Írán, Egypt, Pákistán či Tunisko – noví členové Komise OSN pro postavení žen
SLOVANKA: To, že je OSN, podobně jako EU organizace, která má za cíl globalizovat svět, což činí právě i cestou islamizace západních zemí (co jiného jsou různé migrační pakty OSN?) je jasné každému, kdo konání této organizace sleduje. Poslední kapkou bylo uznání statutu tzv. klimatického uprchlíka na summitu WEF v lednu 2020 podle návrhu Nejvyššího komisaře pro uprchlíky. Ovšem z OSN nepřichází jen podpora muslimské invaze.
Už když před několika lety byla v rámci OSN do vedení Komise pro lidská práva jmenována Saúdská Arábie, bylo jasné, že této organizaci – podobně, jako globalistům všeobecně – o žádná lidská práva nejde. Svojí poslední volbou komisařů to pak už jen potvrdila.
Ve středu OSN jmenovala nové členy do Komise OSN pro postavení žen. Když jsem si přečetla, jaké země do ní byly zvoleny, je mi jasné, že zde o žádná práva žen nejde, neboť v některých výše zmíněných zemích jsou ženy považovány nejen za podřadné, ale dokonce jsou tam jejich práva ponižována snad i pod rámec práva šaría. Jak jsem zde nedávno upozornila, tak například v Egyptě je již návrh, který by určil ženy automaticky za nesvéprávné, v závěrečné fázi schvalování. A mezi jeho podporovatelkami jsou i ženy. Ano, muslimky, pro něž je často zcela podřadné postavení tak nějak dané a přirozené.
Pákistán si na lidská práva – a už vůbec práva žen – dávno nijak nehraje. Nemuslimská děvčata jsou denně unášena, znásilňována a násilně konvertována. Pákistán je pro ženy skutečným peklem, obzvlášť pak, nejsou-li muslimkami. Sňatky nezletilých dívek kolem 10 let jsou tam podobně, jako ve výše uvedeném Íránu zcela běžné. V Íránu navíc nemůže vyjít na ulici nezahalená ani nemuslimka, přičemž ženy, které si dovolí na ulici odložit šátek, jsou trestány vězením.
Je jasné, že zdaleka ne všechny muslimky své podřadné postavení akceptují, ostatně, známe dost případů muslimek, které z islámských zemí utekly, aby mohly konvertovat a žít tak, jako ženy v nemuslimských zemích. Aby mohly chodit oblékané jak chtějí, aby se mohly provdat za toho, koho si samy vyberou a aby byly považovány za rovnocenné s muži i před soudem či v běžném životě.
OSN tak podivným výběrem členů některých komisí dává najevo, co si o nějakých lidských právech myslí (v Saúdské Arábii, která této sekci roky předsedala nemáte coby nemuslim žádná práva) a samozřejmě i co si myslí o právech žen, když do této komise ustanoví země, které se netají tím, že žena – obzvlášť pak nemuslimka – je pro ně podřadná.
Máme tedy tomu všemu rozumět tak, že se jen OSN přizpůsobuje trendu, kdy jediné náboženství, jehož ovečky valem přibývají, je islám, proto je třeba mu vše podřídit? Budou se tedy lidská práva (ale i celá justice) řídit již brzy právem šaría? Ostatně, pokud vidíme některé rozsudky, k nimž dochází v zemích po celé Evropě, pak to skutečně vypadá, jako kdyby justice zemí EU přecházela na právo šaría. A slovo “islamofobie” slyšíme také stále častěji v souvislosti s občas už poměrně přísnými rozsudky (viz islamofob, který u nás dostal 6 let “natvrdo”).
Je pravda, že mimo v titulku uvedených zemí byly do komise zvoleny i další země, jako Japonsko, Čína, Libanon (i tam už převládá islám), Mauritánie (také islámská země), Kostarika, Panama a Trinidad a Tobago, nicméně účast – a to značná – muslimských zemí v této komisi jen opět názorně ukazuje, jak zprofanovanou institucí je OSN.
