Malý jsi člověče
Vidlák: Před tornádem se člověk schová – postačí sklep, most, propustek, někdy třeba stačí silná stěna nebo svah. Ale před vodou se neschováte.
Dnešní článek bude o záplavách v Německu a Belgii. V té nejvyspělejší a nejbohatší části EU. V té nejpedantštější části EU. V zemi, kde se byrokratické procedury dodržují dobrovolně a radostně. V zemi, kde alespoň na úřadech panuje pořádek, kde jsou fakt všechny domy postavené podle projektu a mají kolaudační souhlas se všemi náležitostmi.
A přece, když pánbůh dopustí, i motyka spustí. Můžete mít vše v nejlepším pořádku, můžete mít nejlepší stavební úřady a vyjadřovat se ke každé ptákovině, ale když prostě přijde pohroma, která tu sto let nebyla, tak jsme na ní všichni krátcí i když máme hasiče a ženisty. Před sto lety se v takových horských údolích prostě nestavělo… protože kdo tam stavěl, toho dříve nebo později voda sebrala. Pak přišlo dlouhé období klidu, kdy se příroda chovala slušně, malý potůček byl roztomilý a nikdo se ho nebál, nebyl důvod nestavět blíž u jeho břehu a nejslovutnější profesoři urbanistiky a krajinářství se podepsali pod změny v územních plánech…
Dneska tam pohřešují tisíc lidí, protože když v takovém prudkém údolí přijde voda, vlastně se nedá ani utéct.
Aby nedošlo k mýlce… pro tuto katastrofu platí z mé strany stejný přístup jako k tornádu… jakéhokoliv mrchožrouta a traviče studní bez milosti smažu – na lidských tragédiích se nikdo na Kydech přiživovat nebude, dokud budu dýchat. Přeju proto v této chvíli bratrům Němcům, aby to dali dohromady, aby těch mrtvých bylo co nejméně, aby ti pohřešovaní byli na dovolené a ne někde utopení. Přeju jim stejné zázraky jako v Hruškách a držím palce.
Víte, vždycky když přijde podobná katastrofa, tak se prostě ukazuje, jak maličcí oproti přírodě jsme a jak snadné by pro matičku Zemi bylo nás přihubit a zregulovat. Ukazuje se, že naše vzdělání, univerzity a certifikáty nám nijak nenahrazují instinkt člověka žijícího v souladu s přírodou. Ukazuje se, že lidská paměť je možná lepším nástrojem než výpočty hydrologů.
Pokud se nějaká ulice jmenuje: U potoka, U rybníka, Na hrázi a podobně, člověk by tam prostě asi neměl stavět. A když staří dědkové povídají o tom, jak se voda valila přes náměstíčko a šla přesně tady tudy, kde sousede stavíš, tak by se člověk měl opravdu zamyslet, jestli něco nedělá blbě a to i za předpokladu, že má všechna stavební povolení v pořádku a bezpečnost jeho záměru dokládají stovky posudků.
Já nepochybuju o tom, že až si spořádaní Němci uklidí po té katastrofě, tak se ledacos změní. Budou to mít v paměti. Na čas… pak se zase sto let nic nestane, stavebních parcel bude málo, tlak na rozvoj velký a vždycky se najde někdo, kdo napíše posudek, že je všechno v pořádku a u toho potůčku, kde by si myš ani bříško neurousala, se může stavět.
Ve Vidlákově máme také několik takových potenciálně velmi nebezpečných míst. Před sto lety tekla středem města Vidlákovka – potok, co každé léto vyschnul a jeho přítok tvořily hlavně kanalizace z jednotlivých baráčků. Ale kolem koryta bylo zahradnictví. Ta nejlepší lužní půda nebyla zastavěná a dědoušci si vyprávěli, kterak přišla voda a sebrala ploty… Domy byly až výš ve svahu. Prostě si lidi pamatovali, že tu a tam pořádně zaprší.
Pak se koryto potoka zakopalo do země – pod Vidlákovem jde velké potrubí – už tam nesmrdí stoka… ale zase si lidi přestali pamatovat, kudy to je po spádu a kde by v případě nějaké povodně tekla voda. V devadesátých letech se zahradnictví zrušilo, bo všechno dovezeme a taková blbost jako papriky, to se ve vyspělém demokratickém státě nedělá. Pak se terén zarovnal, vznikly tam domy i haly, bytelné české ploty, které přehrazují celé to údolí z jedné strany na druhou… A v tom téměř nejužším místě stojí velké truhlářství, kde si pan Truhlář skladuje hodně dřeva, aby jednou potomkům předal dostatek vysušených trámků i prken.
Kousek pod panem Truhlářem si postavil nedávno dům jeden můj kamarád… Tři metry na jedné straně je nově nasypaný svah a nahoře je hala, z druhé strany to má deset metrů k druhému břehu… Až se to jednoho dne podaří a nad správným místem se vysype z mraků sto milimetrů naráz, tak těch sto padesát kubíků vody za vteřinu poteče deset metrů širokým propustkem v jehož středu stojí dům… O kousek výš si voda vezme ten sklad dříví a o kousek níž narazí na ty bytelné ploty… Pokud se to stane, tak tam na místě nemá nikdo šanci…
A opět – vše je zcela v souladu se zákony a pravidly. Nic nelegálního. Na všechno jsou řádné papíry, všechno má posudky.
Ulice se jmenuje Rybniční…
A teď ta druhá věc… když vidíte tu zkázu na Jižní Moravě a teď v Německu… dovedete si představit, jak snadné by bylo dosáhnout pořádného blackoutu, pokud by se taková voda či tornádo objevilo na nějakém klíčovějším místě? V Německu by to bylo ještě snazší než u nás. Můžete mít suprová dálková vedení, můžete mít levné a skvělé větrníky, slunečníky i měsíčníky. Tornádo by v Dukovanech neudělalo nic… Možná by na chvíli vypadla rozvodna. Ale dovedete si představit, co by tornádo udělalo v nějakém pořádném solárním či větrném parku? Nebo co by se stalo, kdyby zimní námraza přetrhala nějaké dálkové vedení, která v Německu zoufale chybí už teď, protože fouká na severu, ale na jihu je průmysl a teď tam vypínají elektrárny…
Poslední roky energetickou soustavu stále oslabujeme a oslabujeme. A Němci jsou v tomto pokroku v čele. Ono vůbec nemusí dojít na přetížení sítě. Bohatě stačí, že se někde zpřetrhá nebo že bude foukat trochu moc. Jedna věc je, když jste na vesnici. Tak si prostě na záchod dojdete na dvorek… Ale když bydlíte někde na sídlišti v osmém patře, už vidím jak si nahoru nosíte kýbl s vodou, abyste po sobě mohli alespoň spláchnout.
Týden blackoutu by nejspíš dokázal zařídit víc mrtvých než deset covidů.
Velmi snadno se můžeme dočkat doby, kdy někde dojde k lokální přírodní pohromě, ale když s trefí na dobré místo, dokáže odpojit půl Německa od proudu na dlouhou dobu… I v Hruškách byl hlavní problém v přetrhaném vedení. Až se jednou nějaký ten blackout podaří, nebude to jako teď. I když v tom Německu mají pořádný průser, pořád ještě je ve většině Dojčlandu sucho. Stejně tak u nás vzalo tornádo „jen“ šest obcí. Ale až to jednou přijde plošně, nikdo na pomoc nepřijede, protože sami nebudou zvládat. Pak v tom bude každý zcela sám.
Připravujme se. Řešme svoje bydlení, řešme svojí soběstačnost. Budeme to brzy potřebovat. A puška nebude prioritou. Stát se vůbec nemusí zhroutit. Ale nemusí být voda, jídlo, elektrika a teplo. Nemusí být pokladna v obchodě, nemusí přijet ani jeden hasič. Mysleme na to. Naše civilizace vypadá velkolepě, ale jen vypadá.
