Je nebo není s křížem po funuse?
Vidlákovy kydy – Václav Fischer: Můj svět odchází a mizí. Moji vrstevníci a dokonce i mladší ročníky odcházejí klepat na nebeskou bránu. Troufnu si tvrdit, že jen malé procento mé generace se pohybuje na blogové scéně internetu, většinou ani neví, co to je a zejména mají úplně jiné starosti než si něco klofat na klábosnici nebo přečítat.
Nevím, do jaké míry si mladá generace uvědomuje skutečnost, jak děsivě byl zdejší stát devastován na neokoloniální gubernii čtvrté říše. Většina stařešinů mého věku to vnímá s velkou depresí. Přes veškerou konzumní přežranost, hedonistické požitkářství a jiné možnosti lítat si válet šunky na Maledivy, jsme z mnoha jiných hledisek v podstatě rozprodaná periferní enkláva ovládaná korporátním kapitálem s totálně rozvalenou státní správou jako bojištěm zájmových klanů.
Dovoluji si zde pustit hubu na špacír a přidat se k některým diskuzním názorům a spekulacím. Souhlasím s názorem, že doba začíná být těhotná očekáváním takzvané silné osobnosti neboli vůdce. Zcela zjevně se ukázalo, že mladý Vašík křivá tvář to být nemůže a že si dobře spočítal, že vzdor své třeskuté inteligenci by žádný výsledek v nastávající volební řežbě neuhrál. Zastávám názor, že dál už nic neuhraje ani jeho nástupnická brejlatá zubajda. Odsmrděl exhibicionistický študentík v barvách SA a jeho nosiči pochodní. Lze číst spekulace, že z nastalých kolapsů může těžit polojaponec, avšak taková figura je pro českého voliče většinově nepřijatelná i když se o tom veřejně nemluví. Dále se množí spekulace, že do hry zasáhne šedivý Véna starší, ale bývalí vůdci smeček, jako byl silák Jyrka a alfasamec Topol mají voličsky po sezóně. S nadrženým předejakulačním napnelismem nastupuje Dredátor. Nedočkavě se třese na prebendy a trafiky, o kterých si myslí, že jsou na dosah pro jeho novopečenou skvadru svazáků.
Deklasovaná společnost se třicet let potácí v předvolební rétorice povstávajících exaltovaných křiklounů, kteří se objevují z davu jako novodobí spasitelé lidu s vidinami rychlé změny, nápravy všech nepořádků a vymýcením korupce. Tak se jich u nás během posledních třiceti let vynořilo několik a všichni byli v dalších volbách smeteni jako podvodní klauni. Výjimkou se stal současný náčelník vládní sestavy. Zastávám názor, že bez virové pohromy by dokázal nastávající volby znovu vyhrát a možná by stát nasměroval na trajektorii menší závislosti na evropském molochu. Možná.
Ale přišla virusová pohroma, ve své podstatě přírodní katastrofa, nečekaná událost, na kterou svět nebyl připraven. Zrovna tak nebyl připraven stát Česko s třicet let rozorávanou státní správou zmítanou neprůhlednou legislativou, úplatnou justicí a policií. Svět a potažmo i český stát zareagoval velmi podobně jako se ve středověku lidstvo hrozilo morových nákaz. Postupně vycházejí a ještě zcela jistě vyjdou na světlo boží všechny lapsusy, které jsou ve všech historických dobách příznačné pro stavy jakéhokoliv krizového ohrožení – chaotické rozhodování a zejména bezohledné a vypočítavé jednání všech skupin a gangů populace, které mohou na nastalém zmatku a tíži profitovat. Počítám sem veškerou hysterii mediálních stok, profity farmaceutických koncernů a výrobců zdravotních pomůcek, šejdířství veškerých překupníků i zdůvodňování nejrůznějších mezinárodních tahanic.
Desetimilionová populace na území bývalého státu se dlouhodobě zmítá v řežbách zájmových klanů, jejichž jediným hlavním cílem je urvat všechny profity z rozkrádaných veřejných rozpočtů a všech myslitelných zdrojů. Panáci veřejně reprezentující jednotlivé zájmové kruhy jsou ve své podstatě politikáři dvojího druhu. Buď jsou to lokální vůdci smeček dominantně ovládající svůj klan, nebo jsou to šedivě nevýrazní měkýši vzniklí jako kompromisy vnitřních soubojů a čachrů uvnitř klanu. Náhlý útok virové nákazy a reakce vládních i opozičních sil v zásadě nemohl dopadnout jinak než jako chaoticky excitované hemžení a hysterická panika. Zastávám názor, že ke zvládání nákazy nakonec nejvíc pomohly zachovalé pozůstatky zdravotnického systému, který ještě nebyl dostatečně rozkraden, rozvrácen a zdecimován.
V dalších měsících se dostaneme do stavu slábnoucí nákazy a sílícího předvolebního řevu. Zdá se, že karty jsou z větší části rozdány. Odhaduji, že ze současného spektra politických panáků žádný nemá šanci vyrůst v nového vůdce. Bez ohledu na to, jestli se to někomu líbí nebo nelíbí, je v podstatě jedinou vyčnívající osobností na politickém horizontu současný premiér. Bude ale zdecimovaný štvanicemi opozičních i koaličních smeček a neustálou řežbou zájmových vlivů ve vládní sestavě. Jakým způsobem dokáže oslovit voličskou enklávu je velká neznámá, protože budou setrvávat a doznívat řevy stíhacích komand o virusovém chaosu a neschopnosti. Všechny pokrytecké žvásty o tom, kterak se problémy „nesmí politizovat“ jsou jen zakrývací dekou zarputilé politické řežby trvale vedené ve stylu chyť jak můžeš, po nás potopa, hlavně rychle ke korytu. Troufám si tipnout, že v případě výraznějšího pirátského troubení a bubnování se některé klany, doposud jednotně opoziční proti vládě, pustí do nelítostné kampaně proti pirátským svazáckým bojůvkám. To by mohlo paradoxně pomoci současnému šéfovi vlády. Z veřejně známého politického panoptika s největší pravděpodobností žádný nový silný a kvalifikovaný vůdce nepovstane. Zavedené partajní gangy ODS a ČSSD ze budou zmítat ve vnitřních třenicích a KSČM je na odchodu do historie. Tak by ani v příštích volebních čachrech nemuselo být pro současného anošéfa s křížem po funuse. Pak ale nastane velký rébus kdo s kým po volbách a to možná bude ještě větší harakiri než můžu domyslet.
