Jidášská odměna

Vidlák: Dnes se krátce vrátíme znovu do Afghanistánu, kde padla poslední bašta odporu proti Tálibánu – údolí Pandžšír. Padlo i přes údajně statečné a hrdé bojovníky a afghánské lvy, kteří údajně jediní chtěli ženám zachovat volnost. Padlo i přes historické neúspěšné pokusy od Sovětů toto údolí obsadit a vnutit tam svoje pořádky. Padlo i přes zbožná přání západních novinářů, kteří neopomněli zdůraznit morální převahu dávných mudžahedínů oproti současným Tálibáncům. Padlo, i když nás média přesvědčovala, že nepadlo.

Jak vidno, co se nepovědlo Sovětům, to se novému Tálibánu poměrně hladce podařilo, protože nejde o leteckou převahu nahoře, ale spíš o znalosti, koho podplatit, koho přesvědčit a na koho střílet. Takže mi dovolte konstatovat, že Afghanistán má od včerejška jedinou vládu, která si vynucuje vůli na celém území, má pod kontrolou svoje hranice a troufám si tvrdit, že Islámský stát a jeho stoupenci budou brzy na jůtubu, kde Tálibán vyvěsí videa z jejich poprav.

Všimněte si, v jak paradoxním světě žijeme… Tálibán proti USA vedl dvacetiletou gerilovou válku. Proti největší vojenské velmoci na světě. Stálo to životy desítek tisíc jejich stoupenců, stalo to životy statisíců civilistů, stálo to nějakou desítku tisíc amerických životů, protože na oficiální americké statistiky fakt nevěřím. A na konci toho všeho je Tálibán silnější než kdy dřív, má pod svojí kontrolou celé území, osvojil si znalosti moderních technologií a zřejmě si také osvojil znalosti, jak vládnout. A nakonec dostal od okupantů hezkou odměnu. Výzbroj o hodnotě větší než je český státní rozpočet.

Také nějak utichly novinářské kecy o tom, jak se rozpadá afghánská měna, jak jim tam hrozí katastrofa, jak se nedají vybírat peníze z bankomatů. Mezi námi děvčaty – Afghanistán je zrovna jedna z těch zemí, kde je soběstačnost rozvinutá na nejvyšší úrovni. Tam se ještě lidi uživí sami, umějí to, vyžijí s málem a jejich místní a rodinné vazby jsou asi tak stokrát vymakanější než naše úřady práce a sociální péče dohromady. Kupodivu jsou schopní se postarat o člověka s ustřelenýma nohama a dovedou svoje nemakačenky poslat do frontálního útoku za Alláha. Což řeší celou řadu problémů naráz.

Takže to první na co chci upozornit – dvacetiletý boj proti okupantovi zajistil Tálibánu celé území, žádné podstatné nepřátele uvnitř svého perimetru a výzbroj o jaké se naší armádě ani nesnilo a na kterou se Česká republika nikdy nevzmůže. No řekněte, není Alláh štědrý? Za dvacetiletou svatou válku proti nevěřícím přišlo konečně vyúčtování a sám Velký satan se musel sklonit, vypadnout pryč a všechno tam nechat.

A teď se podívejte na druhu stránku věci. Naše slavná vojska na poslední chvíli evakuovala z Kábulu nějakou stovku tisíc lidí. Zhruba dvě stě nich máme i u nás v republice.

Za ostnatým drátem…

Ve stanech…

A pobudou si tam mnohem déle než se teď říká. On je totiž nikdo u nás nechce a nejméně ze všech je chtějí politici, protože mluvit nahlas o tom, jak jsou milí tlumočníčci skvělí, znamená prohrát volby. A na každého jednoho afghánečka už existuje český posudek a generál Opata se už teď děsí, co by se stalo, kdyby je pustil mezi lidi.

Nejsme v tom sami. Jak jsme již slyšeli z médií, tisíce a tisíce Afghnánsů američené evakuovali nikoliv do země svobody, ale do Německa na základnu Ramstein. Další přistáli v kosovském Bondsteelu a počítá se s nimi v Albánii. Také za ostnatým drátem. Také v nesvobodě.

Vlastně to bude vypadat přesně jako v palestinských uprchlických táborech. Ty na začátku byly také nové, také tam byly kvalitní budovy, také tam udělali silnice. Ale poměrně brzy to pohltila arabská džungle. Tohle bude totéž.

A takto vypadá milé děti odměna za práci pro Západ. Takto vypadá americký i český vděk za kolaborantské a jidášské služby. Doživotní vězení, kterému se nebude říkat vězení. Doživotní stigma, doživotní využívání pro různé politické cíle podle velmocenské nálady. Ostnatý drát, dohled tajných služeb, podezíravé pohledy místních a každý z těchto Afghánců bude venku zářit jako lejno na oltáři.

Ten Alláh je ale spravedlivý že? Za boj proti nevěřícím zbraně, munice a vybavení na dlouhé roky dopředu. Za spolupráci s nevěřícími vytržení z kořenů, zavření za ostnatý drát v zemi, kde všechno funguje jinak a kde si nikdy nezařídí ani desetinu té existence, kterou měli u sebe doma pod Hindukůšem. Bývalý afghánský ministr informatiky rozváží v Německu pizzu. A to ještě dopadl dobře. Drtivá většina nebude mít žádnou práci a nebudou nikam smět. Protože na ně budou sáhodlouhé složky, že se radikalizují a že jsou naštvaní. Aby nebyli. Zbytek jejich hrdosti pak požere dlouholetá nečinnost, drogy, chlast a rozvrácené rodiny.

A nebojte se – žádné spojování rodin z Afghanistánu nebude. Ti co zůstali doma, ti už se rádi a veřejně zřekli svých pomýlených příslušníků, co pomáhali velkému Satanovi. Nepřijede nikdo. To bude lepší se pokořit, přihlásit se do medresy a osvědčovat co nejhlasitějíi a nejupřímněji věrnost Tálibánu. Protože Alláh jim přeje. A těm co utekli, Alláh slušně zavařil.

Všichni naši věrní přátelé USA a nikdy jinak by se teď měli pořádně dívat. Aby viděli, jaký osud pro své pomocníky velmoc chystá. Měli by se dívat, co se jim stane nakonec, až si tam někde v hlubokých kancelářích pod Kapitolem někdo řekne, že všechno bude jinak. Měli by se dívat, jak dopadla operace Trvalá svoboda pro ty, co tomu uvěřili. Nakonec z toho vznikla svoboda pro Tálibán a trvalá nesvoboda pro všechny, kteří proti Tálibánu bojovali v amerických barvách.

Když se člověk dívá, jak to teď Tálibán vede, tak to tam v Afghánu samozřejmě nebude žádná líbeznost na úrovni evropského pojetí svobody, ale zřejmě to tam bude větší pohoda, než žít v Kosovu a dost možná to bude i větší pohoda, než být afghánským tlumočníkem v České republice.

Jidáš za Ježišovu zradu dostal třicet stříbrných. Ale neužil si je…