. Nepochybuju o tom, že leckterý čtenář mému kamarádovi ještě vynadá, protože je blbej a může si za to sám. Ano, může si za to sám. Na chvíli nebyl podezíravý, na chvíli zapomněl, že celý svět jen čeká, aby člověka rafnul za holý zadek.

Jsem si ale celkem jistý, že kamarád neuspěje. Že teď jen zjistí, že kromě vychcánků v Auto ESA narazí na další hradbu nemožností. Že maximálně nacpe peníze právníkům a znalcům kteří stejně neprolomí tu šikovně napsanou smlouvu po jejímž podpisu už je úplně jedno, že je nemorální a ve skutečnosti negarantuje nic z toho, co slavný autobazar inzeruje. Jak člověk podepíše, už je celá státní mašinérie na straně toho šmejda. Rozdíl je vlastně jen v tom, že o šmejdech s hrnci se už pár filmů natočilo. O šmejdech s auty ještě ne.

Co říci závěrem? Že až jednou budou podnikatelé lkát, že je někdo znárodnil, vyvlastnil a většina národa z toho měla vlastně radost, tak tady máte jeden důvod proč. Protože podnikatelé jako třída mezi sebou tolerují slušnou svoloč. Protože stát toleruje mezi podnikateli svoloč. Protože tahle svoloč požívá ochrany zákona a domoci se spravedlnosti je pro běžného občana mimo realitu. A protože nemůžete žít vedle kupky hnoje aniž byste se každý den trochu nezasvinili, jednoho dne bude těžké rozpoznat, kdo je svoloč a kdo není. Smrdět totiž budou všichni a podle toho s nimi bude naloženo. Ano, začíná to montážní pěnou pod čalouněním.

Přemýšlím, jestli se kamarádovi dá nějak pomoci. Jestli by mělo smysl založit nějakou fejsbůkovou skupinu nazvanou Praktiky Auto ESA, protože podobných zážitků je jistě mnohem více. Nebo to rovnou rozšířit ještě víc a popisovat praktiky všech autobazarů. Aby to každý viděl… oni by se rychle napravili, kdyby k nim nikdo nepřišel a jejich auta nechtěl. A nebo jestli to nechat být s vědomím nevyhnutelnosti rozpadu celého tohoto řádu u kterého nikdo nemá zájem o nápravu… a jednoho dne se přidat k rabování…

Vsadím se, že leckdo z vás čtenářů má také podobné zkušenosti a měl podobnou chuť vraždit.

Zdroj a diskuze zde.