Korespondenční volby – opravdu je chcete?
Americké prezidentské volby s pomocí korespondenčních hlasů ukázaly, kolik problémů může způsobit anonymita při hlasování. Nedohledatelnost voličů je extrémně nebezpečná, protože se dá naprosto snadno s jejich hlasy manipulovat. Způsobů, jak to udělat, je skutečně mnoho a nezapomeňme, že v demokracii fungující ve stínu peněz a liberalismu je důležité, kdo hlasy počítá a nikoliv to, jak kdo hlasuje. I bez koresponďáků s hlasem pro někoho jsme u nás zažili volební podvody. Například nákupy hlasů od méně přizpůsobivých spoluobčanů či podezřelý výpadek serveru dohlížejícího na poslední parlamentní volby.
Technika se zdokonaluje a do voleb už lze zapojit upravené softwary sčítacích strojů a další fígle. Evropská unie a její elity mají své představy a k jejich naplnění nepotřebují mít dalšího Orbána či Salviniho v jednotlivých vládách či silnou opozici, jakou může být Marine Le Pen či AfD. My jsme v Čechách, takže mnohé může udělat i ,,správné“ složení volebních komisí. A s hlasy se dá kupčit i jiným způsobem. Třeba pospojováním do koalicí, u nichž i tak víme, že se po volbách rozpadnou. Představa, že by solitérní Piráti dokázali fungovat se STAN, kteří se do nedávna drželi za ruku s TOP 09, je nereálná. I když vzájemné si podkuřování vypadá tak nadějně. Tedy pro jejich výsledek v nastávajících volbách. STAN jsou dost tvární na to, aby se přizpůsobili Pirátům, když bude třeba, ale jak dlouho?
ODS, Top 09 a KDU-ČSL je také zajímavá složenina. Jestliže značka ODS se dlouho pyšnila odznakem pravice, později mnohem mírnější než kdysi, pak spojením s Topkou poklesla k úplnému dnu i středu. Což se násobí po každém novém výroku předsedkyně Kalouskových pohrobků Adamové-Pekarové. KDU-ČSL už dávno nemají tu váhu, kterou měli za předsedy Luxe. V této koalici to vře již dávno před samotnými volbami. Pražská ODS vnímá svou dosavadní silnou pražskou pozici a oprávněně nechápe, proč by Pekarová měla být vůdčí osobností koalice v boji o Prahu. Opravdu jim věříte tu vzájemnou lásku?
A právě všechny tyto strany orodují za korespondenční hlasování. Otázkou zůstává, proč tomu tak je. Věří snad tomu, že jsou pro Evropskou komisi natolik zajímavými subjekty, že jim někdo tak trochu pomůže? U Pirátů by se to dalo čekat, je to strana ,,progresivního“ mládí, počítačových mágů a avantgardního přístupu k politice, o čemž svědčí rozruch na hlavě několika jejich představitelů. Mládež ráda přistoupí na něco nového a dost možná se k ní přidají i ti línější. Jenže právě tento způsob hlasování přináší tolik rizik, že zůstat při samotných volbách konzervativními bude pořád to nejdemokratičtější, co můžeme udělat. Každý hlas by měl být podložen prokázáním totožnosti a osobní účastí. Což platí i pro ty, kteří jsou momentálně v zahraničí. Mají li potřebu a chuť ovlivnit dění v zemi, ve které se právě nenachází, musí obětovat trochu času a energie k tomu, aby pro to něco udělal.
Svět internetu a počítačů poskytuje mnohé, bohužel i možnost krást, podvádět, manipulovat. Korespondenční hlasy jsou na cestě uprostřed, přičemž volby v USA ukázaly, jak kontroverzní mohou být. O tom, jak to vše nakonec ve Spojených státech dopadne, lze momentálně pouze spekulovat. Přesto je už nyní jasné, k čemu má hlasování pomocí zasílání korespondenčních hlasů vést. K nepoctivosti, lumpárnám a podvrhům. A strany, které to prosazují, tím ukazují, jakou berličku potřebují. A jak malou důvěru si zaslouží.
