Maďarská zkušenost: Bez členské základny a vlastních médií to nejde
Z velmi zajímavého textu o tom, jak Orbán změnil Maďarsko (a který můžeme číst i jako vysvětlení, pro Trump nezměnil Ameriku, a proč se Okamurovi zatím nedaří změnit Česko) vypichuji následující větu:
A TAK ORBÁN VYTYČIL DVA CÍLE, KTERÉ ŠLY RUKU V RUCE: VYBUDOVÁNÍ SKUTEČNÉ SPOLEČENSKÉ ZÁKLADNY A VLASTNÍCH SOUKROMÝCH MÉDIÍ.
Ono totiž nejde o to, jestli má nějaká vlastenecká strana nějaké poslance. Jde o to, jestli ten vliv (a ty peníze) dokáže přeměnit ve vybudování vlastních médií a ve vybudování sítě buněk, s tisíci a tisíci skutečných aktivistů.
Dokud to nebude hotové, pak ke společenské změně nepomůže ani náhlá hluboká krize. „Lidé se mají příliš dobře. Až dojde na jejich talíře, pak se to změní,“ slýchám občas. Blbost. Když se prudce zhorší poměry, každý bude řešit, aby sám přežil. Na revoluci nebudou mít ani pomyšlení. Leda by tu byl v té chvíli někdo s vlastními médii, sítí aktivistů a ideologií.
Ale v tom textu je i řada jiných hodně zajímavých věcí. Díky Lucii Sulovské za velmi důkladné zpracování.
To všechno je dvojnásob aktuální a zajímavé v těchto dnech, kdy jsme svědky Trumpovy porážky. Orbán byl v nesrovnatelně obtížnější situaci. V malé zemi s jenom částečnou samostatností, kde téměř všechno patřilo zahraničním bankám a finančním skupinám. Přesto uspěl. Je životně důležité, abychom rozdílům mezi jejich strategiemi rozuměli.
