Jak to bylo s pokusem o puč v Bělorusku
Lubomír Vylíčil: Asi jen velmi pozorní čtenáři a diváci našich médií zaznamenali, že v Bělorusku byl o víkendu zmařen pokus o státní převrat.
Veřejným míněním ČR právě cloumalo „odhalení” Vrbětic a případná zbylá volná místečka mediálního prostoru spolehlivě zasypávala coronavirová hlušina. Jako je tomu už víc než rok. Nebude proto od věci, podíváme-li se za východní hranice podrobněji. Možná tu objevíme i jeden záblesk zajímavé, Česka se týkající souvislosti.
V sobotu, 17.dubna, odvysílala běloruská televize záběry setkání dvou známých proti-lukašenkovských opozičníků Aleksandra Feduty a Jurije Zenkoviče s nějakými dalšími lidmi v restauraci v Moskvě. Jak záhy vyšlo najevo, ti lidé měli být generálové běloruské armády. Společně tam probírali podrobnosti chystaného vojenského převratu.
Jejich plán vycházel z úspěšného egyptského převratu proti Anvaru Sadatovi, z ro ku 1981. Tehdy, při vojenské přehlídce, zahájili spiklenci, jedoucí na jednom z defilujících vojenských vozidel, palbu na tribunu, kde seděl president země se svými blízkými. Trefili se. Zbraně byly automatické a atentátníků mnoho. Podobně měl proběhnout i plánovaný běloruský puč. Byl naplánován na 9. května, kdy se v Minsku měla konat přehlídka ke Dni vítězství. Během ní měl být „po Sadatovsku” zabit president Lukašenko i s celou rodinou.
Na schůzce se otevřeně hovořilo také o dalších opatřeních, provedených souběžně s atentátem. Blokování jednotek Omon, obsazení důležitých bodů v Minsku, ovládnutí spojů, vyřazení (části) sítí, vysílání spikleneckého provolání v televizi a tak dále… až po likvidaci (v originále odstranění) zhruba 30 významných běloruských politiků. A pak? Zenkovič to na videu říká jasně. On je pověřenou osobou, která bude zodpovídat za reformy v Bělorusku. On bude mít na starosti přípravu nové Ústavy, reformu práva, justice, školství… Zkrátka, další barevná revoluce, jako z (americké) učebnice.
Ale byla to past. Ruská FSB schůzku monitorovala a „opozičníky” zatkla. Až po sem nic zvláštního. Ale FSB tentokrát, namísto diskrétního předání informace příslušným orgánům Běloruska, video spiklenců zveřejnila. Můžete se podívat. K tomu, asi jako bonus, přihodili Rusové i další záznamy, tentokrát z předchozí, rovněž monitorované, videokonference pučistů. Vzápětí se, pochopitelně, začalo v Bělorusku zatýkat. Jak už to po prozrazených pokusech o puč bývá.
Dost výmluvné je pozadí „plánovačů” převratu. Jurij Zenkovič má krom běloruského také americké občanství. Před moskevskou schůzkou, podle FSB, odjel „ke konzultacím”, jinými slovy pro úkoly, do Spojených států a Polska. Přímo v Bělorusku pak byl zatčen další ze spiklenců, Grigory Kostusev, předseda běloruské opoziční strany Lidové fronty. O té je obecně známo, že velice aktivně podporuje vstup Běloruska do NATO. O něco méně už se ví, že se před lety někteří její členové aktivně účastnili akce Majdan na sousední Ukrajině. Další, pro běloruskou justici zatím nedostupní „konzultanti” spiklenců, Dmitrij Ščigelský a Alexander Perepeško, pobývají v USA. První v New Yorku a druhý v Seattlu. Víc asi netřeba dodávat.
Celé to zapadá do současné globální ofenzivy proti Rusku, kterou rozjela Bidenova administrativa. V podstatě ihned, po oněch „vydařených”, presidentských volbách. A tato, poloskrytá, nemilosrdná válka může být i jedním z důvodů, proč FSB, zjevně na pokyn Moskvy, tuhle aféru zveřejnila. Podle ruských zdrojů: “Kreml se rozhodl použít případu Bělorusko k odvetě Bidenovi. Před měsícem americký prezident označil Putina za zabijáka, nyní Kreml odpověděl podáním důkazů, že naopak právě Biden chtěl (údajně) zabít Lukašenka.”
A teď k oné avizované „české stopě”. Ruský president Vladimír Putin včera přednesl své tradiční poselství o stavu národa před poslanci ruského Federálního shromáždění. Na rozdíl od některých našich zdrojů, které tvrdí, že při něm Vrbětice nezmínil, uvádí místní agentura TASS něco jiného. President Putin ve své řeči odsoudil pokus o vládní převrat v Bělorusku a o jeho osnovatelích pronesl následující slova: “Odpověděli tím, že přinutili Čechy, aby si vzpomněli na incident před sedmi lety (o explozích muničních skladů v osadě Vrbetice v roce 2014), aby pro ně nějakým způsobem informačně zakryli tento hanebný příběh.”
Česku tak věnoval celkem asi 10 vteřin ze svého více než hodinového projevu. V době totálního hroucení vzájemných vztahů. Což velice výmluvně naznačuje náš význam, místo, jakož i naši „dějinnou” úlohu v koncertu velmocí.
A jaké budou dopady zpackaného pokusu o puč? Podle Franfurter Algemaine už Lukašenko ohlásil, že: “brzy oznámí jedno z nejdůležitějších rozhodnutí za čtvrtstoletí jeho vlády”. O co by mohlo jít, naznačuje jeho jednání s ruským premiérem Michailem Mišustinem. Měli prý spolu probírat „harmonizaci daňových systémů obou zemí”. Co by to znamenalo, je nasnadě. A na 22. dubna ohlásil Lukašenko další jednání, přímo s V. Putinem v Moskvě. Všeobecně se očekává, že na pořadu bude užší integrace s Ruskem.
Podíváme-li se na mapu, uvidíme názorně a plasticky, co by znamenala „užší integrace s Ruskem” pro Ukrajinu a jejího mentora. I v Pobaltí je to na vrásky. Inu, tak už to bývá, když se něco nepovede. Nebo, jak říkávají sportovci, nedáš, dostaneš. Ale my si tu budeme nadále vést své malé, domácí války, na svém okresním dvorečku. Bitvy, hodné právě tak těch deseti vteřin, v projevu představitelů velmocí.
