HISTORIE: Aféra Watergate aneb špiclování je americkou tradicí
Před 47 lety, 24.7.1974, Nejvyšší soud USA rozhodl, že prezident Richard Nixon je povinen vydat vyšetřovateli audionahrávky z Bílého domu, které potvrzovaly spiknutí v případu aféry Watergate.
Aféra Watergate
Pokračovalo tak vyšetřování této největší vnitrostátní špionážní aféry v novodobých dějinách USA, která započala o více jak 2 roky dříve. Aféra Watergate je skandál, který vypukl ve Spojených státech poté, co do sídla Demokratické strany v komplexu Watergate ve Washingtonu, D.C. v roce 1972 násilně vnikli pracovníci aparátu republikánského prezidenta Richarda Nixona. Ti byli pověřeni úkolem umístit do budovy odposlech. O události začali psát reportéři deníku The Washington Post Carl Bernstein a Bob Woodward, kteří za své reportáže v roce 1973 získali Pulitzerovu cenu. Případ vedl až k rezignaci prezidenta USA a je dodnes považován za největší kauzu v dějinách žurnalistiky. Skandál potvrdil, že v boji o moc se dvě hlavní americké politické strany neštítí použít proti sobě čehokoliv.
Kultura špiclování
Tato kultura “špiclování a podezírání protivníků z téhož” se projevuje v politickém životě USA do dnešních dnů. Neustále uměle vyvolávané “špionážní aféry” ať už se týká Ruska, nebo Číny, svědčí o chronické paranoie, ve které Američané žijí. Umožňuje jim to zdůvodňovat nepřátelský postup vůči svobodným zemím se samostatnou, na USA nezávislou politikou. Vytvářením atmosféry vnějšího ohrožení chtějí americké vládní administrativy tyto kroky ospravedlnit před americkou veřejností a získat její podporu. V případě Ruska jde o dlouhodobé snahy USA o jeho zpochybňování a v konečném důsledku o jeho zničení. Vytváření protiruské psychózy tak nahrává kruhům tzv. “jestřábů” v americké politice a zejména generalitě, která již dlouho touží po vojenské konfrontaci s Ruskem.
Zdroj: Wikipedia.org
