Končí v USA perestrumpka a začíná Bidenovská normalizace?
Mgr. Jan Sedláček: Občas říkám, že kdyby někdo rozčesal Trumpovu kštici, našel by pod ní pleš s velkou skvrnou. Podobnost současných USA se SSSR v 80. letech je totiž více než zřejmá a dají se díky ní odhadnout možné scénáře budoucnosti.
Psal se rok 1985 a do čela SSSR se dostal Michail Gorbačov. Oproti jeho předchůdcům, kteří vyznávali tvrdý „mraksismus“ (jak je někdy nazývána kombinace marxismu a partajních zájmů KSSS a vůbec celé státní elity v SSSR), přišlo s Gorbačovem určité uvolňování poměrů, opouštění komunistických myšlenek a pronikání západních prvků do řízení společnosti. Celý tento projekt byl nazván jako perestrojka a jeho deklarovaným cílem bylo vytvoření „socialismu s lidskou tváří“.
V satelitních státech (včetně ČSSR) to sledovali s určitou nadějí. Po letech normalizace tu bylo každé uvolňování poměrů vítané a perestrojka, ač se to našim partajníkům moc nelíbilo, znamenala naději na konec neoblíbeného režimu, což se po pár letech vyplnilo (že jsme jen vyměnili východní chomout za západní a záhy začal režim, který není o moc lepší než ten předchozí, to je zase jiná věc…).
A proč to teď popisuji? Jednoduše proto, že současné USA jsou v mnoha ohledech analogické k tehdejší situaci v SSSR.
Až do příchodu Trumpa vedly USA politiku „Pax Americana“ – snaha o vytvoření unipolárního světa s USA jako jediným „světovým četníkem“, zasahování do politiky ostatních států, tvorba barevných revolucí, v poslední době i nárůst neomarxismu a značný rozmach cenzury apod. To se do určité míry změnilo s nástupem Donalda Trumpa, který začal pracovat na oslabení zahraničního vlivu USA a na tom, aby se američtí politici starali jen o to, co se děje na území USA – jinými slovy na tom, aby vytvořil „Ameriku s lidskou tváří“, což v satelitních státech USA, mezi něž patříme i my, samozřejmě mnozí sledovali s nadějí.
Joe Biden (a jeho loutkovodiči) naproti tomu prosazují „konec perestrumpky“, tedy návrat USA do role světového četníka, další posilování vlivu americké státní elity na svět a také nárůst neomarxismu (a s ním spojených ideologií – genderismu, klima-hysterie, BLM apod.) a omezování svobody těch, kdo s těmito ideologiemi nesouhlasí.
Tyto volby proto byly něco podobného, jako kdyby se v roce 1988 rozhodovalo, zda vůdcem SSSR zůstane Gorbačov, nebo zda jej nahradí někdo typu Brežněva. V těchto volbách šlo o to, zda bude dokončena perestrumpka, nebo zda bude přerušena a nahrazena Bidenovskou „normalizaci“.
V tomto ohledu by budoucnost mohla vypadat pochmurně. Zvítězil Biden (byť se značnými pochybnostmi, zda oprávněně) – a ještě se ani pořádně neujal úřadu a už začíná prudký rozmach neomarxismu, cenzury na sociálních sítích, genderového šílenství apod. Pokud tato tendence bude pokračovat, následky pro USA i jeho satelity (včetně nás) budou děsivé.
Na druhou stranu tu svítá určitá naděje. USA jsou oslabené vnitřními spory snad nejvíc od občanské války, zejména ona fraška s korespondenční „volbou“ jim ještě více snížila soudržnost i prestiž. Některé státy, kde (dokonce i se započtením korespondenčních „hlasů“) zvítězil Trump, již naznačují, že s novým směřováním USA nesouhlasí. K tomu stále více sílí Čína jakožto hlavní konkurent a v dohledné době zřejmě zájemce o roli nového světového četníka. To všechno přidělává americké státní elitě problémy. Vyvstává dokonce i scénář, že se USA nakonec zcela rozpadnou stejně jako SSSR a zbydou z nich jen Rozdělené státy Americké, které už nebudou mít sílu na zasahování do jiných států.
Jinými slovy – je možné, že i když Trump již nebude prezident, stále budou pokračovat tendence, které započal, a v důsledku se podaří perestrumpku dokončit. A to by bylo jen dobře. Podřízeného postavení vůči USA už máme dost. Stejně jako jsme v roce 1989 měli dost podřízeného postavení vůči SSSR a jeho partajní elitě.
