Kde nic není…
Vidlák: Prakticky každý měsíc se na Kydech objeví článek, který se vysmívá dnešním mladým krásným a chytrým, především kvůli jejich (ne)vzdělání. Hodně z těchto článků jsem napsal já sám, ale nebyl jsem jediný. Mnohokrát jsme zde konstatovali, že dnešní mladí neumějí nic opravit, neumějí vzít do ruky nářadí, nevědí, co je v přístrojích a nástrojích uvnitř a mají stále mlhavější představu o principech, jak co vlastně funguje.
Několikrát jsem zde psal, že dnešní mladá generace přistupuje k technice systémem Harry Potter. Je zapotření znát ta správná zaklínadla a ty správné pohyby. Nemá to žádnou logiku, ani ta logika není zapotřebí. Prostě jen mačkáte správné čudlíky, přesouváte na obrazovce různé symboly, patřičně pohybujete rukama a nohama a je to. Běžný počítač i mobil jsou tak složité věci, že většina lidí (i těch starších) má jen velmi povrchní znalosti jejich funkce a programování. Většina lidí je prostě jen umí ovládat, protože měli nějaký ten kurz čar a kouzel, který je naučil příslušná zaklínadla.
Mladší generace si tento přístup osvojila u všeho. Dnešní dvacetiletý mladík už mnohdy ani netuší, co všechno je pod kapotou auta a co se tam vlastně ve skutečnosti děje, když sešlápne pedál. Stačí že se naučil zaklínadla. Technika funguje sama. A když zaklínadla přestanou účinkovat, nemá smysl se pokoušet dobrat příčiny, protože mu na to chybí deset let učení a získávání zkušeností. To se za jedno odpoledne s googlem nedožene.
Dnešní průměrný vysokoškolák není inženýr technického oboru, ale profesionální intrikán. Na škole se naučil budovat kontakty, vysvětlili mu, jak pomocí vznešených slov nutit vidláky k vyššímu pracovnímu výkonu, naučili ho, jak se přisát na vemeno. Naučil se přerozdělovat tak, aby na něj zbylo co možná nejvíc. Má na to příslušné zkoušky i tituly MBA. Jaký má vystudovaný obor? To je úplně jedno. Nejvíc vysokoškoláků má obor o tom, koho podrazit a koho podržet.
Trvá to už třicet let. Dávní technici, inženýři, soustružníci a zámečníci jsou tak akorát na hraně důchodového věku. Rok 89 znamenal v tomto ohledu předěl, protože právě od tohoto roku se mladí začali učit zaklínadlům a intrikám. To nebylo ze dne na den. Já jsem ještě stihl staré komunistické osnovy, takže jsem ze střední školy vylezl s nějakým sumářem dovedností (které by tenkrát zdaleka neobstály), které mohu rozvíjet dodnes a je to proces krásně přirozený a poměrně bezbolestný. Ovšem leckterý můj spolužák se už tím profesionálním intrikánem stal.
Postupně a pozvolna tito profesionálové pletich vlezli do podniků i státní správy, díky svým znalostem ohledně podrážení a přeskakování v povyšování se dostali do nejvyšších mocenských pater a začali úřadovat podle toho, jak se to naučili. Ještě dlouhá léta je omezovali jejich podřízení, kteří byly ze starých časů. Manažerský generální ředitel měl pod sebou ještě komunistické náměstky, kteří jeho kraviny dost krotili. Ovšem profesionální intrikán se jich postupně zbavil, nebo odešli sami, nebo prostě šli do důchodu… a vedení se chopili výhradně intrikáni. Ti se samozřejmě také zbavili své konkurence a dneska jsme už došli k vrcholu – prakticky nikde ve vrchních patrech úřadů a firem se nenachází nikdo jiný, než francouzský šlechtic z období Ludvíka IV. Profesionální odhalovač nálad, který se v těchto dovednostech milionkrát osvědčil a to ho dostalo na vrchol.
Během své kariéry odsunul z pozic celou řadu technologů, technických inženýrů, schopných techniků, protože ti nechápali, že se po nich nechce řešení problému, ale potlesk řediteli. Proces to byl samozřejmě pozvolný. Žádná výroba nemůže ze dne na den vyhodit všechny stávající vedoucí, protože by se to sesypalo, vlastně až teď v posledních letech vznikla situace, kdy už prakticky nikde ve vedení nejsou odborníci, kteří by rozuměli tomu o čem rozhodují. A pokud tam nějací odborníci zůstali, už se dávno také vyškolili v intrikování. Sice na to nemají školu, ale pochopili pravidla hry. Umožňuje jim to celkem bezpracný život. I malá odbornost je dneska vzácná, díky tomu mají ve svých podnicích rozsáhlá privilegia, ale samozřejmě se nesmí znelíbit vedení a musejí na poradách přikyvovat přesně podle toho, jak vane vítr. Mezi sebou si pak povídají, jak jde všechno do háje, ale kdyby to samé řekli před generálním ředitelem, budou okamžitě odejíti. Přesně takhle to mám i já. S kolegy si můžeme říci lecos, ale směrem nahoru musíme přikyvovat. Nikdo nestojí o náš názor. Mají svoje.
Proč to všechno píšu.
Přesně v tomto stavu zastihl naší společnost covid. Je to něco nového. Věci neběží samospádem, jak to bylo v předchozích rocích. Svým způsobem je epidemie ryze technická záležitost vyžadující především technické myšlení. Logistiku s testy a vakcínami, matematiku v odhadování vývoje epidemie, výrobu zdravotnických prostředků, opravdovou propagandu pro udržení morálky…. a především nutnost si připustit realitu.
V této chvíli bojuje proti epidemii jedna skupina „odborníků“ a proti nim intrikuje jiná skupina naprosto stejných lidí, jací jsou v té první skupině. Všimněte si, že prakticky nenarazíte ani na jedné straně nestranného epidemiologa, který by neměl nějaký finanční zájem spojený právě s tou epidemií. A pokud nějaký nestranný a odvážný epidemiolog popisoval realitu příliš barvitě, byl už dávno z covid týmu odsunut. Maďar by mohl vyprávět…
Ať už jde o registrace léků či postupů, nebo jde o pohádkové obchody se zdravotnickým materiálem, nebo jde o různá léčebná centra, kliniky, ale i neziskovky hrající si na zdravotnictví, všude je to stejné. Všichni mají stejné rituály práce. Není žádný vrchní velitel, kterému by se dalo bezpečně říct, kde jsme. Žádný na to není zvyklý. Je zvyklý jen na podporu a potlesk. Pokud ta pravidla někdo náhodou poruší, nebo sebere odvahu k mluvení, je okamžitě odstraněn. Všimněte si, že celkem nejde o to, co plkáte do novin, ale strašně vadí, co říkáte na poradách.
Pokud padne vláda i s Babišem, přijde tam naprosto totožná skupina jiných jednotlivců se stejnými korporátními manýrami. Žádný vedoucí se nikdy nedozví, co se doopravdy děje od svých podřízených. Dozví se to možná mimoděk z médií… ale spíš bude mít tolik práce s organizováním schůzek, porad a příslušných lejster, že mu nezbyde čas ani na Českou televizi. A pokud bude mít svého náměstka přes média, spolehlivě mu náměstek naservíruje přesně to, co chce ředitel slyšet. Je na to vyškolen a náměstkem se stal právě díky tomu, že dokázal včas odhalit náladu svého šéfa.
Inu mileniálové nastoupili do řídících funkcí… No, ti trošku starší. Nejsou vůbec vybaveni ani technicky, ale ani společensky pro krizovou situaci. A těch několik málo odborníků ví přesně, kde jsou jejich limity. Vědí přesně, že si mohou myslet, ale nesmějí to říkat a už vůbec nenapsat. Vrchní velení realitu neodhaluje, realita je prostě dohání. Je jedno, jak schopný jste manažer – už dávno jste se zbavil všech, kdo vám tvořili opozici v dobrém. Už máte jen ty, co jsou proti vám ve zlém a vedle sebe máte odborně způsobilé i odborně nezpůsobilé kejvače., kteří budou jen a jen kejvat. Do doby, dokud budete šéf. Až vás to smete, budou kejvat zase někomu jinému s přesně opačným postojem, než jaký odkývávali vám.
Kdyby nebyl covid, přišla by jiná krize. Která by ukázala neschopnost elit a vedoucích manažerů ve stejném světle. Prostě koukáme na naprostou vyprázdněnost. Babiš byl na lopatkách, opozice mohla předvést, že to sama zvládne lépe… ale netroufli si. Protože na to prostě neměli. Neměli lepší znalosti, neměli lepší týmy lidí ve kterých by vládla na jedné straně disciplína, subordinace a kázeň, ale na straně druhé svobodné ovzduší pro možnost výměny názorů. Nebyli schopní udělat poradu, kde by se na rovinu řeklo, jaká je situace a mohlo se to říct bez postihu. Tak opozice raději stáhla ocas. A co udělal Babiš? Převzal si republiku servírovanou na stříbrném podnose? Ne, protože je na tom stejně. Obklopují ho stejné typy lidí jako Pekarovou nebo Fialu. Stále roztřesenější, stále zbabělejší, stále neschopnější lidští hajzlové, kteří zjišťují, že se po nich chtějí věci, které nikdy nedělali a vůbec nic o tom nevědí.
Včera jsem psal, že přichází doba, kdy si každý bude muset vybrat, protože luxus stát stranou nebude k dispozici. Napsal jsem, že kdybych si teď musel vybrat, šel bych raději s Babišem než s opozicí. Ale ve skutečnosti se ještě dlouho bude ukazovat stále větší a očividnější neschopnost všech těch ministrů, náměstků, ředitelů odborů, šéfů neziskovek i mediálních tváří. Ve skutečnosti si nebudeme vybírat mezi Babišem a opozicí, protože kde nic není, ani čert nebere.
Ve skutečnosti se ta mračna prostě vybouřit musejí. A vybírat si budeme z těch, kteří pak následky té bouře budou zvládat lépe než jiní. Zajisté jsou u nás organizace, kde se mluví na rovinu a zajisté jsou u nás šéfové, kteří nestojí o medové řečičky a netrestají své podřízené za pravdu. Zajisté jsou u nás schopní technici, kteří dokážou znovu vyškolit další generaci, aby se naučila učit. Jen už nejsou tam nahoře. Nejsou ani na ministerstvech, ani v ČEZu. Nejsou součástí vedení tohoto státu a to ani v rolích poradců. Mají někde své životy, nikde nevystupují a v podstatě o nich nikdo neví.
Podívejte se – covid nás teď učí, že jsme schopni si obstarat léky i mimo SÚKL. I v nemocnicích doktoři zjišťují, že manažeři ve vedoucích pozicích nemocnic k ničemu nejsou. Nezařídí jim ani úlevu, ani pomoc. Ředitelé škol se teď začínají učit, že soudy jsou plné neschopných arogantních hlupáků a je možné je neposlouchat. Lidé s politickými ambicemi přicházejí na to, že ústavní soud je úplně mimo realitu. Obyčejní lidé vidí, že ty elity jsou jen parta navoněných frajírků, kteří nejsou vůbec nebezpeční. Že jejich moc a arogance byla jen mimikra. Že i sám Veľký Bocián si osvojil znalosti vhodné pro úplně jinou dobu než která teď nastala.
Zřejmě se ještě naučíme, že papírky co máme v peněžence nejsou měna, ale bezcenný potisk. Že skutečné hodnoty jsou něco jiného než HDP. Zřejmě budeme překvapeni, co všechno nám tu předci nechali a co se dá použít k přežití. Naučíme se, jak se doopravdy staví, doopravdy vyrábí, jak se doluje a co je skutečným zdrojem blahobytu. Naučíme se to, až budeme uklízet bordel z bouře, která nás čeká.
Ti současní koule nemají. Budou dělat to, co se naučili. Intrikovat proti sobě až ke své vlastní záhubě. A do poslední chvíle neuvidí, co se kolem nic doopravdy děje. Jeden Aspen proti jinému Aspenovi, jeden iluminát proti druhému, Uršulka proti Babišovi, Babiš proti Bartošovi, Bartoš proti Okamurovi a pak se to prostřídá. Podívejte jak málo stačilo v případě Navalného – jedno dávné video a kůň Západu nasazený proti Putinovi byl zatracen… Oni tam nejsou chytří, oni se jen cítí patřit mezi ty lepší. Teď zjišťujeme, že za nimi nic kromě keců nebylo.
