Je Evropská unie k něčemu dobrá?
Jindřich Kulhavý: Není. Tak by mohla znít jediná správná odpověď, nicméně to bychom si to příliš zjednodušili. Mínění většiny občanů naší země je zatím stále spíše k tomuto molochu nakloněno i přes řadu důkazů svědčících o zbytečnosti bruselského ancáblu dokonce velmi pozitivně. Je to těžko pochopitelné, ale je třeba si uvědomit, kolik miliard eur musí stát denodenní mediální masáž vytvářená na zkrášlování obrazu Evropské unie.
Původní myšlenka vycházející u kdysi prosperujícího EHS nemusela být úplně špatná. Ovšem snaha zavést direktivní vedení, které navíc východo a středoevropské státy znaly z dob RVHP, předem tento spolek odsoudily k nezdaru. Byť dosud EU existuje a funguje, některé země již pochopily, že udělaly chybu. Řekové by o propadu ekonomiky mohli vyprávět a pravdou je, že mnoho jejich majetku přešlo do rukou nových majitelů převážně německého původu. Problematika Řecka je samozřejmě složitější, nicméně zchudnula i řada jiných zemí.
Mnoho našich spoluobčanů se k Evropě upnulo stejně, jako po roce 1948 komunisté k Sovětskému svazu. Představa, že náš nijak zvláště na evropské poměry malý stát může být součástí velkého a ekonomicky silného celku, se mnohým zdála, a dosud zdá, přímo samospásná. Přitom jsme i pod nadvládou KSSS, které podřízená KSČ dělala spíše správce Československé socialistické republiky, dokázali být v mnohém soběstační, měli jsme vcelku univerzální hospodářství a po tzv. Sametové revoluci jsme byli nejméně zadlužení s dostatečnými zlatými zásobami a aktivy v zahraničním obchodu. Stačilo pár let liberální politiky, v jejímž čele byl Václav Havel, a máme z toho všeho akorát tak….jak to říct slušně?
Přechod od sovětské nadvlády pod tu americkou a později bruselskou je velmi bolestivým právě svými důsledky, které pociťujeme stále důrazněji. O zlato jsme přišli dávno, o svrchovanost o něco později, ovšem iluze některým naivním občanům stále zůstávají. A to i v době obrovských podvodů a příprav na totální zvraty v našich životech. Místo ochoty vzepřít se stále jedeme to samé a Piráti navíc prohlašují, že je třeba posílit pravomoci EU a ještě více se poddat eurokomisařům a jejich rozhodnutím. Tím se Bartoš, který kvůli tomu i do Bruselu odletěl, blíží názorům eurokomisařky za ANO Jourové. Ostatně výlet předsedy Pirátské strany připomíná jisté zvací dopisy, které jsme po tzv. Sametové revoluci tolikrát odsoudili. Jeho chtíč být předsedou vlády je skutečně extrémní a válcuje i ten Andreje Babiše. Co za to má asi slíbené?
Odchod z EU po vzoru Velké Británie není pro politiky aktuální, takže se jím de facto ani nezabývají. Nabízí ho pouze Volný blok a o něco méně SPD. V Trikolóře před rokem ještě z úst Václava Klause ml. zaznělo, že to není na pořadu dne, což vyvolalo okamžitý odchod řady členů. Klaus přesto až do svého naprosto šokujícího odchodu z čela strany držel tuto linii a ani poté se vedení Trikolóry k Czexitu moc nehlásí. Přitom je to právě pravice, která by se tímto tématem v době, kdy EU vedou levicoví liberálové, měla postavit jednoznačněji a především agresivněji. Jenže národ podléhá mediálním tvrzením, že bez EU bychom se vrátili do doby kamenné a naprosto přehlíží fakt, že s ní dopadneme ještě mnohem hůře. Až se zastaví bruselské rotačky tisknoucí nová a nová eura, zbortí se celý systém postavený na uplácení politiků a s nimi spojených lobbistů, budeme to my, kdo pocítí chudobu. Oni ne, budou připraveni a ze svých luxusních sídel a vybudovaných zásob se budou radovat nad tím, jak dobře si to zařídili. Tedy pokud je nedostaneme dříve před soudní tribunál.
Na aktuálním setkání lídrů evropských stran zastupující občany názorově se shodující v náhledu na další existenci EU chybí někdo od nás. Dokonce ani tolik halasící Okamura tam prostě nejede. Ptáme se tedy, kdo se postaví vůči EU a jejich přisluhovačů čelem? Vynechme nyní bláboly státem podporovaných ekonomů, mediálních hvězd z této branže, a zeptejme se někoho jiného. Co na to říkají Pikora, Šichtařová a další? A když vynecháme ekonomickou stránku a budeme se věnovat té lidské, opravdu jsou nám blízké názory Leyenové, Merkelové či Jourové? Zajímá nás, jak nahlíží holandský předseda vlády na maďarského či polského? Není pro nás mnoho důležitějších a vnitrostátních záležitostí. A opravdu potřebujeme, aby nám Leyenová nakoupila a poté vnutila vakcíny od svého dodavatele? Nebo aby EU trestala Maďarsko za ukončenou podporu duhové zvrácenosti? To jen pro příklad. Těch bychom mohli uvádět nekonečnou řadu. Nikoliv.
Obešli jsme se kdysi bez evropských dotací, příkazů a nařízení. Jsme národ s bohatou tradicí, máme šikovné ruce a mizerné vedení. Tam bychom měli začít. Kdy to lidem konečně dojde?
