Kdo bude dabovat mimozemšťany?
Kateřina Lhotská: V poslední době se množí oprávněné požadavky na to, aby filmové postavy příslušníků jednotlivých ras a etnik dabovali pouze herci téže rasy nebo etnika. Je to nepochybně správný směr a lze mu vytknout jediné – je málo ambiciózní.
Ony se totiž ve filmech nevyskytují jen postavy bělochů, černochů, Indů a jiných ras a etnik, ale třeba i postavy mimozemšťanů. Kdo bude dabovat je? Je v pořádku, aby to dělal člověk? Pochopitelně, že není. V jeho podání se totiž z takového příslušníka mimozemské civilizace nemůže stát nic jiného než karikatura. Proto je třeba pro tyto případy buď nějaké mimozemšťany angažovat, nebo prostě filmy, kde se tyto postavy vyskytují, netočit. Hrajeme si totiž s ohněm. Ne každá mimozemská civilizace je mírumilovná a naši necitlivost by nám taky mohla pořádně spočítat.
Jejich společnost nepochybně prošla podobným vývojem jako lidstvo, a tedy řešila i problém nepřijatelnosti dabování postav jednoho etnika příslušníky etnik jiných. Bez toho by totiž její vývoj ustrnul a její příslušníci by jen těžko byli schopni opustit svoji planetu a vydat se objevovat jiné civilizace. Mohli by se tedy na to, jak v této otázce tápeme, dívat s jistou shovívavostí. Na to však nelze spoléhat.
Asi každého napadne logická otázka, jak řeší problém s dabingem našinců ve svých filmech oni? Jednoduše. Angažují někoho z pozemšťanů. Vždyť kolik existuje případů únosů lidí mimozemšťany? Část z nich si nepamatuje, co se s nimi vlastně dělo (zde nebo zde). Co to asi tak mohlo být jiného, než že dabovali postavy pozemšťanů v mimozemských filmech? A že o tom mlčí? Pro to jsou dvě vysvětlení. Buď jim mimozemšťané opravdu vymazali paměť, nebo chtějí dabéři před berňákem utajit odměnu, kterou od nich za svoji práci dostali.
My bychom měli jít podobnou cestou. Tedy angažovat mimozemšťany. Že je není kde vzít? Ale kdeže… Vždyť už u nás několikrát přistáli (zde). Nepochybně znají naši řeč, protože bez patřičné jazykové výbavy by se na tak dalekou cestu nevydávali. Takže by to bylo ideální řešení. To bychom je ovšem nesměli naložit do formaldehydu. Ale možná se nabízí i jiná cesta. Ona se totiž řada mimozemšťanů pohybuje nejspíš i mezi námi. Při sledování vyjádření některých lidí (vlastně „lidí“) se totiž nelze zbavit dojmu, že na Zemi odněkud spadli…
Obdobně nepřijatelné jako dabovat mimozemšťany lidmi je činit totéž při dabingu zvířecích „postav“. To je opravdu takový problém naučit mluvit nějakého medvídka, oslíka, prasátko a tygříka, aby neměly postavičky v Medvídkovi Pú lidské hlasy? Copak nepokročila věda už tak daleko, aby nebylo možné vyšlechtit zvířecí jedince schopné srozumitelné řeči?
Ještě necitlivější ovšem je, když nějaký herec napodobuje zvuky, které jsou zvířatům vlastní. Jako to třeba dělal strýček Jedlička. Jeho pořady by proto měly kompletně skončit v trezoru. Dokážete si vůbec představit, jak se asi musí cítit prasátka, když slyší v televizi jeho chrochtání a kvičení?
Ale nevhodný dabing není jediným prohřeškem týkající se pořadů se zvířecími hrdiny. Dalším je značná nevyváženost „postav“, které v nich vystupují a které tak vytvářejí nesprávné stereotypy ve formujících se dětských myslích. Třeba takový seriál Tom a Jerry. Jak je možné, že kocour Tom je vždycky za trumberu, kterého myšák Jerry pokaždé převeze? Proč se ještě neozvali ochránci práv koček, že se tím vytváří nepříznivý obraz celého zvířecího druhu? Naštěstí lze tento prohřešek napravit. Stačí u poloviny dílů tohoto seriálu přetočit jejich konec tak, že Tom Jerryho zblajzne…
Nelze pomíjet ani dabing „postav“ neživých, jako jsou například lokomotivy, nebo stavební stroje. Třeba jako míchačka Julča v seriálu „Bořek stavitel“ nebo mašinka Tomáš ve stejnojmenném seriálu. Buďme však realisty a přiznejme si, že naučit stroje mluvit přirozeně (tedy nikoliv třeba počítačově) je velmi obtížné. Myslím, že v tomto případě by stačilo, kdyby se dabingu ujali lidé, kteří s nimi běžně pracují. Takže Julču by namluvil třeba nějaký zedník a Tomáše strojvůdce. A jak napravit to, co se už pokazilo? Především by se měl omluvit Ringo Star, který byl vypravěčem a zároveň dabérem dialogů anglické verze prvních dvou sérií příhod o mašince Tomášovi (zde). Stejně jako ti, co dabovali v různých jazykových mutacích série další. A samozřejmě vrátit nezasloužené honoráře, které za to dostali.
Možná někoho napadne, že bychom neměli slevovat z nároků a trvat na tom, že je třeba rozmluvit i lokomotivy, míchačky a další neživé „herce“. Myslím si však, že by to bylo v tuto chvíli na škodu věci. Nepochybně by se totiž vyrojila celá řada ironických komentářů nepřátel pokroku, kteří by se snažili úsilí po dosažení spravedlivého dabingu zesměšňovat a tím pádem v očích veřejnosti shazovat. Na rozmluvení neživých „herců“ bude ostatně čas, až se společnými silami podaří vybudovat společnost Dobra. Pak už do toho totiž nikdo kecat nebude…
Jen pro jistotu… Text obsahuje prvky ironie a nadsázky. Respektive kromě nich neobsahuje už nic jiného…
