Já nejásám
Opravdu se mi příčí jásat nad směšným uvolňováním služeb a povolením kulturních akcí. Připadám si jako otrok, kterému s množstvím keců přidali pár dílků na řetězu, aby měl větší výběh.
Jakým právem se k nám takto chovají? A proč na tu hru přistupujeme? Nemůžu jásat nad tím, že povolili koncerty, kam mohou jen očkovaní a otestovaní a musíte tam trapasit v roušce a nesmíte si ani koupit pivo.
Ne, ani nepůjdu na zahrádku, abych se vystavovala šikaně nějakých šílených žen z hygieny, které se budou přehrabovat v mých zdravotních záznamech. Nechápu hospodské a organizátory akcí, že na to přistoupili. Že poníženě děkují za to, že jim vláda milostivě povolila obojek.
Já z toho radost nemám. Nevidím v tom návrat k normálu. Vidím v tom utužení teroru. Sledovací totalita posiluje své pozice. Zkouší, kam až můžou dojít a jde jim to hladce, moc hladce.
Včera jsem poprvé vyrazila do obchodů bez roušky. A nic se nestalo, nikdo mi nic neřekl, nikdo neprotestoval. Když oni zkouší nás, já budu zkoušet je. Doporučuji vám to, porušujte nařízení víc a víc. Ten pocit svobodného člověka je omamný.
Nevím jak vy, ale já se zabít nenechám! Ani neprověřenou vakcínou, ani zbytečným nošením roušky.
