Je čas si všechno od plic vyříkat v EU i ve světě
Jiří Vyvadil: Za těch 30 let od „konečného vítězství západní liberální demokracie“ tak jak to bylo traktováno věrozvěsty konce dějin se nahromadilo tolik protikladných rozporů, tolik emocí a tolik vzájemných střetů, že nastává čas si věci pěkně od plic a od podlahy vyříkat.
Na tu myšlenku mě přivedl Ivan David, náš zřejmě nejvíce píšící europoslanec, který nám zprostředkovává ideové i zákulisní boje v Evropském parlamentě a byť přirozeně vyzdvihuje svou frakci, nelze mu to vyčítat, protože víceméně s drobnou výjimkou europoslankyně Konečně ani nevíme, co tam europoslanci dělají.
Co je ovšem podstatné, že se v EU samotné v posledním roce startují ideové boje a stále více i mocensko likvidační boje mezi většinovou převážně progresivistickou frakcí europoslanců i premiérů a hlav států západní či prozápadní provenience, jejich neliberální povýtce vlastenecko – národovecké odpůrce a neutrální střed, kam patří řekněme Česko s Babišem.
Ty boje, jak víme jsou ostré a nizozemský liberál premiér Rutte hlasitě vyzývá, aby Orbán opustil Evropskou unii a spolu s ním zřejmě i Polsko a jak to tak vypadá i protrumpovské Slovinsko a kdo ví, vyhraje-li Babiš opětovně volby, poté i Česko.
Ve skutečnosti je skvělé, že se konečně něco děje. Ta zatuchlost představy, jak je všechno ideální, a jak se máme chytit za ruce a jednotně pro něco hlasovat už je únavná.
A přes výkřiky té staré Evropy (doplněné o pobaltské liberální pionýry), která snad dosáhla vrcholu při manifestačním odsudku legislativní úpravy v Maďarsku zakazující pedofilii i instruktážní návody pro volbu homosexuální orientace či změny pohlaví a o které Ursula von der Leyen prohlásila, že jsou tím ohroženy základní hodnoty EU. A že je to otřesné.
Jde pomalu o novodobý koncil jako s Mistrem Janem Husem a když Orbán neodvolá, bude upálen. A nemylme se. Ten boj může otravovat ovzduší i delší dobu a paralyzovat činnost EU.
Přesto je velice správné, že se bude o tom diskutovat a povede se boj. Tak jako kdysi se vedly náboženské boje mezi katolíky a protestanty, které byli i krvavé, dospěly nakonec k jakémusi modu vivendi. A výhodou dnešního uspořádání je, že budou výzvy k odchodu, pokusy zablokovat členství, ale nakonec se bud muset EU dohodnout. A krev předpokládejme, že nepoteče.
Ale když už zrovna Nizozemsko bude nastolovat agresivně agendu výuky mladých chlapců homosexuálním praktikám a obviňovat východ Evropy ze zaostalosti, nabídněme jim pošpitat si o desítkách tisíců mrtvých během holandské kolonizátorské osvěty. Je roztomilé být liberálem a mít na rukou krev.
A samozřejmě, když už tak budeme v EU diskutovat, pojďme si ujasnit, jak je to s tou Čínou a Ruskem. Evropské velmoci Německo i Francie velmi úspěšně obchodují a komunikují s těmito supervelmocemi Východu. To, že Polsko, země Pobaltí či Rumunsko svých tužeb na revanš nikdy nevzdají je zřejmé. V pořádku. Ale rozhodně by v tomto ohledu bylo moudřejší držet linii Německa či Francie a ne zablokovaných východních trpaslíků.
Je mnoho otázek, které je třeba nastolit. Proč má mít Nizozemsko či Lucembursko tolerovaný daňový ráj a možná nejzásadnější otázkou je, kam Evropa kráčí a zda vůbec někam kráčí. Vizí přece nemůže být technická hodnota o snižování emisí CO2 v podobě socialistických závazků.
A potom můžeme přejít k bezpečnosti a zkoumat, zda NATO, jak říkával Trump není reliktem studené války.
Díky za otevřenou diskuzi. Jenom ne mrtvolné ticho.
