Malé velikonoční zamyšlení.
Představ si, že ses narodil v roce 1900. Když je ti 14 let, začíná světová válka a končí s 22 miliony mrtvých, když máš 18. Krátce poté světová pandemie, chřipka zvaná „španělská“, zabíjí 50 milionů lidí. Vyjdeš z toho živý a bez úhony, je ti 20 let.
Pak ve 29 letech přežiješ globální ekonomickou krizi, která začala kolapsem newyorské burzy, která způsobuje inflaci, nezaměstnanost a hladomor.
V r. 1933 se v Německu dostávají k moci nacisté.
Je ti 39, když začíná druhá světová válka, a končí, když je ti 45.
Během holocaustu (Shoáh) zemřelo 6 milionů Židů, přes 20 milionů Slovanů, 35 milionů Číňanů a miliony dalších lidí desítek národností.
Celkem přes 80 milionů mrtvých.
Když je ti 50, začíná korejská válka.
Když je ti 64, začíná válka ve Vietnamu a končí, když máš 75.
Človíček narozený v roce 1985 si myslí, že jeho prarodiče, kteří přežili tyto války a katastrofy, nemají ponětí, jak je nyní život těžký.
Chlapec narozený v roce 1995, kterému je dnes 25 let, si myslí, že je konec světa, když jeho balíček z Amazonu trvá doručit déle než tři dny nebo když za zveřejnění fotky na Facebooku nebo Instagramu nedostane více než 15x „To se mi líbí“.
Je tak hrozné, že nemůže letět na Kanáry, jít do hospody . . . hotové neštěstí a omezování osobní svobody.
V roce 2021 většina z nás žije v pohodlí, máme doma přístup k různým zdrojům zábavy a často jich máme víc, než potřebujeme.
Ale lidi si stěžují na všechno.
Přestože mají elektřinu, telefon, jídlo, horkou vodu a střechu nad hlavou.
Nic z toho nebylo v ještě nedávné minulosti tak samozřejmé jako dnes.
Lidstvo ale přežilo mnohem vážnější situace a nikdy neztratilo radost ze života.
Možná nastal čas být méně sobecký, přestat si stěžovat a brečet a začít dělat něco pro svou rodinu, svou obec a svou vlast.
Chce to „jen“ trošku víc pokory…
