Fraška v poslanecké sněmovně a vrchol zbabělosti

Na pořad dne se opět dostali umírající, tentokrát už i mladí, rakve, převozy mezi kraji a mrazáky. Konec měsíce tak vypadá už půl roku pokaždé stejně, takže nejde o nijak nové skutečnosti, jen se stupňuje intenzita strašení. Po tolika měsících tomu podléhají už i dosud vcelku realisticky uvažující lidé. Mediální masáž má vliv na myšlení lidí. A přestože se liší situace v jednotlivých nemocnicích, a dokonce i na odděleních, výsledkem je vyhlášení nového nouzového stavu. Problémem strachu je i naprostá rozdílnost názorů mezi samotnými lékaři, o jejichž odbornosti by nemělo být pochyb. Na jedné straně jsou šířeny informace o nutnosti očkovat, přičemž jsou vyzdvihované vakcíny od Pfizeru a Moderny, na druhé je to neochota samotných zdravotníků podstoupit očkování, a dokonce prosakují zprávy, že si radši nechávají aplikovat spíše vitaminový mix, jen o tom nesmí hovořit. Zde chceme upozornit na to, že Vám může jeden lékař říct, že to není pravda a jiný Vám to potvrdí.  My můžeme pouze konstatovat, že i lékaři hovoří o vakcínách Pfizeru a Moderny rozdílně. Existuje více odborných výkladů, každý má své zastánce a neodporná veřejnost může losovat, který si vezme za vlastní. Vezmeme li však v úvahu komplikace vzniklé po aplikaci, krátký vývoj, špatnou funkčnost, pak je těžké nahlížet na očkovací látky s důvěrou. A to ještě neznáme dlouhodobé dopady na lidský organismus. Za pár let se mohou nyní očkovaní divit, co se v nich děje. Také nemusí….

Vše výše uvedené komplikuje současný stav stejně, jako rozdílná metodika počítání nemocných. I na to jsme už upozorňovali. Relativně dobré výsledky v Německu jsou určitou formou podvodu vůči našim občanům. Merkelová i přesto připravuje pro Němce tvrdý lockdown, protože tuší, že na tom zase tak dobře nejsou. Rakušané rozvolňují, protože jim došlo, že zamykání doma ničemu nepomůže, Italové a Poláci se vzbouřili, život v Maďarsku, Švédsku a Srbsku je uvolněnější. Dramatická situace na Kanárských ostrovech je až taková, že se otevřely restaurace a všechny obchody. Naopak Francie a Německo drží tvrdou linii. Ostatně jako ve všem, co se v EU děje. Co může vést k dalšímu vývoji u nás? Toto dáváme k úvaze. Česká ekonomika patřila před ,,pandemií“ k těm lépe fungujícím. Pokud se však podaří ji zničit, o což se naši politici snaží, můžeme velmi rychle dopadnout podobně jako Řecko. A i když se to nezdá, pořád ještě je u nás něco, co se dá ještě vyrabovat. Navýšení dluhu o jeden bilion korun nás tak po jednom jediném roce může přesunout ze států s celkem solidně fungujícím průmyslem, službami a obchodem mezi země předurčené k rozprodeji. A nečekejme, že by si právě Němci nechali tuto příležitost uniknout.

Poslanecká sněmovna se schválením pandemického zákona teoreticky vzdala zodpovědnosti a zároveň možnosti ovlivňovat chod některých zásadních věcí. Ukončením předešlého nouzového stavu a návrhem, ať vláda vyhlásí na základě nových skutečností další, uvolnila Babišovi ruce a nechala ho obejít rozhodnutí Ústavního soudu. Jsme tak svědky obří švejkoviny tak typické pro naši zemi. Opět se ukázal vliv Romana Prymuly, který tento lockdown Babišovi doporučoval a zdá se, že v zákulisí stále tito dva spolupracují. Babiš v tomto směru opět vyhrál a dosáhnul za přispění opozice svého. Je neuvěřitelné, jak slabými jsou obě koalice a odpor v podstatě představují jen SPD, Trikolóra a nezařazení poslanci, tedy především pánové Volný a Vojtko. Občas se vzepřou komunisté, ovšem ostatní pouze hodně mluví, ale absolutně nic nejsou schopni dělat. A ještě malá vsuvka. Kde jsou ti slavní hejtmani, kteří tomuto napomohli?

Čeká nás další měsíční nouzový stav, tři týdny tvrdých zákazů a nulový efekt v podobě ukončení covidové hysterie. Sice si statistici zase pohrají s čísly, takže po týdnu začnou klesat, aby na konci měsíce Babiš odhadnul, je li ještě schopen lidi udržet doma a dále tu vše likvidovat a dostat to do stavu, že bude moct levně nakupovat, nebo hrozí li mu defenestrace, teprve poté se rozhodne, je li třeba vyzdvihnout úspěch akce nebo spíše její ukončení. Plno lidí bude reptat. Jedni budou hovořit o nezodpovědnosti a terorizovat ty, kteří už mají všeho dost, druzí schopní se zhluboka zamyslet a analyzovat situaci vzniklou za poslední rok se budou snažit najít vlastní cestu touto krizí. Jedno nám to ale dalo. Jak vláda, tak i většina opozice, patří na ulici, nikoliv do politiky. Tolik špíny, kolik jí je v obou komorách Parlamentu, jsme tu snad nikdy neměli. Tedy s výjimkou období v letech 1948 až 1968. Možná to zní tvrdě, ale realita dneška je šílená. Dokud se naši politici nezačnou bát lidí, nečekejme zlepšení.

Zdroj