Írán má novou hlavu státu: Paličatou, tvrdou a konzervativní.
Západ truchlí, Izrael běsní, Íránci oslavují. Konec trpělivosti? Zákon akce a reakce. Další provokace se prodraží. Zástup gratulantů z různých koutů
ALEXEJ IVANOV přibližuje osobnost nově zvoleného prezidenta Íránu, který je trnem v oku Izraeli i celému Západu, přičemž zbylý svět ho vítá
18. března se v Íránu konaly prezidentské volby. Druhý den přišly oficiální výsledky. Zúčastnilo se 28,93 milionu občanů, z nichž 17,93 milionu voličů hlasovalo pro předsedu Nejvyššího soudu (nejvyšší funkce v íránském soudnictví) Ebráhíma Raísího.
Jeho hlavního soupeře, tajemníka Rady pro politickou osvětu a bývalého velitele revolučních gard generálmajora Mohsena Rezáího (hlásnou troubu nacionalismu), podpořilo pouze 3,4 milionu voličů.
Blahopřání
Vladimír Putin byl jedním z prvních, kdo Raísímu poslal blahopřejný telegram: „Vztahy mezi našimi zeměmi jsou tradičně přátelské a pozitivně sousedské. Věřím, že Vaše působení v této vysoké funkci přispěje k dalšímu rozvoji konstruktivní dvoustranné spolupráce v různých oblastech a k partnerství v mezinárodních záležitostech. To plně odpovídá zájmům ruského a íránského lidu a směřuje k posílení regionální bezpečnosti a stability.“
Raísímu poblahopřáli i běloruský prezident Alexandr Lukašenko a s gratulacemi přispěchali prezident Sýrie Bašár Asad, Venezuely Nicolás Maduro, Kuby Miguel Díaz-Canel, premiér Indie, Pákistánu, irácký i turecký prezident a mnoho dalších z celé oblasti.
Zaskočený Západ
Naopak Západ strnul v pochmurném rozpoložení. Podle amerického ministerstva zahraničí prezidentské volby v Íránu v roce 2021 jako obvykle „nebyly svobodné a spravedlivé“ (to říkají ti praví, pozn. PP). Jak píše Pars Today, „ministerstvo zahraničí ve svém prohlášení opět zopakovalo nepodložená obvinění vůči Íránské islámské republice a projevilo obvyklé americké nepřátelství.“
Německý Frankfurter Allgemeine děsí establishment (jehož představitelé tvoří většinu čtenářů listu) „krvavým životopisem nového prezidenta“ a jeho „velkou krutostí“. Nově zvoleného íránského prezidenta charakterizoval jako „ultrakonzervativce a stoupence tvrdého protizápadního kurzu“ a pokračuje: „Po Raísího vítězství ve volbách budou moci stoupenci tvrdého protizápadního kurzu ovládnout všechny politické instituce a realizovat všechny své projekty jak uvnitř, tak v oblasti zahraniční politiky bez jakéhokoli odporu či opozice… Vláda dosavadního prezidenta Hasana Rúháního bude u moci až do srpna, takže zemím nezbývá mnoho času na to, aby se dohodly na obnovení „jaderné dohody“. Raísí už prohlásil, že nebude vystupovat proti návratu k jaderné dohodě. Po jeho nástupu do funkce však může být ověřování již dohodnutých opatření íránskou stranou obtížné. Pokud však do konce července nedojde k dohodě o nové jaderné smlouvě, Írán bude ze všech sil pokračovat ve svém jaderném programu, který nebude možné zastavit.“
Všechna západní média připomínají, že Raísí bude prvním úřadujícím íránským prezidentem, na kterého se vztahují sankce USA a EU ještě před jeho nástupem do funkce. V listopadu 2019 ho americké ministerstvo zahraničí zařadilo na sankční seznam USA kvůli obvinění z údajného porušování lidských práv a „represí v Íránu i mimo něj“. O něco později na něho s podobnými obviněními uvalila sankce také Evropská unie.
Běsnící Izrael
Hysterie vládne tisku i vládním kabinetům. Izraelský ministr zahraničí Ješ Atid Jair Lapid označil Ebráhíma Raísího za „extremistu oddaného teroru“: „Íránci si zvolili nejextremističtějšího prezidenta ve své historii. Jeho zvolení by mělo přimět světové společenství k novému odhodlání okamžitě zastavit íránský jaderný program a ukončit jeho destruktivní regionální ambice.“
Předseda zahraničního výboru Knesetu a bývalý zástupce ředitele Mossadu Ram Ben Barak: „Zvolení Raísího příštím íránským prezidentem je nezvratným důkazem rozhodnutí nejvyššího vůdce Alího Chameneího radikalizovat íránskou zahraniční, jadernou a teroristickou politiku. Západ a Izrael stojí před velkou výzvou.“
Izraelský premiér „Jamina“ Naftali Bennett na úvod svého prvního zasedání vlády prohlásil: „Zvolení Raísího íránským prezidentem je signálem pro světové mocnosti, aby se probudily. Tito lidé jsou vrazi, masoví vrazi. Íránský popravčí režim nesmí získat zbraně hromadného ničení, to je zřetelný, neochvějný a důsledný postoj státu Izrael.“ Bennett označil Raísího za „teheránského kata, který vedl komise smrti, jež v průběhu let nechaly popravit tisíce nevinných občanů“.
Mezitím desetitisíce lidí vyšly do ulic Teheránu, Mašhadu a dalších íránských měst, aby oslavily Raísího vítězství. Ve svatém městě šíitů Qomu se konalo slavnostní shromáždění.
Kdo je nový vůdce?
Ebráhím Raísí se narodil 14. prosince 1960 ve městě Mašhad na severovýchodě Íránu; jeho otec a matka byli sajjidé – považovaní za potomky rodiny proroka Mohameda. Základní tradiční vzdělání získal v medrese v Mašhadu. Dále postoupil do medresy v Qomu, kde studoval pod vedením slavných islámských učenců. Později absolvoval magisterské studium soukromého práva a následně získal doktorát v oboru jurisprudence. Podle nepotvrzených zpráv se podílel na obsazení velvyslanectví USA v Teheránu (4. 11. 1979).
Od roku 1980 pracoval v soudní kanceláři v Karadži, v roce 1981 byl jmenován prokurátorem Karadže, v létě 1982 byl jmenován také prokurátorem Hamadánu (jednoho z nejstarších měst na světě) a několik měsíců zastával obě funkce současně. Poté byl jmenován prokurátorem provincie Hamadán, zástupcem prokurátora Teheránu a následně prokurátorem Teheránu. V letech 1994 až 2004 stál v čele íránského generálního inspektorátu, který je zodpovědný za dohled nad výkonnou mocí, ozbrojenými silami atd.
V roce 2004 byl jmenován zástupcem íránského generálního prokurátora. V roce 2005 mu tehdejší prezident Mahmúd Ahmadínežád nabídl post ministra bezpečnosti, ale Raísí odmítl. V srpnu 2014 byl jmenován íránským generálním prokurátorem. V březnu 2016 z funkce odstoupil a postavil se do čela největší íránské nadace Astan-e Qods Razavi, která sdružuje desítky charitativních organizací. V květnu 2017 kandidoval na prezidenta, ale prohrál s umírněným reformátorem Hasanem Rúháním (38 % ku 57 % hlasů), který byl tehdy znovu zvolen na druhé funkční období.
Alí Chameneí jmenoval 7. března 2019 Ebráhíma Raísího do čela íránské justice a členem Nejvyšší rady národní bezpečnosti. Raísí si získal popularitu mezi lidmi zahájením rozsáhlé kampaně proti korupci, v níž bylo stíháno mnoho vlivných osob, včetně blízkých příbuzných prezidenta a prvního viceprezidenta.
Duchovní autokrat
RIA Novosti o něm píšou: „Raísí je známý svým bojem proti opozici, disidentům a odpůrcům.“ Raísí je zastáncem neúprosného potlačování protistátních živlů a přísnější kontroly internetu. V zahraniční politice prosazuje „navázání vzájemně výhodných vztahů se všemi zeměmi kromě sionistického režimu“. Západní sankce považuje pro Írán za užitečné: „Je to vynikající příležitost k modernizaci a dalšímu rozvoji íránské ekonomiky.“ V únoru 2020, po zavraždění generála Kásima Sulejmáního, slíbil „vyčistit“ Blízký východ od americké přítomnosti.
Je ženatý, má dvě dcery a dvě vnoučata. Jeho manželka Džamila Alamolhoda je docentkou na teheránské Univerzitě Sajjída Beheštího (prezidentka univerzitního Ústavu pro základní vědu a technologický výzkum) a dcerou významného mašhadského imáma Ahmada Alamolhoda Chorásáního.
Raísího stránku na Instagramu sleduje více než 2,2 milionu lidí. Ebráhím Raísí je již několik let označován za nejpravděpodobnějšího nástupce ajatolláha Alího Chameneího.
„Pan Raísí je v Íránu nesmírně populární. Je jedním z mála Íránců, kteří spojují maximální duchovnost a vzdělání s politickou prozíravostí, zkušenostmi a jasným pochopením situace v zemi. Pravděpodobně neexistuje Íránec, který by Raísího neznal, protože tento muž má za sebou desítky let zkušeností. S nejvyšším vůdcem má vynikající vztahy a jejich zahraničněpolitický kurz se bude jistě shodovat. Pro Raísího jsou hlavní zájmy Íránu a íránské společnosti. Je stejně tak mužem Božím jako politikem – mužem systému, který zná skrz naskrz.
Jak víte, korupce je jedním z klíčových problémů. Raísí rozpoutal proti zkorumpovaným lidem skutečnou válku. Nikoho nešetřil. Uvěznil bratra prezidenta Hasana Rúháního a bratra prvního náměstka prezidenta Esháka Džahángírího. Docela výmluvně to ukazuje charakter současného prezidenta a jeho postoje,“ řekl íránský politolog Akbarí Walizadeh.
Názory zasvěcených zpravodajců
Zpravodaj agentury TASS v Teheránu Nikita Smagin: „S příchodem k moci by měl Raísí především vyřešit hlavní problém, který znepokojuje obyvatele Íránu bez ohledu na jejich politické preference – blahobyt země. Jeho základní postoje nejsou špatné. I v případě, že všechny sankce zůstanou v platnosti, bude íránská ekonomika v letošním roce vypadat výrazně lépe než v posledních třech letech. Šokový efekt z uvalení amerických omezení pominul, pandemická omezení se zmenšují, dovozní deficit byl částečně nebo zcela nahrazen a postupně se objevují způsoby, jak sankce obejít. MMF za současných podmínek předpovídá íránskému HDP v roce 2021 růst o 2 %… Ať je to jakkoli, zvolený prezident je odhodlán stát se novou dominantní osobností íránského politického života. Podle zvěstí se jeho ambice neomezují jen na post šéfa vlády – hodlá se stát novým duchovním vůdcem a sám Chameneí ho v tom podporuje. S takovými cíli je třeba hrát dlouhodobou hru a vycházet z jednoho z nejoblíbenějších islámských pojmů v Íránu: „sabr“ (persky/arabsky „trpělivost“).“
„Jakékoli požadavky západních mocností ve věci dalších rozhovorů, jako je dohled nad íránskými obrannými schopnostmi, zejména technologií balistických raket, budou pravděpodobně důrazně odmítnuty. Pokud se jednání budou příliš protahovat, nebo pokud se západní mocnosti pokusí rozšířit jadernou dohodu na další oblasti národní bezpečnosti, může Írán dojít k závěru, že je pro něj lepší, když oficiální dohoda nebude uzavřena. Soudržný íránský stát se v širším smyslu ukáže být rozhodnější, a dokonce odvážnější v zahraniční politice.
To je důležité pro nepřátele Íránu, zejména pro USA a Izrael, protože mohou zjistit, že jakékoli další provokace – například pokusy o sabotáž íránských jaderných zařízení – se pravděpodobně setkají s kinetickou reakcí. Odstupující administrativa v čele s prezidentem Hasanem Rúháním projevila vůči Izraeli strategickou trpělivost a rozhodla se adekvátním způsobem nereagovat na opakované provokace. Je více než pravděpodobné, že nová administrativa tuto politiku změní a místo toho se rozhodne pro účinné odstrašování, které z provokací Izraele a Spojených států učiní neúnosně nákladnou záležitost,“ uvádí se v článku analytika Mahana Abedina uveřejněném na portálu Katehon.
