Kam jsme to dopracovali?
Jindřich Kulhavý: Vláda se chová jako blázen Její pověření správou našeho státu se postupně mění na činnost, která ji možná ze zákona přísluší, nicméně je v přímém rozporu s tím, co od ní občané očekávají. Nemá už příliš cenu zabývat se jejími rozhodnutími spojenými s děním kolem covidu, ve fungující zemi by to byla otázka pro soudy činné v trestním řízení. Bohužel naše soudnictví je ve stejném stavu, jako policie, armáda, hospodářství a nakonec svým způsobem i politická scéna.
Všechny tyto složky totiž pracují nikoliv pro lidi, ale proti něm. Soudce nikdy nepůjde proti státu, protože díky němu oblékl talár a je závislý na výplatách chodících mu z této strany. Jen výjimečně se tedy stane, že ve sporu stát versus občan má jednotlivec šanci na vlastní obranu či na vítězství. Většinou je to opačně a občan je semlet soudní mašinérií. Soudce je navíc nedotknutelným, a i když se po čase ukáže, že pochybil, nic se mu až na výjimky nestane. Navíc je pravidlem, že stejný soudce rozhoduje o tom samém případu víckrát a změna původního verdiktu je v podstatě nereálná, protože tím by přiznal vlastní omyl.
Policisté jsou podporou státní moci. Jejich loajalita je podpořena jak přidělením pravomocí, tak i jistými výhodami poskytovanými státem. Je třeba si však uvědomit, že nejsou imunní proti všemu, ač si to můžeme myslet. Jsou vázáni služebním zákonem a vždy záleží na to, jak na jejich činy pohlíží nadřízení. Jednou mohou za záležitost, která by u každého jiného skončila domluvou na místním úřadu, dostat velký postih, jindy za závažnou věc potrestaní nejsou. Nicméně hlavní činností policistů zdaleka není jen pomáhat a chránit. Kolikrát se Vám stalo, že Vám příslušník policie pomohl a potřebovali jste od něj ochranu? Většinou především na ulicích buzerují a vybírají pokuty. Problémem je složení policie. Mezi jejími členy jsou slušní lidé, ale i neskuteční grázlové. A to na všech stupních. Jsou zrcadlem společnosti a v ničem se jí nevymykají. Bohužel však mají moc a povolení Vás trestat. Obranou je dostatečné právní povědomí o jejich pravomocech. Pokud má policista z někoho obavu, pak jsou to právníci. Teď hovoříme o složkách, které potkáváme na ulici, nicméně i u ostatních je skladba velmi barevná. Morálka policistů nemusí být nutně vzorem pro ostatní.
Naše armáda je už mnoho let v rozkladu. Od dob ukončené povinné vojenské služby jí chybějí lidé a profesionály si často představujeme jen jako účastníky zahraničních misí. Což je trochu idealismus. Pravdou zůstává, že vojáků je málo a už dávno neplní funkce, na které jsme byli zvyklí. Tedy ochranu státních hranic, přípravu na boj se zahraničním nepřítelem a s invazí různého druhu. Dále jako pomoc při výjimečných událostech, jakými jsou například živelné pohromy. Armáda zhubnula, soustředí se na svou integraci do vojsk NATO a absolutně postrádá sounáležitost s občany této země. Její nasazení uvnitř státu tak většinou připomíná smutnou vzpomínku na její bývalou sílu a funkčnost, případně slouží k oprávnění její existence. Momentálně jako strašák pana Hamáčka.
Naše hospodářství je poplatné tomu, kdo vládne. Jestliže v poslední dekádě minulého tisíciletí došlo k mohutnému rozprodání státního majetku přinášejícímu prospěch politickým elitám té doby, pak nynější vychází z toho, jakou strukturu mají vlastníci nejvýznamnějších podniků a firem. Podíváme li se na ni zblízka, je evidentní, že funguje na principu preference zájmů zahraničních koncernů a také ve prospěch předsedy vlády a několika málo našich oligarchů, tedy vlastníků valné části prosperujících společností. Přičemž Babiš jich vlastní velké množství a zároveň pomocí nich a svého postavení dosáhne na řadu státních zakázek. Tím navyšuje své zisky, zároveň je velmi nepravděpodobné, že by proti němu zasahovala Finanční správa, takže si o placení daní nedělejme iluze. No a pak tu máme ještě dotace, které v Agrofertu pravidelně končí. Pokud jde o zahraniční firmy, ty většinu svých zisků umí vyvést ven k svým matkám a české ekonomice zdaleka nepomáhají tolik, kolik by měly.
Tragičnost naší politické scény komentujeme často a její poslední počin, kdy opozice naprosto nezvládnula i přes početní převahu vládu ,,umravnit“ a opět ji nechala udělat velmi zásadní rozhodnutí vedoucí k omezování obyvatelstva v naprosto nepřiměřené míře, je ukázkou jejích mizerných a omezených schopností. Piráti, STAN, ODS, Top09 a KDU-ČSL už se dopředu těší na vlastní vstup do příští vlády. Jiná možnost porazit Babiše, než vytvořit velkou koalici, tu asi nebude. Naprostá budoucí roztříštěnost a snaha Pirátů převzít velení může prohloubit krizi, zároveň zavinit přesměrování státu pod totální kontrolu Evropskou unií. Máme tady dvě zla, která jsou obě strašidelná. Babišismus a liberalismus. Třetí varianta je bohužel málo reálná. Tedy pokud se neprobudíme. Etapa, ve které žijeme, nepatří k úspěšným. Dostali jsme se na okraj propasti zvané diktatura. A je jedno, ve jménu čeho je. Ať už je to covid, Green Deal, Great Restart, či cokoliv jiného. Vše to dohromady připomíná koncentrované zlo a naši politici nám v tom určit nepomohou.
