Miliardy do ciziny, drobné obětem povodní
Ivan David: Politika „austerity“, tedy úspornosti, kterou po většinu svého vládnutí razí německá kancléřka Angela Merkelová, se týká zejména těch, kteří ji živí, tedy německých daňových poplatníků. Tento jev dokládá článek na webu Tichys Einblick. Překlad článku dávám v plném znění:
„Kancléřka přislíbila pomoc obětem povodní: 400 milionů eur, kabinet ji již uvolnil, polovinou z toho by měly přispět postižené spolkové země. Bude se dělat všechno, „aby se peníze rychle dostaly k lidem“. Kancléřka prý doufá, že pomoc bude otázka dní. K této pomoci v nouzi bude ale určitě třeba něco přidat. Fotografie posledních několika dní jasně ukázaly, že rekonstrukce se nebude počítat v milionech, ale v miliardách. Ale pokud jde o budoucnost, Merkelové závazky byly docela vágní. Je jasné, že „zde budeme potřebovat hodně trpělivosti“ a: „Budeme na vás dlouho pamatovat“.
Podíváme-li se na ty či ony výdaje spolkové vlády z nedávné minulosti, je zřejmé, že pomoc občanům v nouzi v jejich vlastní zemi není v poslední době zrovna nejvyšší prioritou spolkové vlády Angely Merkelové. Pár příkladů:
„Německo podporuje rozšiřování zelené infrastruktury městské mobility v Indii v letech 2019 až 2023 celkem miliardou eur,“ potvrdil Německé tiskové agentuře mluvčí německého ministerstva pro rozvoj. Fondy nejsou „rozdávány“, ale jsou poskytovány jako „návratné půjčky s nízkým úrokem od KfW Development Bank“.
Jen pro aktuální rok slíbil ministr zahraničí Heiko Maas Afghánistánu 430 milionů eur, a to i po stažení německých vojsk, což „by mělo absolutně pomoci zabránit relapsu do starých časů“. Mise spolkových ozbrojených sil, která nyní skončila, stála podle vládních informací za posledních 20 let 12,5 miliardy eur, jak uvádí tagesschau.de.
Na dárcovské konferenci v Sýrii v březnu letošního roku slíbilo Německo 1,7 miliardy eur. Od začátku syrské občanské války do dubna 2018 poskytlo Německo 4,5 miliardy eur na podporu „rebelů“, k tomu přidalo další miliardu lidem v nouzi a válečným uprchlíkům v sousedních zemích.
Náklady na imigranty a žadatele o azyl, kteří přišli do Německa z Afghánistánu, Sýrie a mnoha dalších zemí, lze pouze odhadovat, protože neexistují žádné oficiální součty. Podle Spolkové agentury pro politické vzdělávání (bpb) od prosince 2020 bylo pouze v roce 2018 na „náklady spojené s azylem“ vynaloženo zhruba 23 miliard eur ze spolkového rozpočtu. Kromě toho několik dalších miliard ze zemských a městských rozpočtů.
Teprve před několika lety přestalo Německo poskytovat rozvojovou pomoc nové světové mocnosti Číně. V roce 2018 však z peněz německých daňových poplatníků proudilo pět milionů eur „na spolupráci směrem k většímu právnímu státu“, jak připustil sám ministr pro rozvojovou pomoc Gerd Müller. Demonstranti v Hongkongu a všichni ostatní politicky pronásledovaní v Číně si toho jistě všimli.
Jen v rozpočtovém roce 2019 převedlo Německo do bruselské pokladny EU o 14,3 miliardy eur více, než se odtud vrátilo. Podle bpb je Německo po Dánsku druhým největším čistým přispěvatelem na obyvatele.
Německo je také největším čistým přispěvatelem do Fondu obnovy EU (který má napravit škody způsobené koronovou pandemií), jak odhadoval Spolkový kontrolní úřad v březnu, s odhadem 65 miliard eur.
Spolková vláda však také dělá „dobré práce“ interně: S 1,1 miliardami eur do roku 2024 financuje 89bodový katalog opatření v „boji proti pravici“. Materiálnímu strádání těch, kteří jsou zapojeni do „iniciativ proti pravicovému extremismu a za demokracii“, včetně levicových extremistů, by mělo být v každém případě dlouhodobě zabráněno.
Je pochopitelné, že v pokladně nezbylo dost pro oběti povodní. Koneckonců, ministr financí Olaf Scholz již v loňském roce vyrobil nové dluhy kolem 130 miliard eur, v současném 240 miliard a v příštím roce pravděpodobně dalších 100 miliard. Oběti povodní musí být pokorné a požádat své spoluobčany o dobrovolnou podporu. Ale kancléřka pomohla se vší autoritou své kanceláře a své osoby: vyzváním občanů ke sbírce.“ Tolik Tichys Einblick.
Aneb – to se nám to daruje, když nám lidi platí daně. Našinec ovšem nemůže čekat stejnou pomoc jako cizinec, to bychom nikam nepřišli. Našinec je šikovný, pomůže si sám. A pak zase hezky platit. Němečtí občané platí jedny z nejvyšších daní v Evropě. Samozřejmě, že ne ti nejbohatší – ti se daním vyhýbají stejně jako ostatní boháči v EU a jinde na světě. Nejvíce je zatížena střední třída. Stát si lidí zřizují proto, aby jim pomohl s věcmi, na které je jednotlivec krátký. Merkelová však místo pořádné pomoci za pořádné daně vyzývá národ, aby na pomoc svým spoluobčanům zorganizoval sbírku. Jako by nešlo o postiženou oblast v jedné z nejbohatších zemí světa, ale o katastrofu někde v Bangladéši. Národ, který si dlouhodobě volí takovou představitelku státní moci, jako je Angela Merkelová, má někde v kolektivní paměti dlouhodobý problém.
