Jejich kampf
Lu Lina: Tak po letech marného dumání jsem teď konečně pochopil k čemu jsou kraje. Tedy kromě existence další báječné sinekury pro netáhla, co chtějí odklánět a pravidelný pozvánky na ples v opeře. Dá se s jejich pomocí zjevně ochcat ústava a vyřadit z provozu parlament.
A po dlouhých měsících sledování počínání a projevů téhle best of vlády, a speciálně ministra Blatného, jsem taky ještě asi pochopil, jak to tehdy bylo s tím Hitlerem. Jak se mohl někdo jako nacisti dostat legálně k moci a pak vesele provozovat holocaust a tak v nejkulturnější a nejvzdělanější evropské zemi. A jak mohlo dojít k tomu, že je ten nejvzdělanější národ přitom všem většinově podporoval téměř až do konce. Právě teď máme totiž jedinečnou možnost studovat ten záhadný proces sami na sobě.
Tak například ten pěkný ekvilibristický kousek vlády s nouzovým stavem. Zákon z mnoha dobrých důvodů vyžaduje jeho schválení parlamentem. Pro případ, že by vláda měla nějaké nepěkné úmysly například. Jako třeba zbavit lidi jejich práv a tak, protože se bez nich mnohem líp vládne. Tedy ne, že bych snad změnil názor na parlament, v porovnání s vládou jde stále o poměr jeden za 18 a druhý bez 2 za 20, ale i taková fórová pojistka je furt lepší než nic.
No, a parlament prodloužení nouzového stavu vládě neschválil. „No sláva, komunisti si konečně vytáhli hlavu ze zadku,“ řekli jsme si u nás doma. Jako vždy jsme slavili předčasně. Návrat k normálu se nekoná, bože, jak jsme mohli být tak naivní. Pan premiér si totiž sedl s hejtmany a společně to prostě zase zařídili.
Nemění se nic, hygienický koncentrák trvá. Jen se na něj dalo jiný razítko. Když nám došlo, co se peče, tak jsme ještě chvilku marně doufali, že některý z hejtmanů či hejtmanek bude mít koule a pošle s tím Babiše do prdele. Vzhledem k faktu, že vládní strany mají jen 4 hejtmany ze 14, a k faktu, že opozice ve sněmovně vládu stran nouzového stavu neustále tepe. Zlatý voči. Tihle zmrdi se nakonec vždycky nějak domluví.
I Hitler dokázal podobným způsobem parlament vyřadit z provozu. I Německo přece bylo v nebezpečí. Postihla ho židovská pandemie a proto nebyl čas na nějaké demokratické serepetičky.
Kromě obdivuhodné právní kreativity a chmurných historických reminiscencí je na tom ještě zajímavé i to, jak se k tomu přistupuje. Když příkladně prezident jen projde těsně okolo ústavy, všichni strašně vřískají. Když si s ní vláda rovnou vytře prdel, všichni se ošívají a mumlají něco o zdraví.
Taky „nový“ vládní pandemický zákon putující nyní podruhé do sněmovny je moc pěkný a Himmler, známý milovník legality, razítek a právní purista, by z něj měl určitě radost. Jde v podstatě o to samé, co teď předvedli s hejtmany – tedy odstavení parlamentu – jen to bude zcela legální a v souladu s právem. Jde přece o zdraví, takže není čas crcat se s občanskými právy ve sněmovně. Nově by mohl hospody a obuvníky zavřít, nám nasadit roušky a domácí vězení rovnou nějaký krajský hygienický inkoust plný komplexů a nenávisti k lidem, co jsou nějak užiteční. Paráda.
Ovšem ministr Blatný nás se ženou uklidnil, zneužití prý rozhodně nehrozí. Tak určitě.
A nakonec právě pan ministr Blatný. Za normálních okolností pravděpodobně takzvaně slušný člověk, kterého si nevšimnete. Třídí odpad, platí daně, jezdí podle předpisů, mluví spisovně, přispívá na charitu, věří v lidská práva a šuká jen každou druhou středu. A pak se něco stane. Objeví se nějaké nebezpečí. Třeba dezinformace. Uhlí. Spalovací motor. Putin. Virus. Nebo Žid. Všichni o něm dokola mluví a píšou. Vědci ho analyzují. A v hlavě slušného člověka sama vzklíčí nebo je do ní propagandou zaseta myšlenka, že se proti němu přece musí bojovat.
Jinak nákaza otráví celý národ.
A pak ten už slušně naklepaný slušný člověk dostane funkci. A začnou se dít věci. Víra v lidská práva je fuč, protože nějaká nákaza. Ohrožení! Dál mluví slušně a dali byste mu korunu, to jo, ale jinak se změnil v monstrum. Nasadí si klapky a jede.
Ve jménu toho, čemu uvěřil vás zdánlivě legálně, ve vašem zájmu a s pomocí zákonů – říkejme jim třeba pracovně Norimberské – zbaví vašich práv, zařadí vás na nějaký seznam a nějaký úředník, jinak taky slušný otec rodiny, vám podle nich nařídí dělat různé divné věci.
Nasednout do vlaku třeba, nebo se jít osprchovat.
A vy ho přitom pozorujete a mumláte si: Je to slušný a vzdělaný člověk a všechno dělá podle zákona, tak to přece nemůže být zmrd a dělat nějaký svinstvo!
Tak tohle všechno nás se ženou napadá, když sledujem Babiše, Havlíčka a hlavně Blatnýho s Hamáčkem, jak za nás a hlavně pro nás vedou ten svůj antivirovej kampf.
