Francie se začíná bránit islámu
Jitka Moody: Pozdě, řeknete. Ovšem. Ale ještě tak dva roky zpátky bych nevěřila, že Frantíci někdy prohlédnou. Že fakticky najdou koule na to se aspoň krapítek ohradit vůči pomalé, nicméně už poměrně pokročilé islamizaci, která v zemi Galského kohouta probíhá.
V tuhle chvíli je islám ve Francii druhé nejrozšířenější náboženství, hned po křesťanství. Muslimů tam mají přes okolo 3 350 000, což je v zemi s populací 67 000 000 přibližně 5 %. Jen pro srovnání, níže vidíte tabulku, jak se měnila procenta populace v souvislosti s náboženstvím. Roku 1986 bylo 82 % křesťanů a ani jedna muslimská noha. Začátkem tisíciletí se to začalo prudce měnit, roku 2004 bylo 66,2 % křesťanů a už 4,3 procenta muslimů. Netuším, proč je dva roky nato toto číslo menší, možná proběhl trochu jiný průzkum. Nicméně před 5 lety roku 2016 byla polovina populace křesťanská a islámu holdovalo 5 procent populace. To se nezdá tak moc, že?
| Náboženské skupiny | Populace % 1986 | Populace % 1987 | Populace % 1994 | Populace % 2001 | Populace % 2004 | Populace % 2006 | Populace % 2010 | Populace % 2012 | Populace % 2016 |
| Křesťanství | 82% | 76% | 69% | 71% | 66.2% | 66.1% | 67% | 59% | 51.1% |
| Islám | – | – | – | – | 4.3% | 3.0% | – | – | 5.1% |
| Judaismus | – | – | – | – | 0.6% | 0.6% | – | – | 0.8% |
| Ostatní | 2.5% | 3% | 8% | 6% | 1.9% | 2.3% | 5% | 8% | 2.5% |
| Bez víry | 15.5% | 21% | 23% | 23% | 27.0% | 27.6% | 28% | 32% | 39.6% |
Naši vzácní „liberální“ spoluobčané pořád ještě vrtí hlavinkami a prý že Západ nemá žádný problém s muslimskými migranty. A to ani těch z druhé generace, natož s mazlíky, co se jim tam naprděli v posledních letech.
Pak ale Francouzi s jejich „populárním“ prezidentem Macronem museli dostat nějakou xenofobní a islamofobní horečku, která se jim zhoršuje. Jak jinak si vysvětlit tolik náhlých kroků, kterými se snaží omezit vliv islámu?
Už roku 2011 se Francie stala první zemí v Evropě, která zakázala nikáb (niqab). To je ten vesměs černý hadr, co je jím šťastná muslimská žena omotaná od hlavy k patě a zakrývá jí to i tvář, že jsou jí vidět jen oči. Nedávno britský premiér Boris Johnson přirovnal ženu v nikábu k poštovní budce. Evropští levičáci se mohli postolicovat, jak to slyšeli a i já uznávám, že to od BoJo nebylo úplně přesné. Britská poštovní budka je stylovější a má hezčí barvu. Posuďte sami. Nechci vás mást, proto dodávám, poštovní budka je ta červená.
Nejzásadnější kroky provedl Macron vloni, i když o nich mluvil už pár let. Jeho jemný francouzský nosík zavětřil, že největší problém jsou v zahraničí vyškolení radikální imámové, co si to přifrčí do země Galského kohouta a ve francouzských mešitách pak kážou nejtvrdší formu islámu. Musel se špatně vyspat, protože dlouhá léta mu musel islám asi imponovat. Každoročně sladká Francie přivítala na tři stovky kazatelů z devíti zemí a měla na to dokonce dohody. Imámové přijížděli z Alžírska, Maroka, Tuniska ale třeba i z Turecka. To jediné nesouhlasilo s těmito praktikami skončit. Od letošního roku by tomu měl být zatržený tipec. Cituji z článku na iDnes: „Jeho vláda požádala organizaci, která zastřešuje muslimy ve Francii, aby našla způsob, jak školit imámy na francouzském území, a zajistila, aby mluvili francouzsky a nešířili radikální myšlenky.”
Muslimové po celém světě protestují, boty okolo krku je největší pohana v islámu stejně jako pošlapání. Podle islámu je bota to nejšpinavější, na co dojdou.
Na sklonku loňského roku se to Macronovi stalo znovu. Pomohla tomu další série smrtících teroristických útoků od „mentálně nestabilních“ teroristů čirou náhodou vyznávajících islám. Ta báječná francouzská multikulti společnost jakoby snad měla nějaké vady na kráse a francouzský prezident prozřel.
Koncem listopadu dal Francouzské radě muslimské víry 15denní ultimátum, aby přišla s „chartou republikánských hodnot“, kterou s prstíkem na korán slíbí dodržet. Má v něm mimo jiné být „odmítnutí politického islámu i jakéhokoliv zahraničního vměšování“. Islámem bude ten, kdo obdrží jakýsi certifikát, jednou z podmínek je třeba plynulá francouzština.
Na iDnes vyšel článek, kde se píše: „Francouzská ministryně pro vyšší vzdělávání Frédérique Vidalová oznámila vyšetřování ,islamolevičáctví‘ na francouzských univerzitách, aby zjistila, co je … ,akademický výzkum, a co je aktivismus‘. ,Islamolevičáctví korumpuje celou společnost a univerzity nejsou imunní,‘ prohlásila ministryně, podle níž se někteří badatelé, zvláště ti zaměřující se na rasové otázky, na vše ,dívají prizmatem, jenž chce zlomit a rozdělit’“.
Přišla s tím jen krátce po vyhlášení zákona proti islámskému separatismu, což znovu rozvtekalo muslimy a levicové soya boys po celém světě. Ten má za cíl vnutit muslimům ve Francii „republikánské principy“. Těmi principy se rozumí francouzské „Liberté, Egalité, Fraternité“, tedy svoboda, rovnost, bratrství. Tomuto zákonu tleskám, je tam třeba i část věnující se lidské důstojnosti především u žen v islámu. Ale o nějaké důslednosti nemůže být řeč.
Ono by to bylo moc fajn o tom všem slyšet, jenže Macron se snaží řešit problém aniž jde k meritu věci. Dokud mu nedojde, že problém je v samotném islámu, můžou takhle esteticky cosi vyleštit, ale islamizace bude probíhat dál.
Islám musí zmizet ze škol, z politiky a z univerzit.
Macron musí jít do škol, tam to všechno začíná. Dokud nebude zákon, že ve školách nesmí být ani ťuk o islámu, žádné šátky, žádný Aláh a pozavírat ty, co se zbláznili a učí islám na školách. Jinak si vychovávají své vlastní vrahy. A musí to být systémové a důsledné, aby jim tam nepobíhali „mladíci“ a po ulicích přestali řezat učitelům hlavy za pokus o sekularizaci francouzských škol.
Ovšem jestli islám je svinstvo, politický islám je nástroj smrti. Francie i ostatní země na Západě musí zakázat, aby politické strany byly založeny na náboženství. Ono i hodně křesťanství škodí, ale čistě islámská strana, to je jako když někdo vezme mírumilovně podanou rukavici demokracie a tu si navleče, pobodá vás nožem a ksichtík posprejuje kyselinou. Je to zjevné. Pokud jsou muslimové v zemi menšinou, tváří se vesměs mírumilovně. Jak je jich víc, dožadují se ústupků a výjimek ze zákonů. Jakmile jsou tak silní, že jejich strany úspěšně kandidují na politické funkce, chýlí se proces ke konci. Když volby vyhrají, game over. Ze západoevropských republik budou kalifáty a vládnout bude šaríja. Ze sladké Francie bude Frankostan.
Kdyby se konečně k moci dostala Le Pen, to by byla jiná káva. Ta by se s kosmetickými změnami nesrala a rovnou by šla po kořeni toho, co Francii zabíjí.
Macronova verze?
Britové mají hezké přísloví: Too little too late. Tedy příliš málo a příliš pozdě.
