Liberální Západ proti autoritativnímu Východu vesměs prohrává. A my ještě více
Jiří Vyvadil: V tom nadpise je možná nejdůležitější slovo „vesměs“. Vesměs znamená převážně míněno, ale zároveň i s možnými výjimkami. Svět je opět rozdělen na liberální Západ, který tvoří, coby hlavní součásti USA, Evropská unie, a další země anglosaské civilizační podmnožiny, tj Austrálie, Nový Zéland apod a na autoritativní Východ, který tvoří dvě obrovské říše : Rusko a Čína.
Někteří z nás, jako například já mají znovu tu smůlu, že tak jako před rokem 1989 jsem byl vyvržencem, protože jsem coby mladičký advokát sledoval vynikajícího kancléře Německa za SPD Helmuta Schmidta na každodenních zprávách německých programů ARD či ZDF a přál si, abychom byli spolu…, pak stejným vyvržencem jsem dnes i zde, kdy Západ vede sankční válku proti Rusku a Číně, ač je nabíledni, že tento spojený tandem, ta geopolitická síla Ruska projevující se v desítkách uzlových bodů, konkrétně v Sýrii, Ukrajině, Gruzii, Arménii, ale i v Srbsku, Venezuele a nyní aktuálně v Bělorusku vyhrává a USA i EU se se svými sankcemi mohou stavět na hlavu, ale nic nezmění.
Pokud jde o Čínu, která vědomě a dobrovolně se tlačí k Rusku, pak platí, že je to ekonomický gigant a jeho kapitalismus řízený Komunistickou stranou Číny je parafrází Lenina nejvyšším stádiem kapitalismu – nikoliv možná imperialismem, ale čínským komunistickým kapitalismem – a dobře, zčásti přerůstajícím v čínský měkký imperialismus. Číně nepochybně patří světová budoucnost, ale k tomuto krytí potřebuje silné geopolitické Rusko, které od dob Napoleona, kterého srazilo na kolena, je implicitně jednou z hlavních geopolitických velmocí Evropy, resp. v Evropě je díky své nezávislosti jedinou světovou supervelmocí.
V čem je naopak třeba vidět sílu liberálního Západu, je v tom, že politicky – civilizačně milióny občanů spadající pod ideologický a politický záběr „vítězství liberálně demokratického světa“, který byl nastolen v roce 1990 do značné míry berou. Vlastně se stále pohybují pouze v rámci tohoto myšlení, i když jej kritizují. Ani Marine Le Pen nejde za jeho rámec.
Na rovinu, liberálně demokratická propaganda vítězí.
A tak Čína může růst 5 – 10 x rychleji než my, před rokem 1989 by to bylo předmětem nervózních diskuzí soudruhů z příslušných oddělení ÚV KSČ, ale naše „politické elity“, počínaje Babišem, přes Bartoše ……..atd. to nezajímá.
Po třiceti letech od roku 1989, kdy by člověk očekával, že budeme vstřebávat vše nosné ve světě a kdy budeme přispívat k spolupráci národů, je celá – opakuji celá politická scéna – nepochybně s výjimkou KSČM, která ovšem své logické představy neuměla prosadit, ZPOZDILÁ.
Je to strašné, ale zdá se, že to nikomu nevadí.
Jsme v životní úrovni mnohem zaostalejší po 30 ti letech než Západ.
Ovšem už nikdo neřeší, jak dalece se zvětšuje rozdíl mezi námi a vyspělou Čínou.
Na počátku „čínského zázraku“ byl Šik a jeho spoluautoři, které slavný Teng – Siao – Ping pozval do Číny a podle mnohých měli být autory prvních nástinů čínské grandiózní ekonomické reformy.
PŘÁTELÉ, UVĚDOMUJETE SI, JAK ZNOVU ZAOSTÁVÁME?
