Kyjev je připraven bojovat. Západ je ochoten ho podpořit…
Seznam věcí, na který lze dívat donekonečna, má smysl doplnit o další bod: Jak se Kyjev vyhýbá plnění závazků, jež na sebe vzal v rámci Minských dohod.
Ukrajinské vedení, pokolikáté už, vsadilo na jakýsi nový plán urovnání. Ve skutečnosti na tom nic nového není. Během posledních 6 let byly naprosto všechny jejich kroky tak či onak spojeny s pokusy о podstrčení nějakého nového pořadí skutků místo těch v minském dokumentu přesně popsaných tak, aby to vyhovovalo výhradně jemu.
Na nezvyklosti nynějším úsilím přidává pouze snaha Kyjeva připsat iniciativu Evropě. Podle slov Andreje Jermaka, šéfa úřadu ukrajinského prezidenta: „Dnes leží na stole konkrétní plán mírového urovnání, předložený Německem a Francií a dopracovaný Ukrajinou.“
Úředník se přitom dopustil demonstrativního podřeknutí sdělením, že dokument „odpovídá duchu Minska, odpovídá normám mezinárodního práva,“ takže o soulad s literou v Minsku podepsaných dohod opět nejde.
Reakce na prohlášení byla zcela očekávaná. Rusko, LNR i DNR prohlásily, že nedisponují informacemi o nějakém novém plánu, a také transparentně naznačily, že v tomto pokusu vidí jen další pokus Ukrajiny o rozmělnění podstaty Minských dohod. Francouzské ministerstvo zahraničí Jermakovu informaci rovněž nepotvrdilo.
Bylo by možné nad prosťoučkými kyjevskými intrikami shovívavě mávnout rukou – kolik jsme jich už viděli a dnešní zřejmě nebude poslední. Jsou ale okolnosti nutící nás brát dnešní události maximálně vážně.
Jde o to, že poprvé za dost dlouhou dobu nastala pro ukrajinské avantýry příznivá mezinárodní situace.
Vztahy Ruska se Západem se nacházejí na bodu mrazu. Západní Evropa aktivně a cílevědomě využívá jakýchkoli možností ke konfrontaci s Moskvou, no a ukrajinské téma má v tomto smyslu zřejmé přednosti.
Zásadní neschopnost elit k dohodě a jejich ochota ve kterémkoli momentě obětovat strategické dohody momentálním osobním zájmům (včetně vztahů se západním patronem). Bezmezná korupce a degradace státnosti tam, dávno připravily USA i EU o jakékoli iluze, že se na takové půdě podaří vytvořit skutečně silný a výrazný projekt antiRuska – s nímž kalkulovaly v období euromajdanu.
Namísto toho se Ukrajina změnila ve světovou rizikovou skládku, kde vysoce rizikové investice (včetně politických) mohou přinést jak superzisk, tak i kulku do investorovy hlavy. Dokonce ani pro nejvlivnější státy planety nemá smysl ve vztazích s Kyjevem kalkulovat s úspěchem dlouhodobých strategických projektů.
V případě s urovnáním na Donbasu to vedlo k faktickému distancování se Německa a Francie od mírotvorného procesu. Oni jsou garanty plnění závazků Kyjeva v Minských dohodách. Ale v posledních letech bylo zřejmé, že se ani jim, ani Spojeným státům nepodaří donutit ukrajinské vedení, aby splnilo to, pod čím se podepsalo.
Přitom jsou západní metropole nuceny se zaťatými zuby dávat za pravdu Moskvě, že právě na Ukrajině leží odpovědnost za neplnění dohod, kterým je už více než šest let.
Nicméně, kvůli radikálnímu zhoršení vztahů mezi Ruskem a Západem, roste pravděpodobnost, že Západ může přehodnotit svou pozici.
Po více než půlroce ticha se situace na Donbasu opět vyhrocuje. Je zaznamenáván nárůst počtu narušení příměří. Kyjev k linii dotyku stahuje vojska. Experti hodnotí šance na obnovení bojových činností jako velmi vysoké.
Není pochyb o tom, že v ukrajinském vedení je dost dobrodruhů na to, aby se samostatně pustilo do podněcování konfliktu kvůli řešení vlastních vnitřních úkolů. Ale věc dojde mnohem prudšího obratu, pokud se jim dostane aspoň minimální podpory, naprosto symbolické podpory Západu v této otázce.
A není podstatné, že ukrajinská armáda je – stejně jako v polovině „desátých“ odsouzena k vojenské porážce. Nové kolo rozsáhlé války se v každém případě stane vážným problémem pro republiky Donbasu i pro Rusko. Smrt lidí, rozbití infrastruktury, dezorganizace vyladěné práce a mnoho dalších problémů si vyžádají mimořádnou pozornost a zdroje.
To se může stát docela vážnou záminkou jak pro Evropu, tak pro USA, aby takovému vývoji událostí napomohly jen proto, aby Rusku zvětšily seznam „horkých témat“ a tím mu ještě více svázaly ruce. Soudě podle toho, že naše země napřímo obvinila Západ z podpory sabotáže Minských dohod, chystají se v Moskvě právě k té nejhorší variantě.
